Hvězdárna v Rokycanech,
Voldušská 721/II, 337 11 Rokycany
     hvezdarna@hvr.cz, tel: 371 722 622

200 km nad povrchem Merkuru

Merkur, nejmenší a zároveň Slunci nejbližší planeta sluneční soustavy, byla po dlouhých 30 letech navštívena meziplanetární kosmickou sondou. Z tohoto blízkého průlety bylo pořízeno množství zajímavých snímků, které jsou postupně zveřejňovány. Zároveň je možné Merkur v lednu 2008 pozorovat krátce po západu Slunce, v největší východní elongaci se objeví 22. ledna.

Nejdříve se na Merkur můžeme podívat ze Země, tedy z průměrné vzdálenosti 150 miliónů km. Šance bude již od 15. ledna a podmínky pro dobrou pozorovatelnost vydrží až do konce měsíce. V největší východní elongaci (úhlová vzdálenost vnitřní planety) je planeta 22. ledna v 6h SEČ a bude se nacházet v souhvězdí Kozoroha. O den později nastane konjunkce s Neptunem.

Konjunkce Merkuru s Neptunem, situace nad západním obzorem 23. ledna po západu Slunce.

Mnohem zajímavější jistě je, podívat se na povrch planety kamerami kosmické sondy. V případě Merkuru jsme měli poslední příležitost v polovině 70. let díky americkému Marineru 10. Ten se na svoji pouť vydal v listopadu 1973, prolétl okolo Venuše a zamířil k Merkuru. Úkolem byla série průletů (v březnu a září 1974 a poslední v březnu 1975 s největším přiblížením na 327 km) nad jeho povrchem. Došlo ke zmapování zhruba 45 % povrchu Merkuru a zjistilo se, že se vzhledem nápadně podobá našemu Měsíci, zejména velkým množstvím impaktních kráterů.

Více podrobností, ale i zmapování celého povrchu planety, by měla přinést sonda MESSENGER, která se na cestu vydala v srpnu 2004. Její cesta není nikterak jednoduchá, celkem 15krát obkrouží okolo Slunce a využije šesti gravitačních manévrů. Jeden u Země (srpen 2005), dva u Venuše (říjen 2006 a červen 2007) a tři u Merkuru. K prvnímu přiblížení došlo před několika dny, 14. ledna 2008 ve 20:05 SEČ a to na vzdálenost 203 km! Bohužel v té době byla sonda ve stínu planety a nebylo tedy možné pořizovat fotografie povrchu. Navedení na oběžnou dráhu Merkuru je plánováno na březen 2011, nicméně mezitím budou k dispozici dva průlety, v říjnu 2008 a v září 2009.

Sonda MESSENGER u Merkuru

I tak se podařilo během lednového přiblížení k Merkuru pořídit spoustu cenného materiálu, který byl postupně odeslán na Zemi. Tato data budou použita pro zodpovězení základních otázek ohledně vzniku, vývoje planety Merkur, ale i historii naší sluneční soustavy.

První snímek planety Merkur pořízený 9. ledna 2008 kosmickou sondou MESSENGER ze vzdálenosti okolo 2,7 miliónu km. Rozlišení snímku je 70 km/pixel.

Sonda podle prvotních zjištění NASA pracuje nadále bez problémů, takže se můžeme těšit na další příliv zajímavých informací o planetě Merkur.

Tento snímek je pořízený 10. ledna 2008 ze vzdálenosti menší než 2 milióny km. Rozlišení snímku je 50 km/pixel.	Snímek pořízený 11. ledna 2008 ze vzdálenosti 1,7 miliónu km. Rozlišení snímku je 44 km/pixel.
12. ledna 2008 se podařilo pořídit tento snímek ze vzdálenosti 1,2 miliónu km. Rozlišení snímku je 31 km/pixel.	Den před prvním těsným přiblížením zachytily kamery sondy tento snímek, vzdálenost sondy a planety byla 760 tisíc km. Rozlišení snímku je 20 km/pixel.

