Letní astronomické praktikum, známější spíše jako Expedice, je astronomický tábor, pořádaný Hvězdárnou v Rokycanech a Plzni. Jak taková akce probíhá si můžete přečíst v tomto deníku.
Den 1, pondělí 2. srpna 2021
Po problematickém roce poznamenaném covidem, přichází další Letní astronomické praktikum – Expedice 2021, které s napětím, zda se vůbec uskuteční, očekávala většina účastníků. Důvodem byla z epidemiologických důvodů značně omezená činnost astronomických kroužků pořádající organizace Hvězdárny v Rokycanech a v Plzni. Nicméně přihlásilo se skoro třicet zájemců, což svědčí o tom, že astronomické praktikum je pro účastníky zajímavé.
Připravit tuto akci však není triviální záležitostí, byť po létech, kdy jezdíme do Bažantnice v okrese Plzeň – sever, již máme řadu zkušeností. Přesto je zapotřebí zařídit spoustu věcí, aby se praktikum mohlo vůbec uskutečnit. Některé přípravy proto probíhají již dva měsíce předem a běžný účastník o nich prakticky ani neví. Finišovat se začíná s blížícím se termínem. Ani letos tomu nebylo jinak.
První výjezd na pozorovací stanoviště na pronajatém fotbalovém stadionu v Bažantnici byl realizován již v neděli 1. srpna. Menší skupinka převezla část výbavy a převzala stanoviště i klíče od areálu. Dále sestavila regály, aby bylo možné druhý den uskladnit pozorovací a záznamovou techniku a další vybavení potřebné pro praktikum.
V pondělí 2. srpna v ranních hodinách se sešla na plzeňském pracovišti nakládací skupina a začala nakládat vše potřebné. Nakládat se muselo tak, aby bylo možné odvést co nejvíce věcí a nic se nepoškodilo. Již při první pondělní jízdě se převezla většina vybavení, které část účastníků rozmístila. Jen malá skupinka se musela vrátit do Plzně pro zbytek materiálu a pro velký nákup potravin. Zpět se skupinka dostala až skoro v 17:30 hod. V tu dobu se již na stanoviště začali sjíždět účastníci. Nejprve se museli prokázat dokladem o bezinfekčnosti a pak si mohli začít stavět stan. Stavbu komplikoval chvílemi docela prudký déšť. Nástup účastníků expedičního praktika začal podle plánu v 18:15 hod. Hned na začátku vedoucí praktika oznámil organizační i bezpečnostní pravidla, podle kterých se mají účastníci řídit. Poté již čekala všechny večeře ve Hvozdu. Po návratu z večeře jsme zprvu ani nedoufali, že se bude pozorovat. Nicméně dostupné meteorologické předpovědi určitou naději dávaly a tak se na hřišti postupně objevilo několik pozorovacích přístrojů. Zpočátku se silně měnila oblačnost a objevila se dokonce i mlha. Postupně se ale podmínky začaly zlepšovat, a tak byl čas na to, aby se aktivovaly sestavené pozorovací skupiny. Na programu této noci bylo vyhledávání a pozorování planet Jupiter a Saturn, některých vybraných objektů vzdáleného vesmíru, pozorování vizuálních meteorů a dvou zákrytů.
Pozorovací aktivity postupně ustaly až před třetí hodinou ranní, kdy začal více rušit Měsíc. Než jsme se odebrali spát, stihli jsme si ještě prohlédnout Měsíc nacházející se kolem poslední čtvrti. Zbývalo ještě uklidit pozorovací techniku a teprve pak se mohli uložit ke spánku.
Lumír Honzík, foto Martin Tran
Den 2, úterý 3. srpna 2021
První expediční ráno přivítalo účastníky cekem překvapivě sluníčkem. Po vyhlášení budíčku a snídaně se expedičníci pomalu, ale jistě přesunuli do myšárny, kde už služba připravila pro všechny teplý čaj a rohlíky s pažitkovou pomazánkou. Těch bylo nakonec tolik, že se ani nepodařilo sníst všechny a pár jich skončilo v ledničce na pozdější použití. Po jídle se vydali účastníci spáchat ranní hygienu a také nastal čas postavit velký modrý stan, který se používá hlavně jako přístřešek před sluncem.
Protože do jídelny ve Hvozdu se, stejně jako minulý rok, v rámci covidových opatření muselo chodit na dvě části, první skupina vyrazila již v půl jedenácté. K jídlu byla pórková polévka a řízek v těstíčku s bramborem. Sotva se nejrychlejší posel z první skupiny vrátil do tábora, vydala se do Hvozdu druhá skupina expedičníků. Při zpáteční cestě se většina táborníků zastavila ještě v obchůdku a nakoupila si nanuky či jinou dobrotu k potěše chuťových buněk.
Nedlouho po obědě se tříčlenná skupinka expedičníků vydala na menší výlet. Jeho cílem byla vesnička Pláně, kde je dětské hřiště s prolézačkami, kolotočem a houpačkou, ale také se zde nachází velké ohrady, po kterých se prohání poměrně velké stádo koní. Ostatní účastníci Expedice se v Bažantnici věnovali zpracování napozorovaných dat, četbě nebo různým společenským hrám.
Služba se vrhla do přípravy svačiny nezvykle brzo, již kolem čtvrt na čtyři. Díky tomu mohla vyhlásit svačinu již zhruba o půl hodiny později. Kromě zbylých rohlíků od snídaně nachystala chleby s paštikou a samozřejmě uvařila další várku čaje. Během konzumace a ještě dlouho poté se v myšárně rozproudila debata na všechna možná témata. Koho už přestala bavit konverzace, vydal se pracovat na počítači, číst nebo například pokračovat ve hraní společenských her. Pár jedinců si udělalo výlet k rybníku a prošli také část přilehlého lesa.
Po půl šesté začalo mrholit a postupně se přidal i sinější déšť. Ten signalizoval, že se zřejmě tuto noc pozorovat nebude a předpověď počasí tento dojem jen potvrzovala. Déšť sice během pár minut ustal, ale vzdálené hřmění naznačilo, že to zřejmě nebudou poslední kapky, které ten den dopadnou do areálu fotbalového hřiště. A opravdu – uplynula jen zhruba čtvrthodina a déšť se vrátil. Byl docela vydatný a zaléval areál až do nástupu. Na něm vedoucí vyhodnotil uplynulý den a naplánoval potřebné záležitosti na den příští. Také se samozřejmě věnoval tomu, jak bude vypadat následující noc. Předpověď stále tvrdila, že bude zataženo a možná přijde i déšť. Vedoucí přesto udělal i rozdělení do skupin, kdyby se přeci jen nakonec nečekaně vyjasnilo.
Po nástupu se táborníci vydali do Hvozdu, kde pro ně byla v hospodě připravena nezvykle nasládlá houbová omáčka s těstovinami. Na zpáteční cestě nečekaně svítilo slunce a ani oblačnost neodpovídala předpovězeným hodnotám.
