V polovině září jsem měl možnost se zúčastnit ještě s několika členy Zpč. pob. ČAS poznávacího zájezdu do jihozápadní Anglie, který pořádala Pražská pobočka ČAS. Perfektně zorganizovaná akce byla kromě jiného zaměřena hlavně na astronomické a megalitické objekty. Není účelem zde vypisovat průběh celé týdenní akce (zájemci jej určitě časem najdou na internetových stránkách Pražské pobočky ČAS, nebo na internetové stránce Zpč. pob. ČAS), chtěl bych se jen v krátkosti v několika dalších číslech Zpravodaje zastavit u několika astronomických, či megalitických objektů, které jsem měl možnost navštívit.
První astronomickou zajímavostí se stala návštěva komplexu budov Královské greenwichské observatoře, dnes sloužící jako muzeum. Observatoř se nachází na kopci nad komplexem budov Námořní akademie a byla založena králem Karlem II. V roce 1675 ji postavil Chritopher Wren. Observatoří prochází nultý poledník (podle dohody z roku 1884), který rozděluje zeměkouli na západní a východní polokouli. V budově, kterou prochází nultý poledník (viz. obr. na titulní straně) je umístěn Airyho pasážník. Ten byl navržen a postaven v roce 1851 královským astronomem Georgem Airym. V průběhu 103 let se s pasážníkem (přesněji poledníkovým kruhem) podařilo uskutečnit více jak 750 000 pozorování. Poslední měření se uskutečnilo v roce 1954.
V nejvyšší budově hvězdárny stojící proti vchodu nalezneme zajímavé expozice týkající se např. problematiky určení zeměpisné délky na moři a problematiky určení přesného času (a jeho přenosu na moři). Jsou zde k vidění i velmi zajímavé exponáty časoměrných zařízení. V budově nalezneme i pokoje, ve kterých až do roku 1950 bydleli královští astronomové. Dnes jsou obytné prostory restaurovány do doby, kdy v nich pobýval první královský astronom a zároveň ředitel observatoře John Flamsteed (1646-1719). Na střeše této budovy je umístěno jedno z nejstarších funkčních signálních časových zařízení na světě, které plavidlům na Temži od roku 1833 sděluje přesný čas. Je jím velký červený balón, který je každý den ve 12:55 hod. místního času vytažen do poloviny stožáru jako upozornění. Ve 12: 58 hod. je balón vytažen až na vrcholek stožáru, odkud je přesně ve 13:00 hod. zase spuštěn.
Další zajímavostí areálu hvězdárny je Camera Obscura. Jedná se vlastně o rotující zařízení dirkové komory, které promítá na desku stolu panoramatický pohled na Londýn. Promítaný obraz byl překvapivě kontrastní, a my jsme marně přemýšleli, zda zařízení obsahuje nějaký další optický člen.
V areálu hvězdárny naleznete i dosud funkční 28 palcový čočkový dalekohled pocházející z roku 1893. Jedná se o největší refraktor v Británii a byl používán pro pozorování dvojhvězd.
Pokud se rozhodnete navštívit areál The Old Royal Observatory, Grteenwich, doporučuji navštívit i Národní námořní muzeum. I zde naleznete kromě mnoha zajímavých exponátů i expozici věnovanou astronomické navigaci na moři a souřadnicovým systémům.
Během putování poblíž pobřeží jihozápadní Anglie jsme dorazili k Městečku Sidmouth, které již leží na území hrabství Devon. Nedaleko tohoto městečka je na kopci umístěná Norman Lockyer Observatory and Planetarium.
Kromě pracovníků nás uvítala přízemní budova ve které je umístěn sál planetária a jedno astronomické pozorovací stanoviště. Ostatní pozorovací kopule s dalekohledy se nachází v samostatných objektech v areálu observatoře v nejbližším okolí hlavní budovy. Observatoř byla založena v roce 1912 a nese jméno po svém zakladateli anglickém astrofyzikovi Siru Josephu Normanu Lockyerovi (1836 – 1920), který byl ředitelem Observatoře fyziky Slunce v South Kensingtonu. V současné době hvězdárna a planetárium slouží hlavně pro vzdělávací účely.