Sonda MESSENGER pozorovala 14. ledna 2008 zhruba polovinu polokoule, kterou v letech 1974 a 1975 neměl možnost sledovat Mariner 10. Tento snímek byl zachycen širokoúhlou kamerou WAC, která je součástí zařízení MDIS, přibližně 80 minut po největším přiblížení k Merkuru, kdy se kosmická sonda nacházela ve vzdálenosti 27 000 km. Rozlišení snímku je 10 km/pixel.

Stejně jako předchozí zmapované části Merkuru, i tato polokoule je plně poseta krátery. Přesto odhaluje některé unikátní a typické prvky. V pravé horní části se nachází obrovská pánev Caloris včetně její západní části, která nebyla dosud pozorována pomocí kosmické sondy. Caloris, která vznikla dopadem velké planetky nebo komety, je jedna z největších a možná i nejmladších pánví ve sluneční soustavě. Nový obrázek ukazuje vnitřní části pánve a odhaluje jejich světlejší povrch, v porovnání s okolními oblastmi a může mít proto jiné složení. Lze si i všimnout, že okolí Caloris je kompletně obklopeno tmavou hladnou planinou a vnitřní část pánve je pokryta množstvím tmavých kráterů.

Podrobné snímky z průletu okolo planety přibývají

	Tento snímek byl pořízen 56 minut po nejbližším přiblížení k Merkuru ze vzdálenosti 18 000 km. Slunce osvětluje povrch planety zboku. Snímek zachycuje oblast v šířce zhruba 500 km a lze na něm nalézt krátery velikosti 1 km. Velký, stínem vyplněný, dvojitý kráter v pravé horní části zčásti pozorován již Marinerem 10 před více než 30 lety, jméno nese po italském skladateli – Vivaldi. Jeho vnější kruh má průměr 200 km. Moderní kamera sondy MESSENGER zachytila i detaily, které Mariner 10 neměl možnost pořídit, včetně rozsáhlé časově velmi staré prohlubni, která překrývá levou spodní část kráteru Vivaldi.
	21 minut po nejbližším přiblížení se podařilo ze vzdálenosti 5800 km pořídit tento snímek, který zachycuje rozmanitost neobvyklých povrchových úkazů, včetně kráterů o průměrech zhruba 300 m. Snímek zachycuje oblast blízko rovníku, která nebyla doposud zkoumána kosmickou sondou. Díky těmto podrobným snímkům mohou nyní geologové studovat procesy, které tvořily povrch Merkuru v posledních 4 miliardách let. Jeden z nejvyšších a nejdelších srázů (útesů) doposud viděný na Merkuru se rozpíná od horního středu snímku směrem dolů (Slunce bylo v době pořízení snímku nízko nad obzorem – vlevo na snímku a proto tento sráz vrhá dlouhý stín).
	Snímek odhaluje povrch Merkuru s rozlišením 360 m/px, zachycuje oblast o šířce 370 km. Byl pořízen širokoúhlou kamerou NAC systému MDIS zhruba 37 minut po nejbližším přiblížení k Merkuru. Jedná se o 98. snímek ze série 99 snímků, které byly pořízeny v rastru 9 řádek a 11 sloupců, a slouží pro vytvoření rozsáhlé mozaiky snímků vysokého rozlišení severovýchodní části oblasti, která nebyla snímána sondou Mariner 10. Během přiblížení k planetě bylo pořízeno celkem 7 rozsáhlých mozaik. Na snímku lze spatřit krátery s typickými světlými proužky vyvrhnutého materiálu táhnoucího se paprskovitě směrem od středu kráteru. Hned vedle lze také najít řetěz kráterů. Studium impaktních kráterů nám dovoluje nahlédnout do historie a složení planety stejně jako pochopit dynamické procesy, ke kterým docházelo v naší sluneční soustavě.