Ve večerních hodinách se přijel na expedičníky podívat jeden z bývalých účastníků, který jezdil ještě na Expedice ve Šťáhlavech v 80. letech. Bylo zajímavé si s ním popovídat a zavzpomínat na doby dávno minulé. Později se začala na nebe od jihozápadu nasouvat oblačnost, přesně podle toho, jak to předpovídaly snímky z družic. Obloha se postupně celá zatáhla a přes oblaka jen občas nesměle prosvítalo pár nejjasnějších hvězd. Bylo jasné, že pokud se nestane zázrak, pozorovat se tuto noc nebude. Ten však nenastal, místo toho mraky stále houstly. Táborníci se pomalu ukládali ke spánku a nedlouho poté, co po nedaleké silnici projela „půlnočka“ (poslední autobus z Plzně), začalo pršet. Usínající expedičníky tak do říše snů vyprovázel zvuk dešťových kapek, vydatně bombardujících stanové celty.
Václav Kalaš, foto Václav Kalaš
Den 3, středa 4. srpna 2021
Ráno se táborem neslo hlasité bouchání do hrnců, když se služba pokoušela vzbudit účastníky z jejich tvrdého spánku. Ovšem i přes tento hlasitý lomoz se některým osobám nechtělo vylézt zpod vyhřátého spacáku či deky, a tak se při snídani muselo zjišťovat, proč chleby s pomazánkovým máslem na tácu stále neubývají.
Poté, co se většina účastníků na snídani přeci jen ukázala, se tábor, jako by zničeno nic vyprázdnil. Po večerním slejváku byla zem ještě dosti mokrá, a proto ani nebylo vidět lidí, kteří by si za normálního počasí užívali letního dne sezením na dece či jen tak posedáváním venku. Atmosféra byla pochmurná až do vyhlášení oběda, kdy se první skupinka dala velice rychle do pohybu, protože by si přeci jen nenechala ujít výtečné teplé jídlo z místní hvozdecké kuchyně.
Na zahřátí nám ve Hvozdu byla naservírována kuskusová polévka a hrachová kaše společně s pečeným párkem a salátem z kyselého zelí a proužky mrkve. Po vystřídání obou obědových skupin jak v ZD, tak i v přilehlé samoobsluze se vedoucí celého praktika společně se službou a ještě jedním účastníkem vydali na nákup zásob do Manětína. Po jejich příjezdu se táborníci sešli v myšárně, kde se konala přednáška o meteorech, při které V. Kalaš přiblížil vizuální pozorování meteorů, ale zároveň spíše tak nějak připomenul, jak se to má správně dělat.
Ke svačině byly servírovány rohlíky namazané máslem se šunkou, po níž se část účastníků vydala prozkoumávat okolí Manětína, zatímco ostatní se věnovali hraní deskových her, četbě či práci na počítači.
Po večeři, kterou bylo rizoto, se původně plánovalo zkouknout nějaký film v prostorách myšárny, ale postupně z něho sešlo, protože část táborníků se pustila do hraní komplikované deskové hry s planetární tématikou, zatímco na hřišti bylo po setmění vidět světelné šmouhy, jak se zde hrála vybíjená podobná hře na jelena, avšak s tím rozdílem, že se místo míče používalo klubko smotaných svítících tyčinek.
Před koncem třetího dne, tedy přesněji řečeno asi 45 minut před půlnocí se pár účastníků vydalo naproti půlnočce, což je již zaběhlý termín pro poslední autobus do Bažantnice. Tam jim sice projela před nosem ještě než došli k silnici, ale to vůbec nevadilo a do tábora se vrátili malou oklikou přímo přes Bažantnici.
Hana Kalašová, foto Václav Kalaš
Den 4, čtvrtek 5. srpna 2021
Účastníci Expedice se probudili do již třetího expedičního rána, které však na rozdíl od těch předchozích bylo deštivé. Přestože snídaně v podobě vánoček s džemem a margarínem doplněná sladkým čajem nebyla příliš vydatná, tak doplnila většině účastníků dostatek energie do oběda. Již tradičně mezi snídaní a obědem se toho příliš nestíhá, proto za krátký čas se odebrala první skupina expedičníků na oběd a po jejich návratu se vydala i skupinka druhá. Část druhé skupiny však v jídelně čekalo nemilé překvapení, neboť kuchařky vydávaly porce francouzských brambor tak vstřícně, že na posledních 5 strávníků zbyly celkově pouze dvě porce.
Po návratu do tábora se začali účastníci Expedice věnovat volnočasovým aktivitám, hraním deskových her, práci na PC, či četbě. Během odpoledne vedoucí praktika vyslal několik skupinek se starým GPS zařízením, aby určily polohu několika stanovených bodů. Zároveň vybraní účastníci praktika, vždy po dvou a za účasti vedoucího praktika, odcházeli do velkokapacitního modrého stanu. Na první pohled se zdálo, že se jedná o nějakou velmi záludnou hru. Postupně se však ukázalo, že se jedná o modifikaci tradiční hry „tichá pošta“, kdy bylo úkolem předat vzkaz vždy co nejvěrněji určené osobě. Na počátku zněl vzkaz „Projekt modelového upoutaného raketoplánu LH01 Modrý blesk skončil krátce po startu nárazem do blízké skály.“ Postupným předáváním vzkazu mezi osmnácti expedičníky v průběhu odpoledne však obsah mutoval, vypadávala některá slova, jiná se zas zaměnila, až do jeho nové a finální podoby: „Projekt kámen rakety RH01 dopadl pádem do země.“ Po svačině v podvečer byly přivezeny dva míče a frisbee. Zároveň počasí se již trochu umoudřilo, déšť ustal, a tak se podstatná část účastníků Expedice zabavila házením míče až do večerního nástupu.
Během nástupu byl vyhodnocen denní program, provedeno rozdělení do čtyř pozorovacích skupin dle pozorovacích programů – AAPO, vizuální pozorování meteorů a zákrytová skupina, a též byla vyhodnocena hra v podobě skrytého připínání kolíčků na prádlo. Tři osoby, jež měli kolíček na prádlo na sobě v době nástupu, pak jako „trest“ zazpívali jednu z nejznámějších táborových písniček.
Přestože během večeře bylo několik kratších dešťových přeháněk, tak se po setmění obloha relativně vyčistila a jednotlivé skupiny se pustily do přípravy pozorování. Po hřišti i přilehlých loukách přecházela po celou dobu pozorování hustá přízemní mlha. Ta stěžovala práci jak pozorovatelům u dalekohledů, tak pozorovatelům meteorů, navíc se k mlze postupně přidávala i oblačnost. Okolo jedné hodiny v noci se objevila již kompaktnější oblačnost, avšak zároveň s tímto časem nadešel i čas noční svačiny. Pro všechny pozorovatele tak druhá pozorovací noc na letošní Expedici skončila noční svačinou a postupně se odebrali ke spánku.
Jakub Suchý, foto Václav Kalaš
Den 5, pátek 6. srpna 2021
Počasí během letošní Expedice je opravdu nevyzpytatelné. Dnes jsme tedy, na rozdíl od rána předchozího, byli probuzeni slunečními paprsky, které po studené pozorovací noci (ne)příjemně šimraly do tváří táborníků. Ti se postupně přemisťovali do myšárny, kde každý dostal dva chleby s pomazánkovým máslem. Jako každé ráno se expedičníci navzájem popichovali a komentovali své vzhledy těsně po probuzení slovy: „Vypadáš živě, nejsi náhodou po infarktu?“, „Fuj to jsem se ale lekl.“, „Co se ti stalo?“ a podobně. Starší členové konverzaci doplňovali různými vtipnými historkami z předešlých Expedic ve Šťáhlavech a na Skalkách.
