Fotogalerie – další objekty

Přelet ISS přes Slunce

Na 12.9.2010 byl programem CalSKY (nově lze doporučit např. Transit Finder) předpovězen přelet Mezinárodní kosmické stanice přes Slunce. Vzdálenost osy stínu procházela jen 190 m od budovy H+P, což při šířce pásu 7.08 km bylo prakticky na středu. Proto jsme si tento nevšední úkaz nemohli nechat ujít. Vzdálenost ISS 577 km byla sice větší, než při našem prvním pozorování tohoto úkazu v roce 2006 a proto i velikost ISS vycházela menší, ale o to pomaleji se pohybovala a proto se jí podařilo zachytit na pěti snímcích. Přelet přes Slunce trval pouze 1.01 s. Kromě ISS je na Slunci možno pozorovat i jednu sluneční skvrnu a několik fakulových polí. Detaily jsou na následujícím snímku.

Datum: 12.9.2010 13:18:40 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 Fotoaparát: Canon EOS 20D Součet 5 snímků, Expozice 1/160 s ISO = 100, herschelův hranol Zpracování: Složení i zvýraznění ve Photoshopu Pozorovací stanoviště: H+P Plzeň Podmínky: slabé ciry Kromě složení do jednoho snímku byl vytvořen i detail ISS a animace napodobující skutečný jev, který byl velice rychlý. Podrobnosti z pozorování jsou v článku.

Lze pozorovat i přelet ISS přes Měsíc. Při tom je nutné rozlišovat, zda je ISS osvícená a bude vypadat jako světlý objekt mimo Měsíc (na světlém Měsíci bude zanikat) nebo bude neosvětlená a potom bude pozorovatelná pouze proti světlému Měsíci. 14.8.2021 jsme pozorovali přelet během Letního astronomického praktika. Bohužel to bylo jen krátce po poledni (13:34 UT) a tak i Měsíc byl velmi nekontrastní na denní obloze. ISS byla poměrně daleko a na snímku vypadá jen jako zářící bod vedle Měsíce. Stejně vypadá i na druhém snímku před neosvětlenou částí měsíčního disku. Expozice 1/400s přes ED120/900.

Sluneční skvrny 12.9.2010

Asi 30 minut před přeletem ISS přes sluneční disk byl pořízen detailní snímek slunečních fotosféry. Sluneční aktivita byla poměrně slabá. Na Slunci se nacházela pouze jedna větší skvrna a několik velice drobných skvrnek viditelných pouze po zpracování. Kolem skvrny bylo poměrně rozsáhlé fakulové pole. Další fakulové pole je viditelné na velkém snímku na pozičním úhlu 90°. Do zorného pole CCD za ED 120/900 se vejdou asi 2/3 slunečního disku. Proto byl pozdější přelet ISS snímán digitálním fotoaparátem, kam se Slunce vejde celé a navíc Canon stihne ukládat snímky ve formátu JPG vyšší rychlostí než CCD v nekomprimovaném formátu FITS.

Datum: 12.9.2010 12:41 – 12:46 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900, herschelův hranol CCD G1-1400, teplota čipu 32°C Zprůměrováno 500 snímků, Expozice 1/1000 s Zpracování: Registax Pozorovací stanoviště: H+P Plzeň Podmínky: slabé ciry

Přechod Měsíce přes Plejády

První noc Letního astronomického praktika 2007 jsme měli možnost sledovat velice zajímavý úkaz – přechod Měsíce přes otevřenou hvězdokupu M45 – Plejády. Vyčkali jsme do půlnoci, kdy se zatažená obloha začala vyjasňovat. Mraky stále přecházely, naštěstí jen na druhé polovině oblohy. A tak jsme mohli sledovat celý úkaz. Kromě zaznamenávání přesných časů zákrytů byly pořizovány fotografie a videozáznam.

