(Převzato z Astronomických informací 128/únor 2001 – O co vlastně jde u „špatných“ pozorování meteorů?)
Pokusil bych shrnout základní problémy, které se při pozorování meteorů projevují a jak by jim šlo dle mého názoru předcházet.
Prvým „sporným místem“ je určení mhv (mezné hvězdné velikosti). Zde pozorovatelé dost často podléhají subjektivnímu dojmu, odhadují ji spíš z celkového vzhledu oblohy než některou z doporučených metod. Je nutné si uvědomit, že odhad mhv drasticky ovlivní korekční faktory při přepočtu pozorování na standardní podmínky. Při mhv pod 5 mag se navíc uplatní jev „prázdného zorného pole“: zbývá jen málo jasnějších hvězd na správné zaostření oka a viditelnost se ZDÁ být ještě horší, než je. Obvykle nemá cenu za těchto podmínek vůbec pozorovat, korekční faktory na mhv 6,5 jsou enormně vysoké (pro sporadické meteory až kolem 16, tedy jejich frekvence by měla být asi meteor za hodinu i méně). Je proto únosné pozorovat jen při mhv 5,0 mag a lepší (taková viditelnost bývá běžně i za úplňku). Druhým problémem jsou odhady jasnosti meteorů, někteří pozorovatelé viditelně odhadují jasnost meteorů podle dojmu a ne jeho srovnáním s hvězdami. Důkazem této praxe je to, že při změnách pozorovacích podmínek během noci se průměrná jasnost meteorů vůbec neměnila, i když při zlepšení mhv jejich počet vzrostl 5x! Ve skutečnosti je nárůst počtu meteorů za zlepšených podmínek dán tím, že pozorovatelé vidí slabší meteory, počet spatřených jasných meteorů se mění jen málo, průměrná jasnost by teda měla být nižší. Velké rozdíly v poměru počtu rojových a sporadických meteorů mezi současně pozorujícími pozorovateli svědčí navíc o malé péči věnované určování radiantů meteorů (jsou dány nejen směrem, ale i rychlostí přeletu).
Co se dá udělat ke zlepšení? Věnovat pozorování větší péči, ve dne provádět běžná předzpracování pozorování a tabelace, z nichž jsou chyby v pozorování vidět, nenechávat tento krok až na zpracování počítačem. Porovnávat výsledky jednotlivých pozorovatelů mezi sebou a provádět rozbory rozdílů. Obecně platí, že na 3-4 méně zkušené pozorovatele by měl připadat jeden pozorovatel s velkou praxí. Upozorňuji, že rozbory ukazují, že pozorovatelé NEZÍSKAJÍ praxi při jedné až dvou pozorovacích akcích ročně (pokud nejsou mimořádně dobře vedeny), žádoucí je pravidelné pozorování po dobu 2-3 let (z druhé strany se takto získaná praxe neztrácí po řadu let, i když pozorovatel již meteory pravidelně nepozoruje). Pro zácvikové akce (a to jsou nyní více méně všechny) je NUTNÉ, aby na 3-4 účastníky připadal alespoň jeden velmi zkušený pozorovatel, který by navíc měl vést a kontrolovat každodenní předběžné vyhodnocování výsledků. Ideálním řešením by v současné době byla celostátní akce s účastí téměř všech zkušenějších pozorovatelů, které SMPH má.