Po obědě v zemědělském družstvu ve Hvozdu, nudlové polévce a vynikající rajské omáčce s houskovými knedlíky, obsadili tři expedičníci prolézačky na místním hřišti. Vedoucí praktika s hospodářem a dnešní službou po návratu do tábora odjeli na nákup do Manětína. Ostatní mezitím zpracovávali napozorovaná data z předešlé noci, četli různé knihy či hráli deskové hry. Jednu skupinku lehce potrápila hra „Opráski sčeskí historje“.
Ke svačině byly z Manětína dovezeny jogurty. Jednalo se však o jogurty, jejichž ovocná náplň se nacházela až na úplném dně. Část táborníků nevybavená lžičkami tedy vymýšlela různé kreativní způsoby, jak vše smíchat dohromady. Později na nástupu jsme se dozvěděli, že předpověď pro dnešní noc není příliš příznivá. Vedoucí pro jistotu pozorovací skupiny sestavil, nikdo však této možnosti nepřikládal velkou váhu.
Po večeři dva expedičníci vyndali kytaru, ukulele a společně s několika dalšími členy zpívali táborákové písně až do doby, kdy nakonec opravdu začala příprava na pozorování.
Meteorářské skupiny byly sestaveny dvě. Zaznamenaly nečekaně velké množství meteorů, včetně jednoho výrazného bolidu s dlouhou dobou dosvitu. Výrazných a zajímavých meteorů však bylo více. Část noci se od těchto skupin nesl smích z vyprávění všech možných vtipů a historek, díky čemuž zůstala většina pozorovatelů bdělá. Skupina AAPO opět trénovala orientaci na obloze a vyhledávala objekty vzdáleného vesmíru podle Karkoschkova atlasu. Bohužel museli řešit i technické problémy s hvězdárenským dalekohledem Newton-Dobson 405/1800. Ten několikrát softwarově zamrzl, či naopak pokračoval v pohybu, ačkoliv už neměl. I zákrytová skupina měla v noci potíže. Většina zakrývaných hvězd měla magnitudu tak slabou, že se zákryty kvůli pásům vysoké oblačnosti, které přecházely téměř po celou noc, nepodařilo nahrát.
Kolem půl druhé se všichni sešli na takzvané půlnoční svačince v klubovně. Po ní se několik meteorářů odebralo ke spánku a ti zbylí se spojili do jedné skupiny. Ta čítala sedm pozorovatelů a zapisovatele a pozorovala až do půl čtvrté ráno. Skupina AAPO vydržela asi o půl hodiny déle. Nejdéle zůstali vzhůru zákrytáři, kteří si šli lehnout až v půl šesté ráno.
Hana Rottenbornová, foto Petr Mašek
Den 6, sobota 7. srpna 2021
Hlasitý budíček, doprovázený řinčením sběračky o poklici pár minut po deváté hodině pozval expedičníky na vánočku s marmeládou. Nálada byla výborná, ostatně jako každý den, i přes únavu z pozorovací noci. Mnozí šli spát až kolem čtvrté ráno, někteří ještě později.
Po snídani jsme přestavili židle v myšárně do řad jako v kině, včetně plátna v průčelí. Na programu byl první díl Lumírovy přednášky na téma orientace v terénu i na obloze. Zdejší publikum má o dané problematice vyšší povědomí než obvyklí návštěvníci hvězdárny či školní exkurze, takže se u některých bodů strhla mohutná diskuze. Například jak je to s příslovečným otáčením slunečnic? Poupě se možná točí, rozkvetlé koukají na východ. Probrali jsme i změny výšky Polárky v průběhu dne, roku a století, nebo že pojmy letní, resp. zimní slunovrat nejsou jednoznačné bez udání příslušné polokoule nebo obratníku. I přednášející si pochvaloval, že si s naší pomocí může v prezentaci obrousit sporná místa a nejasnosti.
Oběd ve Hvozdě byl v hospodě, jako vždy o víkendu. Expedičníci dostali výborné vepřové výpečky se zelím a houskovými knedlíky.
Hlídka v táboře opravila během doby, kdy byly ostatní na obědě, ucpaný odtok ze dřezu v myšárně. Problém spočíval v docela velkém kameni zaseklém v polovině délky hadice pod vrstvou izolepy. Připomínalo to veterinární operaci „had s ledvinovým kamenem“. Po zašití pacienta lepicí páskou („když tím jde opravit kosmická loď…“) voda z dřezu odtéká tempem dříve nevídaným.
Odpolední počasí bylo slunečné a po několika dnech i docela teplé. Několik lidí uvažovalo o výletu k rybníku Porajt, kde navíc ten den probíhala veřejná akce pro děti. Ale brzy se začalo zatahovat a tak zůstalo jen u úvah. Odpoledne proběhlo ve znamení běžných expedičních činností – zpracování napozorovaných dat, opravy a seřizování pozorovací techniky, hry počítačové, deskové i míčové, létaní s drony, odpočinek, prohlížení fotografií z dávných Expedic, četba a podobně.
Na dnešní odpoledne příroda stanovila termín rojení mravenců. Tenhle fenomén už jsme zde v uplynulých letech zažili. Na plachty některých stanů, zejména těch světlých barev, přiletí stovky okřídlených mravenců. Tam se hmyz věnuje svým záležitostem a do průběhu Expedice nijak nezasahuje.
Jeden účastník přijel s rodiči a jako bonus jsme k dotyčnému dostali krabici perníkových řezů. Jiného účastníka rodiče navštívili a taky přivezli krabici perníku. Ochutnali jsme, ale těch dobrot bylo dost na to, aby je služba mohla schovat i k zítřejší snídani.
Přesně podle předpovědi začalo v podvečer pršet, nejprve trochu, pak přestalo, ale v čase večeře už byl déšť dost intenzivní. Proto část osazenstva jela do Hvozdu na těstovinový salát auty.
Večer se na zápraží zformovala skupinka s kytarou, ukulelí a kupou zpěvníků. Co chybělo na preciznosti přednesu, bylo dohnáno nadšením zpěváků. Repertoár zahrnoval obvyklé hity od táborových ohňů i méně známé kousky, které si člověk zazpívá jednou do roka. Atmosféru doplňovala hejna komárů, které přilákalo světlo; bílá zeď byla teď kropenatá a dravé můry v okolí žárovky mohly vesele lovit. Stejně jako mravenci odpoledne, se tito představitelé říše hmyzu věnovali sobě navzájem a nás nechali na pokoji.
Po půlnoci přestalo pršet a všichni se postupně uvodorovnili ve stanech, na zápraží, či na plachtě v modrém přístřešku, zakuklili se do svých spacích pytlíků a tak skončil další expediční den.
Jan Mocek, foto Václav Kalaš
Den 7, neděle 8. srpna 2021
Vzhledem k tomu, že minulá noc nebyla kvůli dešti pozorovací, nastal budíček již okolo osmé hodiny ranní. Počasí se od večera umoudřilo, a Slunce začalo vysoušet i četné louže na betonu před budovou. Standard snídaně se lehce ozvláštnil sladkým pečivem dovezeným některými novými účastníky. Chleby s pomazánkou tak doplnily perník a buchta, které nám připomněly, že je přeci jen sváteční den.