Datum: 7.8.2007 2:27:37 UT Fotoaparát: Canon EOS 20D Objektiv: Refraktor C-80ED 80/600 ISO = 800 Součet 3 snímků, Expozice: 3 x 2 s Pozorovací stanoviště: Bažantnice

Měsíc v poslední čtvrti

Termín Letního astronomického praktika bývá vybírán tak, aby příliš nerušil Měsíc. Ne vždy se to ale podaří, což byl i případ praktika v roce 2008, které začínalo s Měsícem jen dva dni po úplňku. Během první poloviny praktika, kdy byl Měsíc viditelný, ale byla jasná jen jediná noc, kdy bylo možno Měsíc pozorovat.

Datum: 25.8.2008 0:26 UT Fotoaparát: Canon EOS 20D Objektiv: Refraktor ED 120/900 ISO = 100 Expozice: 1/60 s Pozorovací stanoviště: Bažantnice Zpracování: Photoshop Podmínky: Dobré, 3°C, mírná rosa

Největší Měsíc (v úplňku a v přízemí)

19.3.2011 bylo možno pozorovat jeden z největších úplňků Měsíce. To bylo způsobeno jednak poměrně blízkým přízemím (356 575 km) a jednak tím, že přízemí nastalo jen o necelou hodinu později než úplněk. K podobným situacím dochází přibližně jednou za 18 let. Rozdíl velikostí Měsíce v přízemí a odzemí se může lišit až o 14 %, na jasu se to projeví přibližně o 30 %.

Datum: 19.3.2011 19:57 UT Fotoaparát: Canon EOS 20D Objektiv: Refraktor ED 120/900 ISO = 100 Expozice: 1/320 s Pozorovací stanoviště: H+P Plzeň Zpracování: Photoshop Podmínky: Dobré

Porovnání velikostí Měsíce v přízemí a odzemí

Měsíc kolem Země neobíhá po kruhové dráze, ale po eliptické. Proto je někdy blíže Zemi a někdy naopak dále. Nejbližšímu přiblížení říkáme přízemí (perigee), největší vzdálenosti odzemí (apogee). Rozdíl velikosti Měsíce se může lišit až o 14 %, na jasu se to projeví dokonce o 30 %. Oba snímky byly pořízeny stejným dalekohledem i fotoaparátem, dokonce i ze stejného místa. Rozdíl velikostí je ještě výrazněji vidět při složení Měsíců na sebe.

Datum1: 19.3.2011 19:57 UT Datum2: 21.4.2016 19:42 UT Fotoaparát: Canon EOS 20D Objektiv: Refraktor ED 120/900 ISO = 100 Expozice1: 1/320 s Expozice2: 1/250 s Pozorovací stanoviště: H+P Plzeň Zpracování: Photoshop Podmínky: Dobré

Částečné zatmění Měsíce

25.4.2013 nastávalo zatmění Měsíce. Jednalo se pouze o zatmění částečné a to ještě velmi krátké zatmění. Velikost zatmění byla pouze 1.5% (v jednotkách měsíčního průměru). Zatmění nastávalo velmi nízko nad obzorem. V době východu Měsíce se již Měsíc nacházel v polostínové fázi zatmění. Polostínová fáze ale není vizuálně pozorovatelná, pouze na fotografiích se pozná, že je z jedné strany Měsíc méně nasvícený. Ze začátku měl Měsíc hnědočervený nádech, způsobený nízkou výškou. Později, jak stoupal, se tato barva vytrácela. I přes malou fázi bylo toto krátké zatmění velmi dobře viditelné.

Postupný průběh zatmění včetně polostínové fáze. Více v samostatném článku. Datum: 25.4.2013 19:35 – 21:25 UT, jednotlivé snímky přibližně po 20 minutách Fotoaparát: Canon EOS 1100D Objektiv: Refraktor ED 120/900 ISO = 200 Expozice: 1/400 s Pozorovací stanoviště: H+P Plzeň Zpracování: Photoshop Podmínky: Dobré, ze začátku nízko nad obzorem

Venuše a Plejády

Každých 8 let přechází Venuše kolem otevřené hvězdokupy M45 Plejády. Setkání nejjasnější planety s nejvýraznější otevřenou hvězdokupou je možné sledovat i neozbrojeným okem, ale nejhezčí pohled dává triedr nebo malý dalekohled. Venuše se po obloze posouvá velmi pomalu. Přechod přes Plejády trvá přibližně 3 dni. Tento snímek je z posledního dne, kdy se již Venuše pomálu vzdalovala od hvězdokupy.