V sále planetária je umístěn 60 let starý japonský projekční přístroj jehož značku se mi nepodařilo zjistit. Byl dovezen asi před 30 lety ze Spojených států amerických a v podstatě darován asi za 300 liber. To samozřejmě odpovídalo jeho současné kvalitě, která asi nikoho příliš nenadchla a která se odrazila i v nepříliš kvalitní projekci. Rovněž doprovodný program v kopuli planetária i přes snahu pracovníků nebyl příliš záživný.
Při prohlídce areálu hvězdárny jsme měli možnost navštívit jednotlivá pozorovací stanoviště. Drtivá většina provozovaných pozorovacích přístrojů již byla staršího data výroby a celkem v dobrém technickém stavu. V jedné pozorovatelně byl umístěn již historický Lockyerův sluneční dalekohled (refraktor) o průměru 6,25 palce. Pomocí tohoto přístroje na základě spektra sluneční atmosféry byl potvrzen vodík a objeveno hélium na Slunci. V další kopuli se nacházela na společném stativu dvojice refraktorů o průměru 9 a 10 palců, které zhotovil v roce 1885 stavitel Thomas Cook se syny. Zajímavostí byl také mechanický pohon montáže. V další kopuli se nalézala opět dvojice refraktorů na společné montáži, tentokrát o průměru 10 a 12 palců pocházející z roku 1895. V nejmenší kopuli hvězdárny byl pak umístěn již moderní automaticky naváděný zrcadlový dalekohled.
Zajímavý byl i interiér hlavní budovy, kde se kromě různých exponátů a sluneční soustavy umístěné na stropě nacházel i zasklený model, jak by měla Norman Lockyer Observatory and Planetarium vypadat v budoucnosti. Bude to chtít podobně jako u nás „jen“ peníze, aby se mohlo něco dalšího vybudovat, či zmodernizovat. Doufám, že se to ochotným pracovníkům této observatoře v budoucnu podaří.
Další zajímavou zkušeností byla návštěva planetária v Londýně, kterou ovšem neabsolvoval celý zájezd, ale pouze část naší malé skupinky ze Zpč. pobočky ČAS. Planetárium je umístěno hned vedle Musea voskových figurín madame Tisoo a má společný vchod. Jen několik nesouvislých postřehů:
Po zakoupení vstupenek do planetária jsme byly ujištěni pořadateli v černých uniformách s vysílačkami připomínající spíše Černé šerify, že můžeme rovnou do planetária. Tam jsme se však dozvěděli, že nejbližší program bude až za 1,5 hod. Inu, pokud vládnou ve společném domě dvě organizace, asi je těžké se občas domluvit.
V kopuli tohoto planetária je umístěn přístroj, kterému se říká virtuárium. Jedná se spíše o jakýsi projektor se širokoúhlým obrazem. Oproti klasickému planetáriu má některé výhody i nevýhody.
Program v planetáriu, který jsme navštívili byl pojat spíše jako optické show se zajímavými efekty. Dá se říci, že byl celkem zajímavý i názorný, ale rozhodně by neškodilo více z oblasti astronomie. Pro nás byl navíc i nezvykle krátký. Trval asi 13 minut zvláště pokud vezmeme v úvahu cenu vstupenky 3 libry (asi 140 Kč).