Dopolední čas se nesl v duchu většího úklidu techniky a místností. Vedle toho proběhlo i společné focení, neboť nejen že bylo k tomu docela příznivé počasí, ale i počet účastníků aktuálně přítomných na praktiku dosáhl maxima. Skupinovou fotografii měl v pozadí doplnit i jeden z větších dalekohledů. Po krátkém dohadování byl určen jako vhodný model velký MEADE, který se díky masivnímu stativu mohl tyčit nad hlavami všech účastníků. Nakonec se ale fotilo na etapy. Při prvním pokusu o svolání celé skupinky se stihla rozfoukat oblaka tak, že všichni jen hleděli do ostrého Slunce. Při druhém pokusu o chvíli později to bylo lepší. Jen i zde hrozilo, že jistý/á letitý/á a pomalejší účastník/ce nestihne doplnit skupinu fotografovaných dřív, než mohutný oblak opět odpluje od Slunce, protože musel/a přejít skoro celé fotbalové hřiště, ale nakonec to za mohutného povzbuzování zbytku praktika zvládl/a a skupinový snímek se podařilo pořídit včas.
Nedělní den pak symbolicky rozpůlil oběd, který sice nastal o něco později z důvodů organizačních změn v pořadí, s kterým se prostřídávají denní služba a hlavní skupina účastníků, ale za to nás zase odměnil výbornou masovou roládou.
Odpoledne pak probíhalo spíše v oddechovém režimu a až po svačině se na hřišti rozeběhly lehké pohybové aktivity s míčem. Ty později nabraly na obrátkách, když se z celkem neškodné vybíjené přešlo na již osvědčenou hru „na jelena“, jež se během chvíle transformovala do „na dva jeleny a dva míče“, což výrazně přidalo na dynamice a současně ubralo na životnosti „jelenů“ uvnitř kruhu.
Celkově byl celý den pohodový a příjemné počasí vysušilo do té doby promáčené pozorovací plochy. Předpovědi počasí i snímky z meteorologických radarů však stále důrazněji naznačovaly, že v takovém stavu den rozhodně skončit nemusí. Obloha se zatahovala, oblaka mohutněla a temněla. Již samotný nástup proběhl ve zrychleném režimu, abychom stihli dojít na večeři ještě před deštěm. To se nám tak tak podařilo, ale situace se vyvíjela ještě rychleji a dramatičtěji, než se původně zdálo, a krátce po příchodu na večeři se nad Hvozdem srazily dvě bouřky. Většina účastníků se po večeři zdržela v hospodě než se počasí umoudří a pro službu raději dobrovolníci dojeli vozem.
Po provazech deště, hromech a blescích se začalo počasí vybírat. Do odcházejících bouřek zasvitlo Slunce krátce před západem a vykouzlilo krásnou duhu. V pozorovatelích to však vyvolávalo rozporuplné pocity, neboť krása meteorologických jevů se snoubila s vidinou další pozorovací noci v promoklé trávě. A tak se to při setmění opět začalo po hřišti hemžit přípravou montáží dalekohledů a nepromokavých plachet meteorářů. A pak už jen hvězdy svítily, mlha přicházela a odcházela, rosa padala, protokoly vlhly a všichni si jen říkali, zda se letos vůbec dočkáme suché pozorovací noci.
Obě meteorářské skupiny během noci zaznamenaly kolem 130 meteorů, o kterých zapisovatelé pořídili přes 250 záznamů. Skupina provádějící AAPO napozorovala i přes určité technické problémy s dalekohledy MEADE 305/3050 a ED 120/900 mnoho vzdálených vesmírných objektů na letní obloze. Kromě již zmíněných skupin se také vzdálené objekty fotografovaly a na jednom z dalekohledů se připravovala zákrytová činnost. Pozorovací aktivity byly ukončeny až kolem půl páté ráno letního času. Pozorovací noc byla velmi úspěšná.
Ondřej Trnka, foto Jan Mocek
Den 8, pondělí 9. srpna 2021
Snídaně po pozorovací noci je sice až v devět hodin, ale i tak chvíli trvá, než se všichni probudí. V myšárně se lidi navzájem pozdraví, popřejí si všechno dobré do nového dne a teplým čajem a chlebem zahájí den.
Dopoledne uplyne rychle i díky tomu, že na oběd chodíme postupně ve dvou skupinách. Cesta do Hvozdu je na několika místech lemována maliníkovým houštím. Letos, snad díky relativně brzkému termínu Expedice, nebo protože je příroda od jara o tři týdny pozadu, jsou tato místa plná červených sladkých a šťavnatých malin. Je s podivem, že po týdnu, kdy tudy projde 4x denně 20 lidí, je stále co ozobávat.
Cestou z oběda zpět jsme zase pozorovali v trávě podél cesty výrazné pavouky, křižáky pruhované, kteří své sítě vyšívají křížkovým stehem a nesouce na zádech vosí mimikry, hoví si ve středech sítě hlavou dolů. Prý zde žijí už více let.
Sluníčko svítilo a jakkoli teplota šplhala sotva k 25 °C, skupina expedičníků se vydala autem na oblíbené koupání k rybníku Porajt. Asi se jim tam líbilo, protože se vrátili až po svačině.
Většina dne byla věnována nácviku měření výšky Slunce sextantem. Pro tento účel byly využity dvě dovezené repliky sextantů. Touto starobylou metodou se zkoušela změřit také poloha našeho pozorovacího stanoviště. Výpočty budou provedeny později.
V táboře se rovněž kolimovaly tři dalekohledy a prováděly další technické činnosti na pozorovací technice. Meteorářské skupiny zpracovávaly výsledky svého pozorování. Na Expedici dorazil další účastník. Jedna účastnice se vydala autobusem do civilizace, aby podstoupila očkování. Večer po návratu říkala, že kontakt s „normálním“ světem je jistým druhem kulturního šoku.
Jeden z účastníků již od včera tvořil draka, model černá hvězda. Dnes po několika radách a dobrých nápadech, které mu dodali ostatní, konečně dostal svůj výtvor do vzduchu. Pro nedostatek větru let trval asi minutu, ale zdá se, že to půjde. Došlo i na modelářskou činnost. Po zápraží a okolí se projely modely na dálkové ovládání, bugina a tank.
Protože se z důvodů blížícího se maxima Perseid formovala další meteorářská skupina, bylo nutné, aby jeden z mladších účastníků podstoupil během odpoledne na zápraží výcvik na funkci zapisovatele. Ostatní, kteří cvičně předstírali pozorovatele, simulovali průlety většího počtu meteorů.
Po nástupu se šlo na buřtový guláš ve Hvozdu. Ani po návratu nebylo jasné, jestli se bude pozorovat, nebo ne. Obloha, modely počasí i pohled z družic rozporně naznačovaly, že bude přecházet více oblaků středního a vysokého patra – nebo taky ne a bude jasno. Proto jsme připravili ohniště, dřevo a buřty na opékání.