Datum: 4.4.2020 21:48 UT Objektiv:Refraktor Megrez 90/558, rovnač pole P-Flat4 0.7x Fotoaparát: Canon EOS 1100D ISO = 400 Expozice: 30 s Pozorovací stanoviště: Plzeň – Lhota Zpracování: Photoshop Podmínky: Oblohu silně přezařoval Měsíc. Sever je na snímku nahoře.

Pohyb planetky (2) Pallas

Pallas je v pořadí druhou objevenou planetkou. Objevil jí v roce 1802 německý astronom Olbers. S průměrem 550 km je zároveň druhou největší planetkou Sluneční soustavy. Co se týče hmotnosti, tak je až na třetím místě, jelikož ji kromě planetky Ceres „převažuje“ i Vesta. Pallas obíhá v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem.
Na Letním astronomickém praktiku 2011 jsme zakreslovali a fotografovali tuto planetku s cílem pokusit se vypočítat její dráhu ve Sluneční soustavě. V době konání Expedice se nacházela v souhvězdí Šípu a jasnost měla 9.5 magnitudy. Málo jasných nocí znamenalo příliš málo poloh pro určení dráhy pomocí zákresu. U fotografie, která poskytuje přesnější polohu, stačily čtyři měření na dostatečné určení odpovídajících dráhových elementů. Více v samostatném článku.

Datum: 1.8.2011 22:45 UT, expozice 1 s 2.8.2011 22:31 UT, expozice 30 s 4.8.2011 19:54 UT, expozice 30 s Objektiv: Refraktor Megrez 90/558, 4.8.2011 byl použit ještě rovnač pole P-Flat4 0.7x CCD G2-8300, Chlazeno na -30°C Zpracování: SIPS, konečné úpravy ve Photoshopu. Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: horší Sever je na snímku nahoře.

M40 – dvojhvězda mezi mlhovinami

Kdo si někdy prohlížel Messierův katalog, mohl být překvapen údaji u objektu s pořadovým číslem 40. Zejména starší verze katalogu jej totiž často uváděly kompletně proškrtaný, kde místo údajů byly jen pomlčky, případně je tento objekt vynechán. M40 je ve skutečnosti dvojhvězda se složkami 9.7 a 10.2 magnitudy vzdálenými od sebe 53′. Podrobnosti o tomto omylu pana Messiera se dozvíte v samostatném článku.

Datum: 1.10.2011 21:20 UT Objektiv: Refraktor ED 80/600 Fotoaparát: Canon EOS 20D Součet 5 snímků, Expozice 5 x 30 s, ISO = 800 Zpracování: Pomocí MRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu. Pozorovací stanoviště: Bezvěrov-Sepuska Podmínky: Vynikající Sever je na snímku nahoře.Jasné hvězdy na snímku: vlevo 74 UMa (5.3 mag), vpravo 70 UMa (5.5 mag) Galaxie vpravo od M40: NGC 4290 (11.8 mag, 2.2′ x 1.6′) Galaxie nahoře od M40: NGC 4335 (12.4 mag, 1.9′ x 1.5′)

Severní světový pól

Kde se přesně nachází severní světový pól‘ Poloha severního světového pólu je pro fotografy noční oblohy nesmírně důležitá. Musí k ní mířit hlavní osa paralaktické montáže. Sebemenší odchylka se projeví na nepřesné pointaci, což může vést ke znehodnocení snímku. Přesná poloha severního světového pólu se nejsnáze určí z dlouhé nepointované expozice, na které se hvězdy protáhnou na soustředné kružnice se středem v severním světovém pólu.
Poloha severního světového pólu mezi hvězdami se mění v důsledku precesního pohybu zemské osy. Rychlost pohybu je přibližně 1° za 180 let. Nyní je nejbližší jasnou hvězdou v okolí severního světového pólu Polárka. Její vzdálenost od severního světového pólu je v současné době 42′ a snižuje se. Nejblíže k severnímu světovému pólu (27.5′) bude Polárka v roce 2102.