Při našem putování po jihozápadní Anglie jsme navštívili i dvě místa spojená s astronomicky významnými osobnostmi. Tím prvním místem byla malá vesnička Laneast, kde se údajně narodil anglický astronom a matematik John Couch Adams (1819 – 1892). Matematik Adams a později (od roku 1861) i ředitel hvězdárny v Cambridgi na základě poruch v oběhu planety Uran dokázal vypočítat nezávisle na francouzském astronomu a matematiku Urbainu Jeanu Josephu Leverrierovi (1811 – 1877) polohu tehdy ještě neznámé planety Neptun. Okolnosti však nebyly pro Adamse příznivé a tak byl po francouzovi až druhý, kdo polohu Neptunu určil. Dnes je ovšem prvenství připisováno oběma. Ve vesničce Laneast má Adams pamětní desku v místním kostele, který jsme si měli možnost prohlédnout. Viděli jsme i školu kam chodil a nakonec i farmu, kde se narodil. Farma ovšem není přímo ve vesnici, ale několik kilometrů (nebo spíše mil) od Laneastu. Dům, kde se Adams narodil není ničím zvláštní. Přesto jsme slavnostní okamžiky i když trochu komické prožili, když místní farmář vynesl z domku bílou Adamsovu bustu a volně ji umístil na zídku, abychom si ji mohli vyfotografovat.
Druhou významnou osobu jsme hledali v historickém lázeňském městě Bath ležícím na řece Avon. V tomto městě je umístěno muzeum anglického astronoma a optika německého původu (Friedricha Wilhema Herschela (1738 – 1822), objevitele planety Uran. Vzhledem k tomu, že v minulém čísle Zpravodaje H+P bylo vzpomenuto jeho výročí, nebudu se zde zaobírat Herschelovým životopisem. Muzeum je umístěno v řadovém domě ve kterém v roce 1781 Herschel se svojí sestrou Caroline objevili planetu Uran. Jinak nezajímavý a skoro omšelý dům se nachází v ulici New King Street č.19, a pokud bychom neznali adresu, normálně bychom ho zřejmě přešli. Bohužel dovnitř jsme se nedostali, protože ve středu, což byl den naší návštěvy, má muzeum zavírací den. A tak jsme si jen přečetli pozlacenou desku u vchodu a vydali se na obhlídku města Bath, které má být údajně nejkrásnějším v jižní Anglii a jehož historická část byla zařazena v roce 1988 na seznam UNESCO. Zvláštností lokality jsou Římské lázně, které již přes dva tisíce let zásobují město horkou minerální vodou. Horké prameny údajně znali již Keltové.
V jihozápadní Anglii jsme měli možnost navštívit i některé megalitické stavby. V tomto čísle se zmíním pouze o jediné, zato však nejznámější. Ano, uhodli jste správně, jedná se o Stonehenge.
Na prohlídku tohoto významného megalitického prehistorického komplexu ležícího nedaleko městečka Salisbury se těšili snad úplně všichni. Při prvním pohledu z okem projíždějícího autobusu však zavládlo trochu zklamání. Od silnice se totiž komplex jeví jako malý. Zdání však klame a pokud se člověk dostane blíž, ihned svůj prvotní názor poopraví. Naše návštěva byla mimořádná a proběhla mimo běžnou otevírací dobu v časných ranních hodinách tak, abychom mohli sledovat východ Slunce. Navíc jsme měli privilegium a mohli se pohybovat přímo v objektu mezi kameny, což běžně nelze (pro běžné návštěvníky je kolem komplexu vybudována stezka). Scenérii, která se nám naskytla nelze dostatečně popsat slovy, to se prostě musí zažít. Ranní rozbřesk s červánky, přízemní mlha a zpočátku temné siluety mohutných až 9 m vysokých kvádrů o hmotnosti až 40ti tun. Vycházející Slunce, které postupně nasvětluje vrcholky kvádrů.