Počasí zůstávalo nejisté, nicméně za šera vedoucí rozhodl, že uděláme oheň, protože i kdyby se roztáhlo, nevěděli bychom, jestli se to zase nezhorší. Během první půlky noci se pak opravdu několikrát vystřídalo nebe plné altostratů s oblohou napůl vymetenou, takže pozorování by bylo bývalo problematické.
Při rozdělávání ohně došlo k menšímu odbornému souboji o to, jak ho zažehnout. První ze soupeřů použil spoustu roliček od toaletního papíru a na ně naložil kupu centimetr tlustých vlhkých dubových klacků. Papír neochotně odhořel, aniž by dřevo poznamenal. Tím se na tah dostal druhý z borců, který zvolil taktiku trochy papíru, a jemně nalámaných větviček z borovice. Kupodivu i tento pokus skončil trochou osamělých jiskřiček. Nezbylo než zapomenout na rivalitu a začít spolupracovat. Spousta lidí hned přiložila ruku k dílu, respektive svou větvičku na oheň.
Opekli jsme si špekáčky. Byly tak dobré a kvalitní, že několik lidí se pídilo po značce výrobce. Mladší generace na klaccích měnila skupenství sladké jedlé gumy zvané česko-anglickým výrazem „maršmeloun“. A bylo fajn.
Půlnočková skupina vyrazila po víkendovém půstu na svou mávací rituální pouť za autobusem. Jiná skupinka šla do lesa zkontrolovat, jestli ten divně žlutý mech, co jsme našli cestou z oběda, náhodou v noci nesvítí. Nesvítil. Cestou zazněla legenda o plechové budce, nazvané „vrátnice z Černobylu“, která se kdysi zjevila v cípu tohoto lesa a zase záhadně zmizela.
A pak už začali lidé od ohniště pozvolna odcházet, plameny se změnily v žhavé uhlíky a ty zase v popel.
Jan Mocek, foto Jan Mocek
Den 9, úterý 10. srpna 2021
Zatímco celý tábor zamířil po pondělním táboráku do stanů zpracovávat zkonzumované špekáčky, já jsem využil dalekohledu, který jsem měl již od večera připravený na pozorovací louce, a místo do spacáku se odebral k němu s nadějí, že se přeci jen v oblačnosti objeví díra dostatečně velká na smysluplné pozorování. Odvážnému štěstí přeje, a skutečně, kolem jedné hodiny po půlnoci většina mraků odplula a otevřel se pohled na hvězdnou oblohu. Kromě jiných objektů vzdáleného vesmíru jsem se zaměřil na supernovu SN 2021rhu, která je aktuálně pozorovatelná v galaxii NGC 7814. Hvězdička 13. magnitudy se nacházela v těsné blízkosti centra této galaxie viděné z profilu, které se kvůli podobnosti se svou jasnější kolegyní M104 přezdívá „malé Sombrero“. Fotografie této supernovy byla NASA vyhlášena Astronomickým snímkem dne pro 22. červenec 2021.
Milým překvapením této noci byl naprosto excelentní seeing, který se povede jen velmi vzácně. Při pozorování Jupiteru a Saturnu se mi po dlouhé době stalo, že mi takzvaně „došly okuláry“ – i při maximálním zvětšení 400x byl obraz zcela klidný a ostrý s neuvěřitelným množstvím detailů. Cassiniho dělení prstenců Saturnu bylo snadno viditelné po celém obvodu a ostré jako břitva. Na samotném kotoučku planety bylo viditelných několik oblačných pásů v různých odstínech béžové. Jupiter pak nabídl celou barevnou paletu oblačných pásů a oválných vzdušných vírů, od šedo-modrých ve vyšších planetografických šířkách, přes žluto-béžové až po hnědo-červené v rovníkových oblastech. Čtyři galileovské měsíce byly zřetelně viditelné jako malé kotoučky různé velikosti, albedové útvary jsem na nich však neviděl. Určitě jeden z nejhezčích astronomických zážitků za dlouhou dobu!
Po obvyklém ranním budíčku a snídani se konala přednáška o sextantu a jeho využití v navigaci nejen na moři. Po teoretickém úvodu měli expedičníci možnost vyzkoušet si jeho používání i prakticky – mořská hladina byla pro tento účel zastoupena vodou ve kbelíku, lavoru a kaluží na betonové ploše před hlavní budovou, zaměřovaným objektem pak bylo Slunce. Navečer pak byl naplánovaný výlet na vršek kopce nad Hvozdem, odkud je velmi dobrý výhled na vzdálený horizont a tudíž i možnost změřit úhlovou výšku nebeských těles tak, jak by se to dělalo například na moři.
Po návratu z oběda měla do tábora přijet televize ZAK, aby natočila krátkou reportáž o nadcházejícím maximu Perseid. Jaké však bylo překvapení, když vedoucímu praktika zazvonil telefon a reportérka mu sdělila, že stojí před budovou hvězdárny v Plzni! Nakonec se však i s kameramanem dokázali donavigovat až do Bažantnice a pustili se do práce. Zajímali se nejen o Perseidy, ale také o naše praktikum a jeho odborný noční i denní program a natočili si i techniku, které byla pro tento účel připravená. Expedice se tak dostane i do západočeského éteru a všichni jsme zvědaví, co z natočeného materiálu bude nakonec odvysíláno.
Zbytek odpoledne proběhl v tradičním klidném tempu a než jsme se nadáli, byl zavelen nástup. Předpověď počasí navečer byla opět nejistá, avšak s velkou nadějí, že se vyjasní a bude možné pozorovat, bylo tedy určeno rozdělení do skupin, přičemž tentokrát, vzhledem k blížícímu se maximu Perseid, byly sestaveny již tři meteorářské.
Po návratu z večeře se část účastníku Expedice vydala na plánovaný výlet se sextantem zpátky do Hvozdu – někteří tak dnes šli touto cestou hned šestkrát! Oblačnost během nautického soumraku, který je k měření nejvhodnější, bohužel pokrývala značnou část oblohy, přesto se podařilo zaměřit hned několik planet, a také neobvykle úzký srpek Měsíce, který byl pouhé dva dny po novu.
Do tábora mezitím dorazil jeden z bývalých účastníků Expedice, který s sebou přivezl nejnovější výkřik techniky, dalekohled Unistellar eVscope. Tento pozoruhodný přístroj se vyznačuje vysokou měrou autonomie a velmi příjemným uživatelským rozhraním. Pozorovatel může být i naprostý laik, přesto s ním zvládne během několika minut pořizovat barevné fotografie objektů vzdáleného vesmíru, nebo se třeba zapojit do některé z odborných pozorovacích kampaní. Jedná se o malý zrcadlový dalekohled, který nemá žádný optický okulár, místo toho je však k dispozici elektronický okulár, který naživo promítá obraz snímaný kamerou umístěnou v ohnisku. Kromě toho je dalekohled spárován s aplikací v mobilním telefonu nebo tabletu, odkud se ovládá a kam také odesílá snímaný obraz. Všichni jsme se shodli na tom, že podobné zařízení by bylo fantastickým nástrojem pro veřejná pozorování – laické návštěvníky hvězdáren nebo výjezdních akcí slabé mlhavé obláčky v okuláru klasického dalekohledu nenadchnou, avšak kontrastní barevný obraz v elektronickém okuláru se již blíží tomu, co znají ze snímků na internetu nebo v médiích. Působivé bylo rovněž automatické ustavení dalekohledu, jediné co je potřeba, je namířit dalekohled kamkoliv na oblohu a kliknout na tlačítko v aplikaci. Během necelé minuty se dalekohled sám zorientuje a je připraven k pozorování. Nevyžaduje žádné externí napájení, kabeláž, redukce, ani jiné nezbytnosti, které jsme jinak zvyklí vozit s sebou, celý se přitom dá složit do nevelkého batohu.