Datum: 27.8.2008 23:00-00:00 UT Objektiv: Refraktor ED 80/600 Fotoaparát: Canon EOS 20D Nepointováno: Součet 5 snímků, Expozice 5 x 5 minut Pointováno: Součet 8 snímků, Expozice 8 x1 minuta ISO = 1600 Pointace: TVGuider za ED 80/600 Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu. Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: Dobré, 10°C Další snímky (nepointované, pointované, mapka) najdete na samostatné stránce.

Kvasar 3C273 – nejjasnější kvasar

V souhvězdí Panny leží první objevený a zároveň nejjasnější kvasar. Je to jeden z nejvzdálenějších vesmírných objektů, který je ještě dostupný amatérským přístrojům. Je možné jej spatřit v dalekohledu o průměru kolem 15 cm jako hvězdičku 13 mag. Světlo, které dnes vidíme, opustilo kvasar před dvěma miliardami let (červený kosmologický posuv 0.16, rychlost vzdalování 47 000 km/s). Jako zdroj rádiového záření byl katalogizován již v Third Cambridge Catalogue of Radio Sources z roku 1959, ale teprve v roce 1962 při zákrytu Měsícem se podařilo identifikovat pravý původ – bodový zdroj. Navíc se ukázalo, že tento silný rádiový zdroj je dvojitý. Jeho složky jsou od sebe vzdáleny 20′. Tento kvasar mění svoji jasnost v rozmezí 12.4 až 13.2 magnitudy s periodou asi deseti let.

A co jsou vlastně kvasary zač‘ Jedná se o objekty s malým úhlovým rozměrem (<1′) a obrovským zářivým výkonem v celém rozsahu spektra (3C273 je stokrát svítivější, než všechny hvězdy v naší Galaxii). Pravděpodobně jsou to velice kompaktní a neobyčejně svítivá jádra obřích galaxií (tvořená supermasivní černou dírou), která jsou ovšem aktivní jen krátkou dobu na samém počátku své existence.

V pravé horní části snímku se nachází slabá spirální galaxie NGC 4409 (druhé označení NGC 4420) o rozměrech 2.0′ x 1.0′ a jasnosti 12.8 mag., kterou objevil v roce 1784 William Herschel.

Datum: 24.4.2009 23:05-23:35 UT Objektiv: Refraktor ED 80/600 Fotoaparát: Canon EOS 20D Součet 8 snímků, Expozice 8 x 4 minut, ISO = 1600 Pointace: TVGuider za ED 80/600 Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu. Pozorovací stanoviště: Podmokly Podmínky: Dobré, 2°C Sever je na snímku nahoře, 20° vlevo MHV snímku je asi 17 mag.

Supernova SN 2009dd v galaxii NGC 4088 (souhvězdí Velké medvědice)

13.4.2009 byla G. Cortinim v Itálii na observatoři Monte Maggiore Observatory objevena dalekohledem o průměru 0.35m supernova. Tato supernova, označená jako 2009dd, se nachází ve spirální galaxii NGC 4088 v souhvězdí Velké medvědice. Jedná se o supernovu typu II, tj. zhroucení velmi hmotné hvězdy při kterém vzniká černá díra nebo neutronová hvězda. Supernova se nachází velmi blízko (6′) jádra galaxie NGC 4088, proto může být snadno považována pouze za jasnější jádro galaxie. Galaxie 4088 má ale poměrně nevýrazné jádro a při porovnání se snímkem před výbuchem je supernova jasně rozpoznatelná. V době objevu dosáhla v červeném oboru spektra jasnosti 13.5 mag. a 14.5 mag. ve vizuálním oboru. I v době pořízení tohoto snímku měla stále tuto jasnost. Před výbuchem nebyla tato hvězda nalezena ani na snímcích s dosahem 18 mag. Zatím se jedná o nejjasnější supernovu roku 2009.
Další informace naleznete na http://www.rochesterastronomy.org/supernova.html#2009dd.

