Dne 7. srpna 2006 uplyne rovných 10 let od začátku první a zároveň i poslední Expedice, která se konala v lokalitě Bambousek.
Když se v roce 1995 naposledy konala Expedice na Skalkách, byly s tím spojeny velké problémy. V těsné blízkosti tábora se několikrát konaly automobilové závody, při kterých mohla být ohrožena bezpečnost účastníků Expedice, diváci parkovali svá vozidla všude včetně pozorovacích stanovišť a také se zde tvořily čím dál tím větší skládky odpadků. Vše korunovala oblaka prachu, která vířila kola aut při závodech. Proto bylo rozhodnuto, že další rok musí být pro Expedici nalezeno jiné stanoviště. Po nějaké době bylo vybráno místo vzdálené zhruba kilometr na sever od Skalek, v oblasti nazvané Bambousek.
Toto stanoviště (někdy také nazývané letiště) se nachází jihovýchodním směrem od obce Losiná, na jižním okraji lesů, obklopujících hrad Radyni. Tvoří jej louka, která je ze tří stran obklopena nepříliš hlubokým lesem a ke které nevede ani žádná cesta. Je možné přijet pouze do blízkosti louky a to polní cestou v dost špatném 
stavu. Posledních cca 250 metrů je pak nutné dojít pěšky, případně dojet přes travnatou plochu. K tomu je ale zapotřebí terénní automobil. Jako odměnu za problematickou dopravu nám toto stanoviště nabídne velmi dobré pozorovací podmínky, protože je poměrně dost daleko od všech rušivých vlivů.
Zde se tedy ve středu 7. srpna 1996 sjeli účastníci, přivezla se pozorovací technika a další potřebné věci, postavily se stany, umývárka, do lesa se instalovala „kadibudka“ a Expedice mohla začít. Zpočátku bylo docela pěkné počasí, hned druhou noc se mohlo pozorovat. Pak bylo jednou zataženo a další noc byla opět jasná. Potom se ale začala stahovat mračna a to jak v přeneseném smyslu, tak i doopravdy. Začalo pršet a to docela vydatně a hlavně vytrvale. Po několika dnech se louka silně podmáčela a změnila se v jedno velké bahniště. V mnoha místech se úplně sešlapala tráva a obnažila se holá zem. Bylo nutné alespoň ta nejkritičtější místa provizorně přikrývat nařezanými větvemi, aby se bahno ještě více neroznášelo po táboře. Odlehlost stanoviště, která se na jednu stranu projevovala jako výhoda na pozorování, měla i své stinné stránky. Třeba přivézt na louku zásoby vody bylo v rozbahněném terénu stále obtížnější. Naštěstí po několika zamračených dnech se počasí trochu umoudřilo a ukázalo nám svoji přívětivější tvář. Přestalo pršet a louka začala pomalu vysychat. Také oblačnost ustoupila a bylo možné opět v noci pozorovat. Nakonec se během této Expedice uskutečnily celkem čtyři pozorovací noci. To se na první pohled může zdát velmi málo, zvláště proto, že v několika předešlých letech se počty pozorovacích nocí na Expedici pohybovaly kolem devíti. Později se ale ukázalo, že se jednalo téměř o průměr. V posledních letech bývá na Expedicích také kolem čtyř až pěti jasných nocí.
Každopádně po špatných zkušenostech bylo toto stanoviště označeno jako nevhodné a na další Expedici se začalo hledat nové. Nakonec se další Expedice konala na Hvězdárně v Rokycanech a na Bambousek se už nikdy nevrátila. Později se v této lokalitě uskutečnilo několik výjezdních pozorování na jednu noc. Ty však už nebyly přímo na louce, ale asi 400 metrů směrem na jihozápad. Bambousek se tak stal držitelem kuriózního rekordu – je jediným místem, kde se konala Expedice pouze jednou.