Během večera se dostalo i na pozorování rekurentní novy RS Oph, jejíž výbuch byl poprvé hlášen v neděli 8. srpna. Z obvyklé 12. magnitudy zjasnila až na 5. magnitudu a stala se tak na krátkou dobu pozorovatelnou pouhýma očima! Její snímek pořízený Jiřím Polákem můžete najít i na stránkách hvězdárny. V dalekohledu nova zaujala načervenalou barvou, byl podniknut i pokus pořídit její spektrum, ale kvůli technickým problémům protentokrát neúspěšně. Nova poměrně rychle slábne, ale během několika následujících nocí by stále ještě mělo být možné spektrum pořídit.
Obvyklé pozorování meteorů, AAPO a planetkových zákrytů pak pokračovalo až do půlnoční svačinky, během které se však nad Bažantnici nasunula oblačnost a pozorování tak ukončila. Protože tentokrát byla noc teplejší než v předchozích dnech a zdaleka nebyla taková vlhkost, rozhodla se část pozorovatelů zůstat na svých stanovištích na louce a přenocovat pod širým nebem.
Michal Bareš, foto Václav Kalaš
Den 10, středa 11. srpna 2021
Středeční ráno přivítalo expedičníky zcela jasnou oblohou. Slunce zalévalo paprsky hřiště, kde se na několika místech nacházela jak pozorovací technika, tak i značná část táborníků. Nejjednodušší to měli meteoráři, kteří již měli vše potřebné na spaní připraveno od pozorování a stačilo jim jen zaujmout nejlepší polohu a zavřít oči. Účastníci jiných pozorovacích programů si sem museli přinést spacáky až po skončení svého pozorování.
Po vyhlášení snídaně se velmi pomalu a rozvážným krokem vzbuzení táborníci přesunuli do myšárny a jali se konzumovat vánočky s marmeládou. Ti, co měli možnost si předchozí noc vyzkoušet automatický dalekohled, který dokáže obraz zobrazovat na malém displeji, barevně a s neskutečným množstvím detailů, si nadšeně vyprávěli své dojmy. Mezitím probíhalo balení dvou účastníků, kterým toto dopoledne končil pobyt a čekala je dlouhá cesta až do Lázní Bohdaneč v blízkosti Pardubic. Naopak jeden nový účastník přijel na kole z Plzně.
Než se všichni nadáli, bylo půl jedenácté a první skupina musela vyrazit do družstevní jídelny na bramboračku a buchtičky ze šodó. Zhruba o hodinu později se pak na stejnou trasu vydali zbylí expedičníci.
Odpolední čas byl věnován různým činnostem, například převodu napozorovaných údajů o meteorech z papírových protokolů do elektronické formy. I data z dalších pozorovacích programů bylo nutné zpracovat, nejčastěji za pomoci výpočetní techniky. Krátce po obědě se řady expedičníků rozrostly ještě o jednoho člena. Někteří táborníci se po napozorované noci a vidině, že bude zřejmě následovat další, oddávali odpočinku, jiní se věnovali různým společenským aktivitám.
Protože zásoby jídla se pomalu tenčily, hospodář dal dohromady seznam, co všechno je třeba dokoupit a se skupinkou několika dalších účastníků praktika vyrazil do Manětína na velký nákup. Přivezli spoustu dobrot, které budou zpříjemňovat expedičníkům následující dny. Jednou z nich byly čerstvé rohlíky a suchý salám, po kterých se při svačince tak zaprášilo, že ti, co přišli později, měli prostě smůlu.
Čas před večeří opět každý využíval podle toho, jak zrovna potřeboval. Bylo tak možné vidět účastníky, kteří ladili svoji pozorovací techniku na další noc nebo například sportující skupinku, která po hřišti pobíhala s míčem. Během podvečera se ještě mírně obměnila sestava táborníků, kdy jeden odjel a další se opět vrátil.
Těsně před nástupem se expedičníci sešli u notebooku, kde si pustili záznam včerejšího rozhovoru, který zde natočila reportérka z televize ZAK TV. Probíralo se v něm maximum Perseid, ale byla v něm zmíněna i činnost na astronomickém praktiku. Poté se již uskutečnil samotný nástup. Tam se mimo klasických organizačních záležitostí ohledně noci a následujícího dne řešil i večerní program. Ten totiž měl kromě odborného pozorování zahrnovat i přednášku pro veřejnost z okolních vesnic na téma nebezpečné bouřkové jevy a poté speciálně pro ně připravené pozorování různými druhy dalekohledů.
Ve 20 hodin, kdy měla přednáška začínat, se však v táboře objevilo jen asi šest zájemců. Naštěstí postupně začali přibývat a zanedlouho jich bylo více než dvacet, takže přednáška mohla v půl deváté začít. Věnovala se nejen klasickým bouřkovým jevům, ale i některým speciálním úkazům jako jsou kulové blesky, sopečné blesky, stratosférické výboje a podobně. Během ní se nebe nad Bažantnicí setmělo tak, že po skončení přednášky se mohli zájemci přesunout na hřiště, kde už bylo připraveno několik dalekohledů. V nich si mohli prohlédnout řadu zajímavých astronomických objektů, například mlhoviny nebo galaxie.
V odlehlejší části hřiště se také rozběhly odborněji zaměřené programy. Noc byla až na pár drobných pásů oblačnosti, které zase rychle zmizely, velmi dobrá a díky tomu se pozorovalo až do časných ranních hodin. Poslední pozorování končila až v době, kdy již nejslabší hvězdy začaly ztrácet kvůli světlající obloze.
Václav Kalaš, foto Václav Kalaš
Den 11, čtvrtek 12. srpna 2021
Po další úspěšné pozorovací noci, tentokrát již šesté, se do slunečného rána začali postupně trousit expedičníci přilákáni zčásti dostatečně důrazným zavoláním služby ke snídani, zčásti popohnáni slunečními paprsky. Velká část účastníků během proběhlé noci pozorovala vizuálně meteory, protože ty byly těsně před maximem své činnosti. Byly to celkem tři skupiny. Někteří z pozorovatelů se díky příznivému počasí rozhodli spát přímo na pozorovacím stanovišti, tj. na místním fotbalovém hřišti pod širou oblohou. Proto ráno přicházeli přímo z této plochy.
Společná snídaně posloužila jako ideální příležitost ke zhodnocení uplynulé pozorovací noci a k diskuzi na různá témata s tím spojená, jako například hodnocení dojmů z technologické novinky dovezené na Expedici Josefem Hanušem, pracovníkem Astronomického Ústavu Univerzity Karlovy.