Galaxie na snímku	Rozměr	Jasnost
NGC 4088 (jasná uprostřed)	5.6’x 2.1′	10.60
NGC 4085 (slabá níže)	2.5’x 0.8′	12.40
NGC 4157 (vlevo)	6.7’x 1.2′	11.40
NGC 4026 (pravý horní roh)	4.7’x 1.2′	10.80

Datum: 25.4.2009 01:10-01:40 UT Objektiv: Refraktor ED 80/600 Fotoaparát: Canon EOS 20D Součet 7 snímků, Expozice 7 x 4 minuty, ISO = 1600 Pointace: TVGuider za ED 80/600 Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu. Pozorovací stanoviště: Podmokly Podmínky: Dobré, 1°C Sever je na snímku nahoře Jasnost supernovy (V): 14.5mag , MHV snímku je asi 17 mag. Další snímek byl pořízen 18.8.2009 21:00 UT. Na animaci těchto dvou snímků je již pokles jasnosti supernovy znát.

Barnardova šipka – hvězda s největším vlastním pohybem po obloze

Barnardova šipka je hvězda v souhvězdí Hadonoše, vzdálená od nás pouhých 6 světelných let. Je čtvrtou nejbližší hvězdou od Slunce, hned po systému trojice hvězd kolem Alfa Centauri. Barnardova šipka má největší vlastní pohyb po obloze ze všech známých hvězd – 10,34′ ročně. Ke Slunci se přibližuje rychlostí 140 km/s, což způsobí, že v roce 11 800 se přiblíží Slunci na 3,8 světelných let a bude tou dobou nejbližší hvězdou. Je to červený trpaslík spektrální třídy M4 a hvězdné velikosti 9,6 mag. Přes svoji blízkost září tak slabě, že jí nelze vidět pouhým okem. Na její pozorování stačí ale již menší dalekohled. Rychlost jejího pohybu byla objevena v roce 1916 Edwardem Emersonem Barnardem.

Datum: 27.8.2008 20:55-21:05 UT Objektiv: Refraktor C-80ED 80 / 600 Fotoaparát: Canon EOS 20D Součet 10 snímků, Expozice 60 s, ISO = 1600 Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: Dobré Sever je na snímku nahoře Nejjasnější hvězda vlevo dole na snímku je 66 Oph (4° východně od Bety Oph) s jasností 4.6 magnitudy. Rozlišení snímku je 4.3′ na pixel, takže možná už za rok by mohl být pohyb znatelný. Další fotky (2008-2013) Barnardovy šipky včetně animace pohybu jsou na speciální stránce.

Planeta Pluto

Planetu Pluto objevil 21.1.1930 americký pozorovatel Clyde Tombaugh. Pozorování této planety není ani v současnosti pro amatéra jednoduché. Vzhledem k jasnosti Pluta 13.5 mag. je třeba použít dalekohled o průměru minimálně 30 cm a vyčkat na výborné pozorovací podmínky. Jednodušší je to při pořizování fotografie, kde nám stačil objektiv o průměru 8 cm a několikaminutové expozice.

Datum: 11.8.2005 20:55-21:10 UT Objektiv: Refraktor C-80ED 80 / 600 Fotoaparát: Canon EOS 20D Součet 4 snímků, ISO = 3200, Expozice 30, 149, 208, 130 s Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: Horší, nízko 20 st., přecházely mraky. MHV fotografie = 15.0 mag. Jasnost Pluta = 13.9 mag. Jasná hvězda uprostřed má označení GSC6234. 170 a jasnost 8.5 mag. Podrobnosti na samostatné stránce.

