V rámci spolupráce probíhající mezi Pedagogickou fakultou Zpč. univerzity v Plzni a Hvězdárnou a planetáriem Plzeň se podařilo uskutečnit týdenní odbornou stáž na německé hvězdárně Hoher List, patřící pod univerzitu v Bonnu. Hvězdárna se nachází v kopcovité převážně zalesněné krajině asi sto kilometrů jižně od Bonnu.
Týdenní odborně zaměřené akce se zúčastnila celkem devítičlenná výprava složená ze dvou zaměstnanců H+P Plzeň, členů plzeňské pozorovací skupiny a studentů FP ZČU v Plzni. Zaměstnanci H+P Plzeň zajišťovali odbornou garanci společného projektu.
Plzeňská výprava se vydala v neděli 1. října ráno asi na 650 km dlouhou cestu. Do cíle dorazila k večeru, kde již byla očekávána německými hostiteli. Kdo čekal, že bude po dlouhé cestě následovat odpočinek, tak se hluboce zmýlil. Bylo nutné se podřídit zavedenému režimu astronomického zařízení. Po vyřízení nezbytných ubytovacích formalit každý z členů výpravy obdržel univerzální klíč, čímž získal prakticky vstup po celém areálu hvězdárny, včetně všech astronomických kopulí. Po uvítání a představení následovala krátká instruktáž a prohlídka celého areálu hvězdárny. Ten se skládá z několika samostatných budov: hlavní správní budovy, šesti astronomických pozorovacích stanovišť, mechanické dílny a asi dvou ubytoven. Největší je hlavní správní budova, ve které jsou kanceláře, ubytovací prostory, klubovna, přednáškový sál, fotokomory, počítačová místnost, kuchyňka, skladové a archivní prostory apod.
Výprava si stanovila několik úkolů, které vycházely zejména z toho, že se tento typ akce koná poprvé. Jedná se o nový typ spolupráce nejen s německou stranou, ale i s FP ZČU v Plzni a navíc nebylo jasné, jaké budou podmínky přímo na místě. Nemělo proto smysl si klást přehnaně vysoké požadavky a cíle. Při přípravě bylo vycházeno zejména z internetových stránek hvězdárny. Nejdůležitějším cílem proto bylo co nejdříve se teoreticky i prakticky seznámit s místní pozorovací technikou a pokusit se zvládnout nejen její ovládání, ale i přípravné činnosti s tím spojené. Teprve až dalším bodem byla případná praktická pozorovací činnost.
Výcvik práce s pozorovací technikou probíhal i v době zatažené oblohy až do pozdních nočních, či spíše ranních hodin. Hvězdárna je poměrně dobře vybavena většími pozorovacími přístroji. Úplně největším dalekohledem je Cassegrain – Nasmyth – Telescope o průměru 1000 mm a délce ohniska 14 500 mm. Tento přístroj umístěný na paralaktické vidlicové montáži má hmotnost několika tun. Je vybaven výměnnou CCD kamerou, kterou je nutné před pozorováním vychladit na teplotu -100 °C tekutým dusíkem. Celý dalekohled včetně otáčení kopule a otevírání štěrbiny je kompletně řízen dvěma počítači. Dalekohled je namontován v kopuli č. 6 v samostatné jižní budově hvězdárny.
Dalším přístrojem je Ritchey – Chretien – Telescope o průměru 600 mm, ohnisku 4 800 mm. Dalekohled je připevněn k německé paralaktické montáži v kopuli č. 3 hlavní budovy (ve východním křídle).
Dalším mohutným zrcadlovým dalekohledem je Schmidt – Telescope s průměrem 340 mm / 500 mm a ohniskem 1400 mm. Tento přístroj je namontován na paralaktické vidlicové montáži v kopuli č. 1 hlavní budovy. Slouží hlavně pro fotografování deep – sky objektů na skleněné fotografické desky.
Z důvodů poruchy kopule byl bohužel mimo činnost mohutný a opticky velmi kvalitní dvojitý refraktor (parametry: 360 / 5440 mm a 300 / 5130 mm) připevněný na německé montáži v kopuli č. 5 ve východní budově. Pomocí tohoto přístroje byly v minulosti fotografickou cestou zjišťovány pohyby hvězd ve hvězdokupách.
V hlavní budově (severní části) lze nalézt i rozměrný astrograf o průměru 300 mm a ohnisku 1500 mm. Je namontován rovněž na paralaktické montáži.
Posledním větším přístrojem je refraktor Schröder o průměru 160 mm a ohnisku 1900 mm. Jedná se o rekonstruovaný dalekohled na paralaktické montáži umístěný v samostatné kopuli č. 4 v malém severním objektu hvězdárny. Nejmenší kopule má neobvyklé uspořádání střechy do tvaru kužele. Z tohoto důvodu nemá kopule ani klasickou štěrbinu protože se rozevírá do stran.
Kromě ovládání pozorovací techniky bylo zapotřebí zvládnout i přípravné práce, které je nutné vykonat před vlastním pozorováním. Účastníci byli proto rozděleni na menší skupiny a podrobili se určenému výcviku pod vedením našich německých instruktorů. Jednou z činností, se kterou bylo zapotřebí se seznámit, bylo správné vkládání skleněných fotografických desek do fotokomory dalekohledu. Bylo proto nutné absolvovat např. rychlokurz v řezání skleněných destiček do příslušné fotografické komory (měli totiž jiný rozměr než pouzdro komory). Ty bylo nutné napřed uříznout na správnou velikost a později je správně založit do pouzdra, přenést a založit a zajistit v dalekohledu. Vše se samozřejmě provádělo za naprosté tmy, aby nedošlo k osvícení fotografické vrstvy destičky. Součástí bylo i celkové ovládání a nastavení ostření podle okamžité teploty přístroje a další potřebné úkony. Jak se později někteří sami přesvědčili, nebylo to vše až tak jednoduché. Hned další den se pokračovalo i v zácviku na metrovém dalekohledu. Tam bylo nutné zvládnout nejen ovládání celého dalekohledu, ale třeba i postup správného vychlazení fotografické CCD komory tekutým dusíkem na teplotu -100 °C. Celý několikatunový kolos, včetně kamery a kopule, je ovládán dvěma počítači z řídící místnosti pod kopulí. A tak aby byla získána jistota, zda dalekohled správně najíždí na zadaný objekt a zda je štěrbina kopule natočena do správného směru, bylo zapotřebí několikrát vyběhnout o patro výše a raději se vizuálně přesvědčit, že je vše v pořádku.
