Slunce > Naše hvězda > Naše hvězda

Slunce - naše hvězda

Slunce

Slunce je Zemi nejbližší hvězda, nachází se ve střední vzdálenosti 150 milionů km (1 AU). Je to koule žhavých plynů o hmotnosti 1,989.1030 kg (330 000krát více než Země a 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy), která neustále produkuje ohromné množství energie. Slunce je hvězda hlavní posloupnosti, spektrální třídy G2, třídy svítivosti V. Je staré přibližně 4,6 miliard let, což ho řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto ho vnímáme jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což je 109 průměrů Země. Hustota Slunce je průměrně 1 400 kg.m-3. Celé sluneční těleso rotuje, avšak vzhledem k jeho plynnému charakteru je rotace rovníkových vrstev rychlejší než rotace pólů. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní hvězdná velikost je +4,1 mag, relativní pak -26,8 mag, je to tak nejjasnější objekt na obloze.

Slunce se skládá z 92,1 % vodíku a 7,8 % helia. V hmotnostních poměrech je Slunce složeno ze zhruba 3/4 vodíku a 1/4 hélia.

Struktura

Struktura Slunce
Jádro

Uprostřed Slunce se nachází jádro, kde dochází k uvolňování energie.

Teplota v jádru dosahuje 1,5.107 K a hustota plazmy se zde pohybuje okolo 130 000 kg.m-3. V tomto prostředí se vodík postupně a velmi pomalu mění na helium za uvolnění obrovského množství energie. Každou sekundu se přibližně 700 milionů tun vodíku přemění na 695 milionů tun hélia a zbylých 5 milionů tun hmotnosti se přemění na energii (96 % elektromagnetické záření, 4 % odnášejí elektronová neutrina). U Země je tok sluneční energie 1,4 kW/m2. Ani to však neznamená, že uvnitř Slunce děj probíhá nějak překotně. Musíme mít na paměti velké rozměry Slunce.

Postupně přes několik mezistupňů v tzv. proton-protonovém cyklu dojde ke sloučení čtyř protonů v jednu α-částici - jádra helia, přičemž dva z protonů se přemění na neutrony. Řetězec těchto reakcí produkuje mnoho energie ve formě fotonů tvrdého gama záření. Ty pronikají k chladnějšímu povrchu, což jim trvá asi sto tisíc let. Za tu dobu předají většinu své energie hmotě Slunce a stanou se z nich fotony o mnohem delších vlnových délkách, například fotony viditelného světla.

Vrstva v zářivé rovnováze

Jádro obklopuje Vrstva v zářivé rovnováze, široká 500 tisíc km. Touto oblastí putují fotony z jádra k povrchu přibližně 100 tisíc let. Zdánlivě pomalý pohyb fotonů je způsoben jejich pohlcováním hmotou a znovu vyzářením v náhodném směru..

Konvektivní zóna

Tato vrstva o tloušťce asi 200 tisíc km se podobá hrnci s vroucí vodou. Studenější hmota padá směrem ke středu Slunce, ohřátá se dere k povrchu.

Fotosféra

Fotosféra je to, co na Slunci vidíme. Je na ní možné pozorovat vrcholky vystupujících proudů z konvektivní zóny (granulace). Nápadné jsou také sluneční skvrny a protuberance.

Chromosféra

Chromosféra je vcelku tenká vrstva nad fotosférou. Její teplota stoupá směrem od Slunce. Objevují se v ní chromosférické erupce.

Koróna

Koróna nemá vnější hranici a zasahuje hluboko do sluneční soustavy. Její teplota je okolo 1 500 000 K. Velmi dobře se dá pozorovat při zatměních Slunce.

Některé vnější projevy Slunce

Protuberance
Protuberance
Erupce
Erupce
Sluneční skvrny
Sluneční skvrny
Polární záře
Polární záře,
účinek slunečního větru
Protuberance

Protuberance jsou výtrysky sluneční hmoty desetitisíce kilometrů nad povrch, ovládané magnetickým polem Slunce. Jejich tvar kopíruje silokřivky lokálního magnetického pole.

Erupce

Náhlá zjasnění ve fotosféře a chromosféře doprovázená výrazným uvolněním hmoty a energie. Může dojít až k odtržení oblaku plazmatu se zamrzlým magnetickým polem, který putuje Sluneční soustavou. Zachytí-li tento oblak magnetosféra naší Země, dojde k výrazným polárním zářím a magnetickým bouřím.

Sluneční skvrny

Sluneční skvrny jsou tmavší oblasti na povrchu Slunce. Tyto útvary, někdy velké i 50 tisíc km, vznikají interakcemi magnetického pole Slunce a vzhledem k nižší teplotě se jeví jako tmavé oblasti.

Sluneční vítr

Sluneční vítr je označení pro proudy nabitých částic, vyvržených ze Slunce tlakem záření. Sluneční vítr v podstatě vytváří vnější atmosféru Slunce - korónu, která prostupuje celou sluneční soustavou. Sluneční vítr interaguje s magnetosférami planet a komet. Vytváří rázové vlny a tvaruje magnetické pole planet. Při průniku částic do magnetosféry Země dochází k polárním zářím a magnetickým bouřím.


© 2007–2017 Hvězdárna v Rokycanech a Plzni. Všechna práva vyhrazena.
Hvězdárna v Rokycanech a Plzni, Voldušská 721/II, 337 11 Rokycany