Jaká je vlastně historie Stonehenge a k čemu komplex vlastně sloužil? Na to nemusí být zcela jednoznačná odpověď, nicméně archeologický průzkum celkem přesvědčivě dokázal, že se jedná o nejstarší evropskou astronomickou pozorovatelnu. Systém vztyčených kvádrů a kůlů umožňoval zaměřit astronomicky významné směry jako jsou např. polohy východů a západů Slunce v dobách slunovratů, extrémních deklinačních poloh Měsíce apod. Stavba je stará asi 5000 let a vznikala postupně ve třech hlavních etapách. Nejprve vznikl vnější kruhový val s příkopem a byl umístěn velký kámen nazvaný Heel Stone umístěný před vchodem do ohrazení. Poté byly uvnitř (za příkopem a náspe,) vykopány tzv. Aubreyho jamy, kterých bylo 56. První kamenný kruh byl vztyčen uvnitř náspu asi v roce 2100 p.n.l. Tvořilo ho asi 80 kamenných kvádrů doleritu dovezených pravděpodobně z Preseli ve Walesu. Další fáze výstavby se uskutečnila kolem roku 1500 p.n.l. dostavbou kruhu ve kterém bylo 25 trilithonů (trilithon tvoří dva vztyčené kvádry s jedním překladem). Uvnitř kruhu byl postaven podkovovitý útvar tvořený pěti trilithony.
Dnešní Stonehenge ovšem není úplný. Původní značně rozsáhlejší kompex se totiž nedochoval, protože mnoho kamenů bylo odvezeno např. jako stavební materiál.
Megalitické stavby jihozápadní Angle ovšem není jen Stonehenge, i když ten patří mezi nejznámější a nejpůsobivější. Existuje zde ovšem celá řada dalších megalitických staveb ležících například na Salisburské planině, nedaleko od Stonehenge. Naším průvodcem po všech kamenných památkách byl pracovník pražské hvězdárny Mgr. Pavel Najser, který nás zasvětil do tajů a významu těchto staveb.
První megalitickou památku ležící právě na Salisburské planině u vesničky Avebury, kterou jsme navštívili byl největší megalitický komplex na světě – Avebury Stone Circle. Aveburský kromlech je vlastně soustava kamenných kruhů a alejí zasazená do malebné krajiny. Kamenný komplex ležící na ploše více jak 11 ha je po Stonehenge druhou významnou stavbou, která se dostala i na seznam UNESCO. Stavba pochází z období asi 2500 let p. n. l. Není zcela jasné k čemu sloužila, ale předpokládá se, že její význam byl hlavně pro pořádání náboženských obřadů. Aveburský kromlech je tvořen kruhovou značně rozsáhlou soustavou megalitů a příkopů. Kameny mají různé rozměry, ale celkově nedosahují velikosti megalitů ve Stonehenge. Kruhová stavba má však mnohem větší průměr a je obklopena 7 m hlubokým zatravněným příkopem. Průměr kruhového příkopů dosahuje 467 m.
Nedaleko kruhové stavby leží kamenná alej West Kennett Avenue, tvořená jednotlivými megality postavenými do řad. Z tohoto místa byly vidět na protějším svahu i kruhy v obilí, které byly vytvořeny zřejmě pro zvýšení cestovního ruchu.
Naše další cesta vedla na největší uměle navršený pravěký násep Silbury Hill. Tato stavba je datována do období kolem roku 2750 p. n. l. Největší uměle navršený kopec či pyramida v Evropě dosahuje výšky 40 m a průměr její základny je asi 165 m. Umělá pyramida byla několikrát podrobena průzkumu, aby se zjistilo, k čemu sloužila. Podle pověsti v ní byl pohřben král Sil i s koněm, ale uvnitř pyramidy nebyla nelezena žádná hrobka. Nejbližší hrobka se však nachází nedaleko Silbury Hill a jedná se o největší komorový hrob v Anglii z období asi 3250 p. n. l. Další možností je, že kopec tvořil jakousi rozhlednu či významný bod pro řízení náboženských obřadů. Je pravděpodobné, že má souvislost s Aveburským komplexem. Dnes je celý kopec ze kterého je nádherný pohled na okolní krajinu obehnán drátěným plotem a výstup na něj je zakázán.
