Ale ani severní obloha nezůstala pozadu. Na glóbech a v mapách se dočasně objevovala různá souhvězdí. Roku 1612 přibyla např. souhvězdí Apes, Kur, Jižní šíp, Tigris Fluvius & Euphrates Fluvius, Jordanus Fluvius a Malý rak. Patrný je zde vliv křesťanské symboliky. Na to německý právník Julius Schiller vydal r. 1627 Coelum stellatum christianum, kde všechna „pohanská“ souhvězdí nahradil za apoštoly (12 souhvězdí zvířetníku), svaté, papeže, mučedníky, osobnosti Starého i Nového zákona. V roce 1754 anglický přírodovědec John Hill publikoval 13 nových souhvězdí ve svém slovníku astronomie s názvem Urania. Nechyběla Ropucha, Želva, Luskoun, Pavouk, Skarabeus, Gryphites (fosilní měkkýš), Kyjovka (jiný měkkýš na místě dnešního Štítu), Platýz, Mořský koník, Kelnatka, Žížala a Pijavice. Několik souhvězdí bylo zavedeno astronomy, kteří chtěli zvěčnit své krále a vlády, obvykle v naději, že takové gesto zlepší jejich kariéru (např. Karlův dub, „Fridrichova čest“ nebo Harfa Jiřího (II.)). V 18. stol. přibyla další souhvězdí (např. Balón, Zední kvadrant v místech, odkud vyletuje meteorický roj Quadrantid, Kočka, Sova), ale i souhvězdí prapodivných názvů – Tiskařská dílna, Elektrický stroj, Brandenburské žezlo, Herschelovy dalekohledy, Námořní logaritmické pravítko, Žezlo a Ruka Spravedlnosti, Sluneční hodiny a i Voltova baterie.
V tomto seriálu naleznete informace o některých souhvězdích, která byste na současné obloze již hledali marně.
