Meteorářské zákony
- Všechny meteory létají mimo mapu.
- Pokud si na pozorování vezmeme jen jednu mapu, oblast na ní bude zajisté nepozorovatelná.
- Pokud si vezmeme všechny mapy, zatáhne se celá obloha.
- Radiant je vždy pod obzorem.
- Frekvence je vždy několikanásobně menší než očekávaná.
- Na maximum zajímavých rojů připadá krupobití nebo alespoň bouřka.
- Přesně zakreslený meteor je naprostá utopie.
- Žádný meteor není tak jasný, aby se nedal přehlédnout.
- Nejvíce meteorů létá za hlavou.
- Okolní pozorovatelé vidí vždy mnohem víc než ty.
Jak pozorovat meteory?
I když vizuální pozorování meteorů je mezi astronomy-amatéry dosti oblíbené pro svou zdánlivou jednoduchost, často se při zpracování nebo i při samotném pozorování vyskytnou problémy, které se obtížně řeší bez odborné pomoci. Proto jsem se rozhodl, že se v tomto návodu pokusím shrnout některé nejčastěji se vyskytující chyby a poradit, jak se jich vyvarovat.
Začal bych přípravou na pozorování. Tato fáze bývá velmi často podceňována a není jí věnována patřičná pozornost. Budeme proto postupovat systematicky. Nejprve musíme pečlivě vybrat vhodné pozorovací místo, ze kterého je vidět obloha. V tunelu sice nepadá rosa, ale nespatříte ani mnoho „padajících hvězd“. Dále bych nedoporučoval pozorovat například na Václavském náměstí, uprostřed dálnice Praha-Brno nebo pod protiletadlovým světlometem z důvodu vysokých korekcí, které se nebezpečně přibližují nekonečnu. Ideální pozorovací stanoviště je na některých odlehlých ostrovech, ale myslím si, že chudý český astronom-amatér si o těchto místech může nechat pouze zdát ve svých divokých snech. V praxi se musí spokojit s mnohem bližším místem a přizpůsobit si jej. Buď si najde tak pusté místo, kde za celou noc neproletí ani svatojánská muška, nebo musí v širokém okolí zlikvidovat všechny rušivé zdroje světla. Možností je několik – od obyčejného praku až po útočný granát. Pokud v blízkosti ruší silnice, může se provoz odklonit pomocí protitankových zátaras nebo se vozovka prostě podminuje. Po těchto úpravách získáme solidní pozorovací základnu a můžeme přikročit ke shánění pozorovatelů.
Důležitým předpokladem, který musí splňovat každý pozorovatel, je, aby měl alespoň jedno oko. Lepší je samozřejmě dvouoký pozorovatel, hlavně proto, že vypadá mnohem estetičtěji než jednooký. Další zvyšování počtu očí už není nutné, protože je dokázáno, že pozorovací schopnosti se zlepšují již jen nepatrně. Vhodné je také, aby pozorovatel měl obě nohy i ruce a aby dokázal chodit. Na pozorování se dají využít i osoby s dřevěnou nohou, ale ty bývají často v noci napadeny červotoči a jejich vrtání vyrušuje při hlášení parametrů zapisovateli. Na osobu pověřenou zapisováním jsou kladeny vyšší odborné požadavky. Musí splňovat stejné nároky jako pozorovatel, nesmí být hluchá a navíc musí umět číst a psát.
Pokud máme pohromadě alespoň čtyři pozorovatele a jednoho zapisovatele, můžeme přikročit k další fázi a tou je zajištění pozorovacích pomůcek. Pozorování meteorů se obvykle provádí ve vodorovné poloze a je žádoucí, aby pozorovatel ležel na měkké podložce. Tento problém odpadá u mileneckých párů, ostatní si musí obstarat karimatku nebo madračku. Při používání madraček se často astronomové dopouštějí řady hrubých chyb. Předně je nutno před pozorováním madračky nafouknout, protože prázdná madrace zjevně neplní svůj účel. Při nafukování dáváme pozor, jestli nám vzduch někudy neuniká. Nafukovat utrženou polovinu madračky je samozřejmě nesmysl a také madračka bez špuntů dlouho nafouknutá nevydrží. Když už se vám podaří nějakou nafouknout, jednejte s ní velice opatrně. Nestrefujte se do ní nožem a ani zapichování krumpáče není příliš vhodné. Další důležitou pomůckou je spací pytel. Doporučuji nešetřit za každou cenu a pozorovat třeba v pytli od brambor, ale pořídit si kvalitní péřový spacáček. Někteří líní pozorovatelé spoléhají na své kolegy (nebo kolegyně), ale chtěl bych upozornit, že většina spacáků je dimenzována pouze pro jednu osobu.