Souhvězdí Orion

Souhvězdí Orion je výrazné rovníkové souhvězdí zimní oblohy. Známý obrazec Orionu tvoří hvězdy Betelgeuse (0.50 mag.), Rigel (0.12 mag.), Bellatrix, Saiph a hvězdy pásu Alnitak, Alnilam a Mintaka. Vlevo od souhvězdí prochází mléčná dráha. V levém dolním rohu zvětšeného snímku září nejjasnější hvězda oblohy Sirius v souhvězdí Velkého psa, nad ním se nachází souhvězdí Jednorožce a Blíženců, v pravé horní části snímku je vidět hvězda Aldebaran ze souhvězdí Býka.
Podle antických legend byl Orion velký lovec a bojovník, syn řeckého boha moře Poseidona a Euryaly, lovkyně z družiny bohyně lovu Artemidy. Byl velice krásný a silný, zdědil i některé božské vlastnosti např. uměl chodit po moři. Svým vychloubáním ale urazil bohyni Héru, která ho za trest nechala uštknout štírem, se kterým bojoval. Na prosbu Artemidy byl i se svými psy přenesen na oblohu, na opačnou stranu oblohy než se nachází souhvězdí Štíra.
V tomto souhvězdí se nachází i výrazný meteorický roj Orionid, jehož maximum připadá na 21. prosince. Meteory pochází z Halleyovy komety, v době maxima je možné spatřit až 25 meteorů za hodinu.

Datum: 17.2.2007 20:00 UT Objektiv: Canon EFS 10-22 mm ISO = 800, Clona 1:6.3, F = 22 mm Fotoaparát: Canon EOS 20D Průměr 2 snímků, Expozice: 5 minut Montáž HEQ5, bez pointace Pozorovací stanoviště: Čbán, -5°C Velká fotografie s popisky. Velká fotografie bez popisků.

Souhvězdí Orion vyniká i v počtu jasných deep-sky objektů. I na snímku širokoúhlým objektivem lze identifikovat překvapivě mnoho objektů. Škoda jen, že digitální fotoaparát není dostatečně citlivý na červený okraj spektra na zachycení emisních mlhovin, kterých je v Orionu mnoho.
Následující deep-sky objekty se podařilo na snímku identifikovat a jsou označeny na velkém snímku:

M 42 „Velká mlhovina v Orionu“, 66′, 4.0 mag.
M 41 Otevřená hvězdokupa, 40′, 5.0 mag., 80 hvězd
M 35 Otevřená hvězdokupa, 28′, 5.1 mag.
NGC 2175 Otevřená hvězdokupa, 22′, 6.8 mag., 60 hvězd
NGC 1746 Otevřená hvězdokupa, 40′, 6.1 mag., 20 hvězd
NGC 1647 Otevřená hvězdokupa, 45′, 6.4 mag.
NGC 2264 Otevřená hvězdokupa a mlhovina, 60′, 3.9 mag.
NGC 2244 Otevřená hvězdokupa, 30′, 5.2 mag., 100 hvězd
NGC 2024 Difúzní emisní mlhovina „Plamínek“, 30′
NGC 2232 Otevřená hvězdokupa, 30′, 3.9 mag.
NGC 1977 Otevřená hvězdokupa a mlhovina, 20.0’x 10.0′, 7.0 mag.
NGC 2194 Otevřená hvězdokupa, 9′, 10.0 mag. , asi 100 hvězd

Zimní část Mléčné dráhy

Mléčná dráha obsahuje kolem 150 miliard hvězd a má průměr přibližně 100 000 světelných let. Naše Galaxie je velká spirální galaxie s příčkou typu SBc. V Místní skupině galaxií je druhou největší galaxií (po galaxii M31 v Andromedě), je ale pravděpodobně nejhmotnější v této skupině.
Zimní část Mléčné dráhy není tak výrazná jako část viditelná na letní obloze. Je to proto, že střed naší galaxie se nachází v souhvězdí Střelce, zatímco na zimní obloze se díváme směrem opačným. Přesto i zde je, na tmavé nepřesvícené obloze, možno pozorovat mnoho zajímavých zákoutí tohoto světlého pásu.

Datum: 17.2.2007 21:00 UT Fotoaparát: Canon EOS 20D Objektiv: Canon EFS 10-22 mm ISO = 800, Clona 1:6.3, F = 22 mm Expozice: 3 x 2 x 5 minut (mozaika tří dvojic snímků) Montáž HEQ5, bez pointace Pozorovací stanoviště: Čbán, -5°C

Dva meteory – Perseidy v Perseovi

Při fotografování Perseid jsme využívali jednak vysoké citlivosti fotoaparátu Canon, jednak módu sekvenčního fotografování, kdy fotoaparát exponuje jednu, maximálně půlminutovou expozici, za druhou bez zásahu obsluhy. Den po maximu se takto dařilo zachytit meteor průměrně na každém desátém snímku. Bohužel počasí nedovolilo fotografovat delší dobu.