Součástí nočního programu se staly i přednášky doplněné diskusí. Ta první se týkala přistání prvních lidí na Měsíci, respektive spíše zpochybnění této cesty některými lidmi. Diskuse se proto soustředila na hledání pádných fyzikálních důkazů, které tuto cestu přesvědčivě dokazují. Další večer nebyla přednáška, ale spíše pokusy z oblasti určování spekter. V několika spektrometrech byla možnost pozorovat spektra různých prvků nebo plynů. Na závěr byl test, ve kterém jsme se snažili správně zařadit získaná fotografická spektra hvězd podle tabulek vzorových spekter. Nebyla to vůbec jednoduchá záležitost. Další praktikum se týkalo astronomických úloh ze sférické astronomie, které se uskutečnily na výukové armilární sféře. Úlohy byly zaměřeny zejména na prostorovou představivost a byly velmi zajímavé. Pokud by organizace měla podobné zařízení v Plzni, tak by šlo některé z těchto úloh využít pro činnost astronomických kroužků, některé dokonce i pro školní výuku. Poslední připravené praktikum se týkalo procesu vyvolávání fotografických desek, filmů a zhotovení astronomické astronomie.
Do programu bylo zařazeno v rámci denní činnosti i několik tématických výletů do okolí. Ten první se uskutečnil hned v pondělí do Muzea tektoniky a vulkanologie (Vulkan Haus Stronn). Součástí byla i krátká procházka po geologické stezce v blízkosti bývalé sopky, kde bylo možné si prohlédnout vychladlou lávu. Na ni navázala i prohlídka jednoho z mnoha vulkanických jezer v této oblasti, které bylo původně vytvořeno díky tektonické činnosti. Další den se uskutečnila návštěva Muzea zkamenělin (Maarmuseum) v Manderscheidu a zároveň oblasti, kde lze zkameněliny nalézt. Středa byla vyčleněna pro činnost na hvězdárně. Ve čtvrtek auta s účastníky zamířila asi o 100 km jižněji k jednomu z největších pohyblivých radioteleskopů na světě v Effelsbergu. Tento radioteleskop má průměr hlavní antény 100 m a její účinná plocha dosahuje asi 7850 m2. Hmotnost tohoto kolosu dosahuje 3200 t. Byl uveden do provozu 1. 4. 1972. Exkurze byla naplánována tak, aby bylo možné sledovat výměnu sekundárního zářiče, která probíhala za pomoci dvou jeřábů o výšce asi 80 m, téměř s chirurgickou přesností, přestože vyměňovaný zářič měl značnou hmotnost. Po ukončení technické operace účastníci v místním informačním středisku vyslechli přednášku o radioteleskopu.
Cestou zpět na hvězdárnu jsme se zastavili i na závodním okruhu F1 v Nüberingu.
Během návratu zpět do ČR se uskutečnila zastávka v Nörlighenu. Toto město leží v kráteru Riess, který má průměr asi 25 km. Hlavním cílem bylo muzeum věnovaném dávné katastrofě. Uskutečnila se i návštěva druhého kráteru Steinheim, který leží nedaleko Riessu. Ten je značně menší s průměrem pouhé 4 km, ale je více zachovalý a zřetelnější. Bohužel prudce se zhoršující počasí nedovolilo zevrubnou prohlídku tohoto kráteru.
Přestože počasí po dobu celého pobytu bylo až na malou výjimku oblačné, podařilo se kromě vlastních pozorování splnit většinu ostatních cílů, kterými byly např.:
- Zvládnutí pozorovací techniky a nutných přípravných operací. Prakticky zacvičit studenty FP ZČU Plzeň pracovat se složitější přístrojovou technikou (v tomto bodě se zacvičovala celá skupina).
- Seznámit se s organizací práce a pozorovací činností na této hvězdárně, včetně veškeré přípravy a vyhodnocení.
- Seznámit se s odbornými astronomickými aktivitami prováděnými na tomto pracovišti.
- Navázat kontakt tak, aby bylo možné i v budoucnu toto pracoviště navštívit a aktivně na něm astronomicky pracovat.
Vzhledem k tomu, že existují náznaky, že spolupráce s německými partnery bude možná i do budoucnosti, je nutné nyní ve spolupráci s FP ZČU v Plzni provést důkladný rozbor a vyhodnocení této akce a případně připravit odborný program pro budoucí odbornou stáž s přihlédnutím k potřebám studijního programu. Ukázalo se totiž, že je velký rozdíl v teoretických a hlavně praktických znalostech a celkovém přístupu členů plzeňské pozorovací skupiny a studentů FP ZČU v Plzni. Ti budou zřejmě muset předem prodělat praktický výcvik na menších typech dalekohledů ještě před případnou účastí na této akci.
[box size=“large“ style=“rounded“ border=“full“]Obrazovou reportáž z této akce naleznete na stránkách ZČP ČAS.[/box]