Zapisovatel si na pozorování musí připravit jiné pomůcky. Mezi hlavní patří stůl a židle. Stůl není zapotřebí zrovna mahagonový a vykládaný perletí, postačí obyčejný skládací stoleček. Židle by měla být pevná (v houpacím křesle hrozí nebezpečí ztráty stability) a měla by mít všechny čtyři nohy. Dále by měl mít u sebe zapisovatel hodinky (pokud možno jdoucí), zastíněnou baterku, píšící propisku, tužku nebo pazourek a nějaké protokoly, nejlépe na zapisování meteorů. Pokud zapisujeme tužkou nebo propiskou, používáme papírové protokoly, v případě pazourku tesáme do kamenných destiček. Baterka musí být vhodně zastíněná, aby neoslňovala nízce letící letadla, ale musí být zase tak jasná, aby zapisovatel viděl na hodinky a do protokolů. Hodinky musí být přesně seřízeny s přesností alespoň na jeden den. Sluneční hodiny příliš nevyhovují, protože se na nich špatně nastavuje světový čas.
Pro případ akutní žízně je vhodné, aby měl u sebe zapisovatel větší nádobu s nealkoholickým nápojem, do kterého v případě krajní nouze může přilévat denaturovaný líh. Touto směsí pak napájí pozorovatele, kteří se ocitli v hluboké depresi. Pro případ, že by snad některý z pozorovatelů usnul, je dobré mít po ruce pár litrů speciálně chlazené vody a tou chrápajícího brutálně probudit. Nyní, když máme již všechny pomůcky pohromadě, můžeme začít s vlastním pozorováním.
Nejprve si však ještě musíme ujasnit, jak takový meteor vypadá. Většinou jako svítící bod, který se zběsile řítí oblohou a zanechává za sebou stopu. Speciální efekty jako zvuk motoru, různobarevné blikání nebo zatáčení se u meteorů prakticky nevyskytují. Při spatření meteoru musí pozorovatel zařvat „STOP!!!“ o síle minimálně 100dB. Slabší výkřiky se berou jako mluvení ze spaní.
U meteoru se určuje sedm údajů – magnituda, stopa, rychlost, délka, barva, rojovost a vzdálenost od roje. Při určování magnitudy máme tyto stupně: neviditelný, slabý, jasný, jasnější a nejjasnější. Stopou uvádíme, jak velkou paseku za sebou meteor na obloze zanechal. Rychlosti jsou: expres, rychlík, osobák, lokálka a chcíplej pes. Délku uvádíme ve stupních (nikoliv Celsia, ale obloukových!) s přesností plus mínus devadesát stupňů. U barvy bych pouze podotknul, že růžové a vícebarevné meteory nejsou povoleny. Rojovost a vzdálenost od roje určujeme tak, že si někde vymyslíme radiant a zjišťujeme, zda z něj meteor vylétnul či nikoliv. Případné další údaje jako například „voda v brýlích“ nebo „dupající mravenci“ píšeme do poznámky.
Snažíme se vždy pozorovat co nejdéle, pokud je to možné, až do východu Slunce. Na oblačnosti nezáleží. Když ukončíme pozorování, doplníme u protokolů hlavičky, očíslujeme je, seřadíme a sepneme sponkou. Poté úhledně srovnanou hromádku zapálíme a ohřejeme si na ní zmrzlé pacindy. Tím pádem odpadají problémy se zpracováním a můžeme si jít lehnout. Dobrou noc!