Datum: 14.8.2005 00:14 UT Objektiv: základní setový (18-55) Fotoaparát: Canon EOS 20D F=18 mm (základní setový), Clona=3.5 ISO=3200 Expozice: 30 s Pozorovací stanoviště: Bažantnice

Perseidy 2007

V době maxima Perseid pozorovali všichni účastníci Letního astronomického praktika 2007 tento známý a oblíbený meteorický roj. Někteří navíc zkoušeli zachytit meteory fotoaparátem. Tuto noc, v době maxima, však létalo poměrně málo velice jasných meteorů – bolidů v porovnáním s celkovým počtem zaznamenaných meteorů. Přesto se jich asi 10 jasnějších než 0 mag. (z toho 8 Perseid) podařilo zachytit na tento snímek a většinu identifikovat s vizuálním pozorováním. Slabších meteorů je možné na snímcích nalézt mnohem více. Kromě Perseid létalo i poměrně hodně Kappa Cygnid (dva na snímku) a dalších slabších rojů.

Datum: 12/13.8.2007 20:00-2:30 UT Fotoaparát: Canon EOS 20D Objektiv: EFS 10-22 mm ISO = 3200, Clona 1:3.5, F = 10 mm Výběr 10 snímků, Expozice: 10 x 30 s Montáž: EQ6 Souhvězdí na snímku: Aur, Per, Cas, And, Peg, Cep, Cyg Pozorovací stanoviště: Bažantnice

Perseidy 2010

Na Letním astronomickém praktiku 2010 byly tři jasné noci kolem maxima Perseid (nastalo 12./13.8.2010) fotografovány meteory. První noc ještě nebyla frekvence příliš vysoká a podařilo se zachytit jen jeden jasný meteor a to sporadický. Druhou noc, během 4 hodin nebyl zachycen ani jediný meteor. Třetí noc, noc kdy nastávalo maximum Perseid, byl fotoaparát namířen na sever. Na severu letěla většina jasných meteorů zaznamenaná současně i vizuálně pozorovateli. Během dvou hodin, kdy byla jasná obloha, se podařilo zachytit celkem 7 jasnějších meteorů. Všechny patřily do roje Perseid a jejich snímky si můžete prohlédnout na samostatné stránce.

Perseida nad Velkým vozem Souhvězdí UMa, Dra, UMi Datum: 12.8.2010 21:38:36 UT Fotoaparát: Canon EOS 20D Objektiv: základní F=29 mm, clona 1/3.5 Expozice 30 s, ISO=1600 Montáž: pevný stativ bez hodinového pohybu Pozorovací stanoviště: Bažantnice

Zvířetníkové světlo

Zvířetníkové světlo je tvořeno odrazem od prachových částic obíhajících kolem Slunce v rovině ekliptiky. Nejlépe je pozorovatelné v době jarní (večer) nebo podzimní (ráno) rovnodennosti, protože v této době ekliptika svírá největší úhel s horizontem a proto vystupuje nejvýše nad obzor. Zvířetníkové světlo je viditelné pouze v ideálních pozorovacích podmínkách. Vypadá jako světlejší trojúhelník se základnou v místě Slunce a směřuje šikmo nahoru v rovině ekliptiky. Jeho jas klesá se zvyšující se vzdáleností od Slunce. Při vynikajících podmínkách může být pozorován celý zvířetníkový pás s jasnějším protisvitem. Zvířetníkové světlo bývá někdy považováno za falešný úsvit. První záznamy pozorování zvířetníkového světla pochází ze 16. století. Dříve bylo snadněji pozorovatelné než dnes, kdy ho světelné znečištění spolehlivě zastíní.

Datum: 2.10.2011 2:24 UT Fotoaparát: Canon EOS 20D Objektiv: základní F=18 mm, clona 1/8 Expozice 3 x 30 s, ISO=800 Zprůměrovány 3 snímky Montáž: pevný stativ bez hodinového pohybu Pozorovací stanoviště: Bezvěrov-Sepuska Podmínky: vynikající (teplo, bez rosy) Popis výjezdu za zvířetníkovým světlem.