Další zajímavostí byla návštěva Woodhenge, jakési menší obdoby Stonehenge. Soustava menších pilírů trčících ze země a přibližně uspořádaná do soustředných kruhů byla původně dřevěná. Dnes je tvořená betonovými sloupky, které mají barevně označené vrcholky.
Poblíž vesničky Cerna Abas jsme si na protilehlém kopci prohlédli další pamětihodnost. Do křídového vápence je vyryta 60 m vysoká postava nahého muže, která svírá v ruce kyj. Kresba představující zřejmě lovce pochází z období 2000 p. n. l. a symbolizuje plodnost a úrodnost.
Megalitické stavby nemusí tvořit komplex. Například v místě Lanyon Quoit se nachází dolmen, který během bouře v roce 1875 spadl a později byl opět vztyčen. Na tomto místě podle pověsti poobědval Artuš před bitvou u Camlannu. Nedaleko odtud se rovněž osamoceně nalézají fragmenty pohřební komory Men-an Tol, kterou tvoří kámen s kruhovým otvorem, dva menší vztyčené menhiry a několik dalších kamenů.
Posledním velkým megalitickým komplexem který jsme navštívili byl Merrivale. Základ tohoto komplexu tvoří tři nízké řady kamenů, z nichž jedna je jednoduchá a dvě dvojité, dále samostatné menhiry, asi 3 malé kamenné kruhy, pohřební komora a pozůstatky kruhových chatrčí. Megalitické řady pochází z období asi 2000 let p. n. l. První dvojitá řada obsahuje asi 170 kamenů a má délku 182 m. Druhá řada rovněž dvojitá má přes 200 kamenů a měří 264 m. Poslední jednoduchá řada měří pouze 43 m. Celý komplex je obklopen rozsáhlým vřesovištěm Dartmoor.
Na rozdíl od Stonehenge však žádná z megalitických staveb jmenovaných v tomto článku nemá pravděpodobně žádnou souvislost s astronomií.
Poslední článek ze seriálu zajímavostí v jihozápadní Anglii se týká návštěvy na kterou se všichni těšili. V plánu totiž byla možnost prohlídky největší satelitní stanice na světě pro příjem z družic Goonhilly Satellite Earth Station nacházející se na poloostrově Lizard nedaleko od městečka Helston. Na ohromném pozemku na ploše rovnající se asi 160 fotbalovým hřištím je v oploceném areálu umístěno přes šedesát anténních systémů od nejmenších po skutečně gigantické. Nalezneme zde antény o průměru až 46 m a o značné hmotnosti. Např. hmotnost anténního systému pojmenovaného Arthur dosahuje 1100 tun. Přes toto satelitní středisko se uskutečňují nejrůznější telekomunikační spojení (telefonní, internetová, televizní). Ve vstupní části do areálu je postavena budova sloužící jako návštěvnické centrum. Uvnitř budovy jsou značně rozsáhlé výstavní prostory s nejrůznějšími běžnými i interaktivními exponáty. Je zde možnost shlédnout i různé videoprojekce a nakoupit různé upomínkové předměty, či si dát občerstvení. Volný pohyb mezi anténními systémy po atentátu z 11. září již možný z bezpečnostních důvodů není. Přesto je možné zhlédnout alespoň některé satelitní antény buď z nízkopodlažního vyhlídkového autobusu, který projíždí částí areálu, nebo nadhledem z bývalé prosklené řídící věže.
Tímto posledním článkem končí putování po zajímavých místech v jihozápadní Anglii. Rozhodně to není z důvodu, že by nebylo o čem psát. Ba právě naopak. Nalezneme zde např. velké množství přírodních výtvorů a historicky zajímavých objektů. Ale to už bychom se dostali daleko od tématického zaměření našeho Zpravodaje. Můžeme jen doporučit návštěvu této oblasti a na vlastní oči shlédnout řadu zajímavých míst.