Velmi kvalitní pozorovací noc tak umožnila nadšeným expedičníkům a z počátku večera i zájemcům z řad veřejnosti shlédnout celou řadu objektů čítající například planetární mlhoviny Činka, M57, Helix nebo nádherné difúzní mlhoviny Omegu, Lagunu či Orlí mlhovinu v souhvězdí Hada, proslavenou zejména snímky z Hubbleova teleskopu. Dále byly ke zhlédnutí různé spirální galaxie, za všechny jmenujme galaxii NGC 7331, nebo přímo skupiny galaxií, jako Stephanův kvintet (obě v souhvězdí Pegasa), čítající, jak již název napovídá, pět galaxií ke zhlédnutí v jednom zorném poli.
Po tradičním obědě v místním zemědělském družstvu následoval volný program. Díky příznivému teplému počasí jej část osazenstva využila k návštěvě nedalekého a na Expedici již populárního Černého rybníku. Ten je mezi expedičníky známý spíše pod lidovým názvem Porajt, dle stejnojmenného a neméně populárního bistra tamtéž.
Na večeři se k táborníkům připojil Martin Adamovský, zaměstnanec Českého hydrometeorologického ústavu v Plzni, známý možná některým čtenářům jako „rosnička“ z vysílání stanice CNN Prima News. Díky probíhajícím debatám o předpovědi počasí okolo porcí zapečené cukety a rozličných nápojů a částečným pochybám o tom, zda stále ještě převládající oblačnost umožní pozorování, nás Martin uklidnil, s přesvědčivostí sobě vlastní, že pozorovat se bude. Následný vývoj mu dal za pravdu a díky očekávanému maximu roje Perseid byla posílena činnost meteorářských skupin, ke kterým se přidalo hned několik bývalých účastníků. Ti si nechtěli nechat ujít tuto příležitost a přijeli pozorovat s ostatními navzdory pracovním povinnostem, které je čekaly následující den, někdy dokonce v brzkých ranních hodinách.
Zbytek pozorovatelů, konkrétně Ondřej Trnka, Jiří Polák, Petr Mašek, Jan Gebel, Michal Bareš a na noc přijedší Josef Hanuš, se jali uskutečnit neméně zajímavý pozorovací program. Ostatně posuďte sami: fotometrická pozorování potenciálně čtyř zákrytů planetkami (pravda, ne se zcela vysokou pravděpodobností zákrytu), prohlídka řady objektů zejména vzdáleného vesmíru, fotografování (jak celooblohové, tak detailní) očekávaného maxima Perseid a v neposlední řadě snímání spektra rekurentní novy RS Oph v souhvězdí Hadonoše, viz Den 9 výše. Pravdou také je, že díky předchozím pozorovacím nocím bylo poměrně náročné udržet pozornost na patřičné úrovni a díky proměnlivé a s časem přibývající oblačnosti většina pozorovatelů ukončila činnost okolo třetí hodiny ranní.
Jiří Minář, foto Josef Hanuš
Den 12, pátek 13. srpna 2021
Páteční ráno mělo trošku jinou energii než jiné dny. Účastníci byli po už třetí pozorovací noci v řadě za sebou unaveni, na rozdíl od Slunce, které pražilo ještě více, než obvykle. Pro meteoráře, kteří spali venku na hřišti to ráno bylo jako pohlazení na tváři, ale lidé ve stanu se cítili jako v troubě.
Když se vyhlásila snídaně a všichni pomalu došli do myšárny, příjemně je přivítal chládek a namazané chleby s houbovou pomazánkou. To ovšem proti snídaňovým hodům z minulého dne vypadalo spíše jako chudá snídaně. Dvě koblihy, plněný šáteček a jogurt jsou s namazaným chlebem nesrovnatelné. To si také myslel jeden účastník, který si minulý den schoval koblihu, kterou si při snídani vytáhl a ostatním dělal chutě. V dopoledních hodinách mezitím vedení praktika připravovalo podklady pro platbu obědů, nákup a kontrolovalo zásoby jídla a potřeb.
Nedostatek jídla ovšem nebyl, protože již hodinu po snídani šla první skupina na oběd. Dnes byla játrová polévka a svíčková omáčka s knedlíkem. Oběd všem velmi chutnal, a proto si také lidé brali od 3 do 15 knedlíků. Kvůli horkému počasí a nedostatku studeného pití k obědu si většina účastníků koupila v samoobsluze nanuk nebo studené pití.
Po obědě bylo nutné v místním zemědělském družstvu zaplatit za obědy a pak se opět a naposledy vyjelo pro zásoby do blízkého Manětína. Přivezlo se čerstvé pečivo a oblíbené miňonky na noční svačinu.
Mezi obědem a večeří se také pilně pracovalo. Kvůli počtu pozorovacích hodin a velkému množství napozorovaných meteorů se z myšárny ozývaly zvláštní číslice a hlasité ťukání do klávesnice. Nezasvěcení lidé říkali, že jim to přišlo, jako kdybychom luštili kód enigma. Jednalo se ovšem jen o převedení napozorovaných dat do počítačové podoby. Zpracovávala se rovněž data z ostatních druhů pozorování, včetně fotografování. Několik pozorovatelů také přes den pozorovalo Slunce, respektive sluneční fotosféru a chromosféru. Bohužel hlavně ve fotosféře byla aktivita na velmi nízké úrovni.
Odpolední svačina byla chvilková záchrana od práce a povinností. Byly servírované čerstvě koupené rohlíky s paštikou. Také nastala malá debata o nápadu dát paštiku na vánočku. Ti, kteří měli hotovo se věnovali odpočinku, někteří se jeli vykoupat.
K večeru se v Manětíně konal varhanový koncert v kostelu, na který odjelo pět kulturních nadšenců ještě před nástupem a vrátilo se zpět až po večeři.
Při nástupu byla spousta účastníků nemile překvapena, že už je pátek, ale po ohlášení další pozorovací pohotovosti jim už to zas tolik nevadilo.
Ovšem náladu úplně změnila večeře, protože byly dlouho očekávané palačinky. Ty zmizely z talířů stejně rychle, jako se objevily. Nasyceni a s dobrou náladou a za dobrého počasí se účastníci vrátili zpět do tábora.
Po dlouhodobém očekávání, zda se bude pozorovat, se nakonec rozhodlo, že i přes roztrhanou oblačnost středního patra se začne pozorovat. To se nakonec potvrdilo jako dobré rozhodnutí, jelikož se oblačnost začala rozpouštět a bylo jasno. Jeden z účastníků odjel do Manětína na letiště, aby mohl pomoci kolegům, kteří zde připravili akci pro veřejnost. Pozorování začalo kvůli počasí s menším zpožděním. Meteory začaly pozorovat dvě skupiny pozorovatelů a zapisovatelů. Další skupina se věnovala astrofotografii a zákrytům. Poslední skupina se zabývala prohlídkou vzdálených vesmírných objektů. Na svém stanovišti měla větší dalekohled Newton o průměru 400 mm na Dobsonově montáži. Tomuto dalekohledu během praktika poněkud zlobilo ovládání a tak bylo zapotřebí ho znovu vyzkoušet v terénu.
Na noční svačinku byli již zmíněné miňonky a čaj. Čaj se dokonce musel dělat dvakrát, protože do hrnce vletěla můra a než si toho někdo všimnul, tak byla vařená a kusy křídel plavaly po celém hrnci. Toto malé zpoždění vykompenzovaly výborné miňonky.