Noční svítící oblaka

Kolem letního slunovratu, tj. v době, kdy Slunce zapadá jen nízko pod obzor, je možné z našich zeměpisných šířek sledovat noční svítící oblaka. Často používaná zkratka NLC vychází z anglického Noctiludent Clouds. NLC mají vzhled stříbřitých závojů, někdy až s modravým nádechem. Nejčastěji vypadají jako pruhy nebo vlny. Jemnější strukturu ukáže pohled v dalekohledu. Tím se NLC liší od běžné oblačnosti, která mívá v dalekohledu spíše mlhavý vzhled. NLC se nachází ve výšce kolem 80 km, zatímco nejvyšší běžná oblačnost je maximálně do 12 km. Během letního slunovratu je paradoxně v horní části mezosféry, kde se tvoří NLC, nejnižší teplota. Při teplotách pod -125°C se v tomto období začínají tvořit ledové krystalky vytvářející noční svítící oblaka. Díky vysoké výšce je možné tyto oblaka pozorovat na severním obzoru v době, kdy se Slunce nachází jen nízko pod obzorem a jiná oblačnost již není Sluncem nasvícena. Největší pravděpodobnost spatření NLC je v červnu a červenci ze zeměpisných šířek 50 – 65°.

Jedny z nejvýraznějších NLC bylo možno pozorovat z Plzně 5.7.2016 po západu Slunce. Nacházely se velmi nízko (5º-10º) nad severním obzorem. Datum: 5.7.2016 21:15 UT Fotoaparát: Canon EOS 1100D Objektiv: základní (EF-S 18-55) F=29 mm, clona 1/4.5 Expozice 2 s, ISO=400 Pozorovací stanoviště: Plzeň Lhota Podmínky: velmi dobré Další snímky ze stejného dne Starší pozorování: 2009, 2010 Aktivitu NLC je možné sledovat na mezosférickém radaru Kbor

Geostacionární družice

V našich zeměpisných šířkách nastává vždy kolem 3. března a 9. října období několika dnů, kdy výrazně zjasňují družice na geostacionární dráze. Slunce se dostává do pozice, kdy antény na družicích namířené kolmo k Zemi odrážejí sluneční paprsky přesně do naší polohy. Díky tom jinak velmi slabé družice (11–12 mag.) zjasní na několik minut až na 3-4 mag. a je možné je tak pozorovat i pouhým okem.

Pás zjasněných geostacionárních družic Datum: 10.10.2018 22:25 – 02:21 UT Fotoaparát: Canon EOS 1100D Objektiv: Sigma (10-20) F=20 mm, clona 1/5.6 (minimální) Expozice 58 x 3 minuty, ISO=800 Pozorovací stanoviště: Plzeň Lhota Podmínky: dobré Videa geostacionárních družic ze stejného dne

Konjunkce Jupitera se Saturnem

Datum: 19.12.2020 22:25 UT Fotoaparát: Canon EOS 1100D Objektiv: Refraktor ED 120/900 ISO = 800 Expozice: 6 s Pozorovací stanoviště: Zhůří (Šumava) Zpracování: Photoshop Podmínky: Dobré, 0°C

Blízkozemní planetka APOPHIS

Datum: 7.3.2021 20:12 UT CCD: QHY 174 GPS Newton 300/1200mm Expozice: 50 x 20 s Stanoviště: Plzeň – Lhota Zpracování: SIPS Podmínky: Dobré, 0°C

Nova Cas 2021

Datum: 24.3.2021 19:05 UT Fotoaparát: Canon EOS 1100D Objektiv:  Sonar 135mm Expozice: 34 x 60 s Stanoviště: Plzeň – Lhota Zpracování: SIPS Podmínky: rušil Měsíc

Nova RS Oph

Datum: 10.8.2021 21:29 UT Fotoaparát: Canon EOS 1100D Objektiv:  Sonar 135mm Expozice: 19x 60 s Stanoviště: Bažantnice Zpracování: Siril Podmínky: dobré

 

Fotogalerie – seznam novinek