Zajímavosti o kometě 17P/Holmes

Ota Kéhar, Karel Halíř  |  12. 11. 2007

Pozornost široké astronomické veřejnosti upoutala kometa 17P/Holmes svým náhlým a výrazným zjasněním. Další překvapivou událostí je odtržený ohon nebo (pravděpodobné) vysvětlení mimořádného zjasnění pomocí satelitů komety. Historické snímky nám ukáží vzhled komety před 115 lety a na 3D snímku lze pozorovat prostorový obrázek komety. A v závěru článku se můžeme podívat na zajímavé zpracování snímku okolí komety.

Rozpínající se kometa a porovnání její velikosti s Měsícem

Odtržený ohon

Kometa 17P/Holmes pro nás připravila další „překvapivou událost“ – krásný namodralý ohon komety se odtrhl od její hlavy. Tento děj byl snadno fotografovatelný v noci z 9. na 10. listopadu 2007, tvrdí Thorsten Boeckel, který své snímky pořídil pod temnou oblohou z výšky 1700m nad mořem z italských Alp.

Ohon

Tuto událost skutečně potvrdili i další astronomové. Toto odtržení ohonu však nutně nesignalizuje nový „výbuch“ komety Holmes. Ohon se mohl klidně odtrhnout po „poryvu“ slunečního větru, jehož spouštěcím mechanizmem byla magnetická bouře, taková jaké známe z oblasti Země, kde vyvolávají polární záře. Podobné důsledky magnetických bouří byly již pozorovány i dříve. Letos naposledy např. u komety Encke.

Pokud máte k dispozici dalekohled, určitě se pokuste na tento zajímavý fenomén podívat.

Má kometa Holmes satelity?

U komety 17P/Holmes jsme již v minulosti pozorovali dvě nenadálá zjasnění. Bylo to v listopadu 1892 a v lednu 1893. Potřetí k něčemu podobnému došlo nyní na konci října. Známý astronom Fred Whipple navrhl již v roce 1984 vysvětlení:

„Analýza pozorování komety 17P/Holmes na přelomu let 1892 a 1893, kdy došlo ke dvojici nenadálých zjasnění o 8 až 10 mag, jak uvádějí dobové články v časopisech. Tyto úkazy by mohly souviset s otřením se jádra komety o jejím drobný satelit 4. listopadu 1892 po poledni a závěrečné srážce obou těles 16. ledna 1893 ráno. Takový průběh událostí by vysvětloval skutečnost, že po první srážce došlo ke zjasnění o méně než dvě mag, které trvalo od 7. do 30. prosince. Po druhé srážce pak pokles jasnosti probíhal podstatně rychleji. Nabízí se představa, že při prvním škrtnutí byla další aktivita udržována po delší čas díky úlomkům komety pohybujícím se po tečné srážce v okolí jádra.“ (zdroj: časopis Icarus, roč. 60, prosinec 1984, str. 522 – 531).

Whippleova hypotéza by mohla být nyní aktualizována. Je možné uvažovat o roji trosek uvolněných při předchozí srážce. Čas od času by pak některý z úlomků mohl udeřit do jádra a vyvolat další výbuch. Je to možné. Vždyť pokud mají své satelity planetky, proč by je neměly mít i komety. Navíc nepravidelný tvar komety by mohl vést k nestabilním oběžným drahám satelitů a to by zákonitě občas některý úlomek navedlo na destruktivní srážkovou dráhu nebo jej naopak vymrštilo pryč z tohoto nestabilního systému do meziplanetárního prostoru.

Tuto možnost ale v každém případě berte pouze jako čirý dohad a jedno z mnoha možných vysvětlení pozorovaných skutečností! Nikdo dnes s určitostí nezná skutečný mechanizmus opakovaných zjasnění komety Holmes. Záhadu nám možná pomohou vyřešit výsledky právě probíhajících pozorování komety pomocí velkých a nejmodernějších současných teleskopů, které se na vlasatici zaměřily. Pro tento okamžik se ale bez ohledu na podstatu úkazu můžeme těšit pohledem na zajímavý objekt nacházející se na naší noční obloze.

Historické snímky

V roce 1892 (objevový návrat) se kometa zjasnila na +4mag, 7. listopadu ji objevil E. Holmes z Londýna, který pozoroval galaxii M31 (kometa byla poblíž). V lednu 1893 zeslábla na 10mag, ale 16. ledna zase prudce zjasnila na +6mag! Kometa byla naposled pozorována v r. 1900 (slabá), až do roku 1964 nebyla pozorována. V dalších návratech byla kometa již slabým objektem (nebyla jasnější 18mag).

Níže uvedené fotografie představují historické snímky komety 17P/Holmes od E. E. Barnarda z roku 1892. Letošní výrazné zjasnění („outburst“) a vzhled komety se moc neliší od toho před 115 lety.

10. listopad 1892, 7h 45m PST, expozice 3h
Průmer komy 8' s vnějším prstencem o průměru 19'.
Na snímku nahoře vpravo je galaxie M31
21. listopad 1892, 9h 32m PST, expozice 1h 15m
Průměr komy 19'
8. prosinec 1892, 6h 57m PST, expozice 1h 15m
Průměr komy 25'

Kometa ve 3D

Pokud máte 3D brýle, neváhejte a podívejte se jimi na následující snímek. Jedná se o kompozici 2 snímků komety Holmes, které pořídili Jack Newton v Arizoně a Ivan Eder v Maďarsku. „Stereo effekt nemá nic společného s rozdílnou polohou obou fotografů“, říká autor 3D snímku a upřesňuje: „Je to výsledek pohybu komety mezi těmito snímky.“

Hvězdy v okolí komety

Na Astronomickém fóru lze narazit na krátkou, ale velmi zajímavou animaci, která obsahuje identifikaci hvězd v okolí komety a jejich jasnosti. Jádro komety má podle tohoto snímku přibližně 10 mag, plošná jasnost komy nebude větší než 15 mag na čtvereční obloukovou vteřinu, což dá dohromady celkovou jasnost komety 2,5 mag.

Snímek pořízen 28. října 2007 ve 23:53 SEČ
Kamera WAT120N, Newton 355/1600mm, zprůměrováno 84 snímků s exp. dobou 0,64 s
(volně přeloženo a zpracováno z různých zdrojů na internetu)

© 2007–2020 Hvězdárna v Rokycanech a Plzni. Všechna práva vyhrazena.
Hvězdárna v Rokycanech a Plzni, Voldušská 721/II, 337 11 Rokycany