Pozorování probíhalo úspěšně, ale kvůli značné únavě pozorovatelů po čtvrté pozorovací noci v řadě většina skupin končila krátce po noční svačince. Přesto se našlo pár odvážlivců, kteří vydrželi pozorovat až do rána.
Josef Doležal, foto Jan Mocek
Den 13, sobota 14. srpna 2021
Probuzení po čtyřech pozorovacích nocích v řadě je vždy obtížným úkonem pro všechny zúčastněné, i přesto, že předchozí noc trvala pro většinu pozorovatelů „pouze“ půlku noci. Většina ale posbírala dostatek sil a odvahy, aby se vyhrabala ze svých spacáků, bezpochyby povzbuzeni štědrou a chutnou snídaní v podobě vánočky s máslem či margarínem a dvěma druhy džemů. Následující, poněkud ospalé, dopoledne se trávilo zpracováním a kontrolou dat z pozorování meteorů, administrativní prací, osobní očistou, relaxací nebo dokonce i komorním hudebním představením.
Trend dobrého jídla pokračoval na našem, bohužel posledním, obědě, kde si účastníci mohli pochutnat na vynikající polévce a hovězím guláši s houskovým knedlíkem. Po krátkém odpočinku zpátky v táboře se skupina pozorovatelů rozhodla sledovat přechod Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) přes kotouč Měsíce. Pro tento účel bylo nutné připravit pozorovací a fotografickou techniku. Proto se prostranství před budovou začalo zaplňovat různými typy dalekohledů, které pozorovatelé nastavovali na nepříliš výrazný srpek Měsíce. Úkaz měl nastat v 15:31 SELČ a trval necelé dvě sekundy, během nichž bylo slyšet cvakání fotografických uzávěrek. Úkaz, kdy přes Měsíc přešel jasný bod orbitální stanice, byl napozorován pouze asi necelou polovinou zúčastněných, a to ještě jen fotografickou cestou. Přestože jsme vizuálně přelet stanice nezaznamenali, jednalo se o zajímavé pozorování. Díky fotografické technice se podařilo získat několik zajímavých snímků.
Téměř okamžitě následující svačina se skládala ze všudypřítomného čaje a chleba s rozličnou směsí ochucených pomazánkových másel. Poté následoval úklid techniky a čas na zasloužený odpočinek, koupání, ježdění s dálkově ovládanými auty nebo hraní stolních her.
Na finálním nástupu letošní Expedice se hlavně řešilo rozdělení pro zítřejší úklid tábora a problematika organizace odvozu expedičníků a materiálu. Poslední večeří byla kuřecí roláda s bramborem. Po návratu se několik účastníků rozhodlo vypilovat své volejbalové schopnosti, zatímco zbytek tábora se věnoval pasivnějším aktivitám.
Poslední noc byla pojata poněkud volněji, než ty předchozí. Pozorování bylo dobrovolné, což využila část expedičníků k uspořádání táboráku. A tak, i přes jasnou oblohu, většina táborníků strávila poslední noc s písní na rtech a špekáčkem v ústech. Ale těch několik nadšenců, kteří techniku vynesli, toho rozhodně nelitovali. Noc byla téměř kompletně jasná až do čtvrté hodiny ranní. Díky tomu se skupině zákrytářů podařilo napozorovat dva potenciální zákryty, jeden z nich pozitivní, a zaučit dva nové zájemce. Kromě toho se pořídilo několik astrofotografií a malá skupina pozorovatelů, účastnících se pouze konce Expedice, se rozhodla vynahradit si noci o které přišli. Po noční svačince, kde se dojedly zbytky sušenek, se začala skupinka u ohně pomalu ale jistě odebírat ke spánku. Pozorující část tábora si ustlala až o něco později. Všichni ale chtěli být svěží a vyspalí na nadcházející poslední den praktika.
Tomáš Nejdl, foto Lumír Honzík
Den 14, neděle 15. srpna 2021
Každé ranní vstávání je nemilé, ale tento den bylo dvojnásobně. Prvním důvodem bylo, že snad každý by si ještě nějakou tu chvilku přispal a nechtělo se mu vylézt ze svého kutlochu. A tím druhým, snad ještě horším? Vědomí, že Expedice 2021 se nezadržitelně dostala do úplného finále a nezbývalo nic jiného, než ji ukončit.
Jedním z mála světlých bodů dne se tak stala snídaně, ke které se podával čaj a chléb s pomazánkovým máslem a další dobroty. Drtivá většina expedičníků se usadila v myšárně, kde se kromě jídla věnovala také různému povídání. Snad nikomu se nechtělo vyrazit ven, protože bylo jasné, že už bude následovat jen jeden jediný úkol. Zlikvidovat celý tábor a areál předat zpět v takovém stavu, jaký byl před čtrnácti dny. Nezbylo však nic jiného, než se do toho pustit a tak se postupně všichni vydali tento úkol splnit.
V zadní části areálu se postupně poroučely k zemi jednotlivé stany, které po dva týdny sloužily táborníkům jako příbytky a zároveň skladiště. Jejich obsah a i samotné plátěné příbytky se shromažďovaly buď na betonovém plácku uprostřed areálu nebo se stěhovaly rovnou do přistavených aut.
Kromě úklidu svých vlastních věcí měl každý účastník ještě další úkol, který mu byl přidělen vedoucím praktika v sobotu večer na posledním nástupu. Někdo uklízel šatny, které sloužily jako zázemí pro pozorovací i výpočetní techniku, jiný musel dát do pořádku umývárky, záchody nebo místnost rozhodčího. Na další čekaly přesuny nábytku, vyklízení lednic a vytírání v myšárně nebo úklid okolí ohniště a kontrola celého areálu. V neposlední řadě se také zformovala skupinka, která musela co nejefektivněji naložit všechen materiál, pocházející z hvězdárny, do útrob a na střechu služební dodávky. To je vždy záležitost, která připomíná hru Tetris a jen díky dlouholetým zkušenostem se daří naplnit vozidlo tak dobře, že pobere nejen velké množství věcí, ale i některých expedičníků, kteří jej v Plzni na hvězdárně zase vykládají. Přesto by byl problém vše pobrat, kdyby část účastníků neodvezli domů rodiče a další neměli k dispozici vlastní vozy. Stejně se muselo služební vozidlo v Plzni po vyložení otočit a jet do Bažantnice podruhé, aby se do něj naskládal zbytek materiálu a zbylí účastníci, kteří neměli zajištěný odvoz.
Jakýmsi slavnostním ukončením Expedice se alespoň pro část expedičníků stal opožděný oběd v oblíbené restauraci U Krystlů. Zde se stavěli při poslední jízdě do Plzně a u jídla probrali právě skončenou akci. Pak už je čekalo jen vyložení věcí na hvězdárně a loučení. Expedice 2021 se definitivně stala minulostí.
Po odjezdu posledního vozidla hřiště v Bažantnici ztichlo a osiřelo. Ne však na dlouho. V odpoledních hodinách se zde odehrál fotbalový zápas, takže se do něj vrátili jak sportovci, tak jejich fanoušci. Další mise astronomů s názvem Expedice 2022 se zde odehraje zase až za rok.
Václav Kalaš, foto Václav Kalaš
