Ve dnech 24. až 26. října 2008 se uskutečnil další z řady pozorovacích víkendů, opět na osvědčeném místě – Hvězdárně v Rokycanech. Předpověď na páteční noc byla poněkud rozporuplná. Nejprve slibovala jasnou noc, ale náhle, po posledním upřesnění z Hydrometeorologického ústavu, se změnila na zataženou nízkou oblačností. Nicméně ve večerních hodinách na obloze stále zářily hvězdy a vypadalo to, že pravdivá bude původní předpověď. Účastníci víkendu se většinou pohybovali v kopuli, kde mohli obdivovat nový dalekohled a dívat se s ním na různé zajímavé objekty. Bohužel chvíli po osmé hodině večerní se začala zvedat mlha a do půl deváté kompletně zahalila oblohu, takže bylo po pozorování. Dalekohled byl proto zaparkován, pečlivě zakrytován, přikryt hadrem a všichni se přesunuli do teplejších prostor hvězdárny. Tam pak probíhaly diskuse na různá témata až hluboko do noci.
Druhý den začal poměrně brzkým budíčkem. Na osmou hodinu byl naplánován příjezd pana Pšeničky ze Západočeského muzea, se kterým se mělo vyrazit na výlet za zkamenělinami. Takže bylo nutné se probrat, provést ranní hygienu a nasnídat se. Vše se podařilo a pár minut po osmé už byli všichni nastoupeni před hvězdárnou, kde se provádělo rozdělování do aut. Nakonec se všichni poskládali do pěti vozidel, ze kterých se vytvořila kolona, která vyrazila na cestu.
První zastávkou našeho putování bylo naleziště poblíž Mýta, kde na poli bylo možné nalézt takzvané Rokycanské kuličky (konkrece), ve kterých se ukrývá ordovická fauna. Důkazem toho, že je toto místo často navštěvováno, byla strouha, naplněná rozbitými kuličkami, ve kterých bylo možné najít pozůstatky trilobitů. Toto „kanálové“ naleziště se ukázalo podstatně bohatější, než samotné pole. Zde jsme se zdrželi jen krátce, protože jsme měli před sebou ještě další tři lokality. Nasedli jsme zpět do aut a po dálnici jsme dojeli do blízkosti obce Žebrák.
Tam, v malém lesíku, se nacházelo další zajímavé místo. Tentokrát se muselo trochu hlouběji do země a tak přišly ke slovu i takové nástroje jako krumpáč a lopata. Pan Pšenička nám vyprávěl, jak v období Karbonu došlo k výbuchu sopky někde poblíž Drážďan a její popel zasypal tehdejší flóru a tím jí uchoval do dnešní doby. V hornině, vzniklé ze sopečného popelu (tufu), byly pěkně vidět zřetelné obtisky přesliček a dalších rostlin. Navíc si každý mohl nasbírat kousky uhlí, které se zde také vyskytují. Poté, co si všichni nasbírali zajímavé zkameněliny, nastal čas na další přesun.
Tentokrát jsme zamířili až k Berounu. Poblíž něj, v jednom lomu, jsme mohli obdivovat kromě krásného výhledu do krajiny, i pozůstatky silurské fauny a flóry. Nejprve jsme se rozprchli do jednoho svahu a pak se několik hodin ozývalo hlavně klepání kladívek do břidlice a chvílemi obdivné výkřiky, když se podařilo najít obzvláště pěkný exemplář. Poté, co nás běhání po svahu poněkud unavilo, opět jsme slezli dolů a po menším občerstvení jsme sešli do nejspodnější části lomu, kde bylo jezírko s čistou vodou. V ní bylo možné spatřit dokonce několik raků. Na břehu se pak daly štípat velké desky břidlice, ve kterých byly dobře patrné otisky graptolitů. Celkově jsme v lomu strávili několik hodin, které však při hledání zkamenělin utekly jako voda. Také se k nám zde připojil ještě další účastník, takže kolona nyní čítala už šest vozidel.
, kterou jsme navštívili, se nacházela nedaleko Biskoupek. V poměrně prudkém svahu byla v místy velmi zvětralém kamení zakonzervována fauna z období Kambria. Takže se opět pobíhalo po svahu, bušilo kladívky a pěkné nálezy pečlivě uschovávaly. Po 16. hodině však se už o slovo začal stále více hlásit hlad a tak v půl páté byl sběr zkamenělin ukončen a přejeli jsme do nedaleké restaurace, kde jsme se hodlali najíst. Obsluha byla naší skupinkou, čítající v té době, po odjezdu několika jedinců, již „jen“ 17 osob, značně zaskočena. Zřejmě měli naplánováno na večer nějakou akci a také naše pracovní oblečení nebylo pravděpodobně shledáno dostatečně reprezentativním. Nakonec se ale po krátkém vyjednávání podařilo najít dva volné stoly, tak jsme se usadili a objednali jídlo. To bylo hotovo v rekordně krátkém čase, po pouhé čtvrthodince a bylo opravdu výtečné. Dokonce se servírce obratně podařilo prokličkovat bez úhony mezi psem, patřícím jedné účastnici, který se vytrvale pletl pod nohy.
Po vydatném najezení, které si někteří ještě zpestřili sladkou tečkou v podobě banánu v čokoládě nastal čas na zpáteční cestu. Po celý den bylo ideální slunečné počasí a ani večer nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo pokazit. Proto po příjezdu na hvězdárnu stačilo vyčkat, až se dostatečně setmí a bylo možné opět se věnovat praktické astronomii. Většina účastníků opět skončila v kopuli u dalekohledu, pár lidí zkoušelo určování MHV podle různých obrazů a někteří začátečníci se školili v orientaci na obloze. Pozorovací podmínky se sice pomaloučku zhoršovaly, ale i tak se dala sledovat obloha prakticky celou noc.
Na nedělní dopoledne bylo naplánováno „nulté“ setkání účastníků připravované expedice za úplným zatměním Slunce v červenci 2009 do Číny. Nejvíce diskutovaným tématem se stala otázka přepravy rozměrnějších a těžších věcí (meteorologická stanice, větší dalekohled s montáží atd.). Bylo dohodnuto, že na další setkání budou pozváni všichni účastníci expedice a uskutečnit by se mělo v sobotu 28. března 2009 (odpoledne před Messierovským maratónem). Mezitím budou účastníci požádáni, aby se vyjádřili k tomu, jestli se chtějí na zatmění „pouze podívat“, nebo co a čím budou fotografovat, případně filmovat. Tato porada skončila kolem 11. hodiny a poté se již všichni vydali ke svým domovům, čímž byl víkend ukončen.
Další fotografie můžete najít v článku, zveřejněném na stránkách Západočeské pobočky ČAS.
