Bolid nad Novým Mexikem a Arizonou
Jev byl zachycen bolidovou kamerou, se kterou pracoval Thomas Ashcraft nedaleko Santa Fe v Novém Mexiku. Tomu se zároveň podařilo meteor zaznamenat na video spolu se zvukem z VHF přijímače (Very High Frequency, česky VKV – velmi krátké vlny; pásmo 30 – 300 MHz). I když to zatím není ověřené, je pravděpodobné, že bolid vytvořil krátké vysílání v tomto pásmu.
Zhruba čtyři minuty po půlnoci z 25. na 26. dubna 2009 místního času (6:04 UT) mohli lidé spatřit nad americkými státy Nové Mexiko a Arizona mimořádný úkaz. Přibližně směrem od východu na západ oblohou proletěl bolid, který při závěrečné explozi dosáhl jasnosti srovnatelné, nebo i větší, než jakou má Měsíc v úplňku. Výbuch byl často popisován jako záblesk od blesku, někdy je také přirovnáván k římské svíci nebo jinému ohňostroji. Hlášení se dosti rozcházejí a udávají různé údaje. Barva je udávána od namodrale bílé, přes jasně bílou, žlutou až po zářivě zelenou. Jeden pozorovatel uvádí oranžovou záři, která ve středu tělesa přecházela v zelenou, jinému se meteor jevil žlutý a tvarem připomínal kapku vody. Závěrečný výbuch byl velmi dlouhý, možná až 5-6 sekund. Několik svědků udává, že podle jejich mínění těleso dopadlo až na zem a že viděli nažloutlou záři u obzoru, v místech, kde meteor zmizel. Žádné zbytky po bolidu však nalezeny nebyly.
Vzhledem k tomu, že se u jednotlivých hlášení značně rozcházejí časy pozorování, spekuluje se o tom, zda tělesa nebyla dvě nebo dokonce ještě více. Je však také možné, že některé časy jsou určeny chybně, nebo v některých případech byly hlášeny jevy čistě pozemského typu. Objevilo se i jedno pozorování, které udává spatření ohnivé koule na obloze 28. dubna, kolem sedmé hodiny večer. David S., který úkaz spatřil z Village of Oak Creek v Arizoně, píše, že těleso viděl nad severovýchodem, bylo pomalé a mělo oranžovou, zelenou, červenou a modrou barvu. Toto svědectví však zatím zůstává osamoceno a podle uváděných údajů nevypadá příliš spolehlivě.
Fireball April 26 2009 Ashcraft – fotografie a videa se zvukem od Thomase Ashcrafta
Flagstaff Meteor of April 25/26 – popisy bolidu od pozorovatelů a diskuse o něm
Flagstaff Fireball(s?) – update – další informace o bolidu
Podle článku ze serveru Spaceweather.com, textu na Heliotown.com a příspěvků na The Sun Blog
Další meteority planetky 2008 TC3
V předchozím článku se píše o prvním nalezeném meteoritu planetky 2008 TC3, která se střetla se Zemí 7. října 2008. Jak se nyní ukázalo, ten rozhodně nebyl jediným pozůstatkem, který po asteroidu o počátečním průměru 4 metry a hmotnosti 83 tuny zbyl.
Nejprve vše naznačovalo tomu, že se celé těleso při průletu atmosférou rozpadlo a zaniklo. Lidé, kteří úkaz pozorovali, udávali, že jasný bolid skončil zcela náhle. Z pozdějších výpočtů vyplynulo, že těleso vybuchlo již ve výšce 37 km nad zemským povrchem, což také nedávalo téměř žádnou naději, že by bylo možné najít nějaké úlomky. Přesto se Peter Jenniskens, odborník na meteorické spršky, rozhodl vydat do Núbijské pouště na severu Súdánu, aby se zde, stejně jako Dr. Muawia Shaddad a dalších 45 lidí z univerzity v Chartúmu, zapojil do pátrání po zbytcích planetky. Podle různých zdrojů bylo jako nejpravděpodobnější místo dopadu vytipováno území, ležící zhruba 30 km jihozápadním směrem od zapadlé železniční stanice s názvem Almahata Sitta (v překladu „Stanice šest“). První pátrací akce se uskutečnila ve dnech 5. až 8. prosince. Hledači při ní utvořili rojnici, pročesávali poušť ve vzájemných rozestupech 20 metrů a zanedlouho se mohli radovat z prvních nálezů. Podařilo se jim najít 15 fragmentů o hmotnosti 563 g. Po tomto překvapivém úspěchu se za tři týdny (25. až 30. prosince) uskutečnilo další hledání, tentokrát s větším počtem účastníků, díky kterému stoupl počet nalezených meteoritů na 47 kusů. Jednotlivé části měly hmotnosti od 1,5 do 283 gramů. Podle údajů z března 2009 již bylo nasbíráno asi 5 kg materiálu ve formě 280 úlomků. U některých však bude ještě zapotřebí jejich meteorický původ potvrdit. Zatím největší exemplář má velikost asi jako zaťatá pěst.
Nalezené části dostaly jméno podle výše zmíněné stanice Almahata Sitta a některé byly odeslány k dalšímu rozboru do různých laboratoří v USA. Analýza ukázala, že meteorit je hned v několika ohledech unikátní. Hmota úlomků je velmi porézní (až 25 %), jejich struktura je laicky řečeno „plná děr“. Je proto velmi neobvyklé, že část takového tělesa byla schopna „přežít“ průlet atmosférou, kde na něj působí extrémní teploty a síly a dopadnout až na zemský povrch. Mineralog Michael Zolensky z Johnsonova centra NASA podle časopisu Nature prohlásil: „Je překvapivé, že něco tak děravého vůbec drželo pohromadě.“ Je jisté, že takový materiál musí pocházet z povrchu nějakého většího tělesa, protože ve větší hloubce by póry nevydržely váhu vnějších vrstev. Tato poréznost byla také příčinou exploze ve výšce 37 km, která planetku roztrhala na malé kousky.
Další zvláštností je, že nalezené části patří mezi tzv. ureility, což je velmi vzácný typ meteoritů. Toto pojmenování pochází podle vesnice Novo Urei v Rusku, poblíž které meteority stejného složení dopadly 4. září 1886. Ureility jsou velmi bohaté na uhlík a vyznačují se tím, že v minulosti u nich došlo alespoň k částečnému roztavení. U meteoritu Almahata Sitta bylo nalezeno zatím největší zahřátí hmoty ze všech dosud zkoumaných podobných těles. Zdá se, že všechny ureility původně tvořily jedno větší, dosud neznámé, těleso. Od něj se pak před několika milióny let, což je z astronomického hlediska vlastně nedávno, oddělily menší asteroidy. Díky tomu, že je dobře známa původní dráha 2008 TC3 ve sluneční soustavě, byla pomocí výpočtů nalezena pravděpodobná souvislost s planetkou 1998 KU2 o průměru 2,6 km. Ta by mohla být tím zmíněným mateřským tělesem, případně obě tělesa mohla vzniknout při nějaké srážce z ještě většího asteroidu. Oba objekty patří do vzácné třídy asteroidů, označené písmenem F, do které se řadí pouze 1,3 % známých planetek.
Asi nejzajímavější je však to, že se v tomto případě podařilo pozorovat těleso nejprve ve vesmíru, poté zaznamenat jeho průlet zemskou atmosférou a nakonec najít i jeho pozůstatky na zemi. K takovému případu došlo poprvé v historii. Vědci tak mají jedinečnou možnost zkoumat v laboratoři těleso, které bylo sledováno již v kosmickém prostoru.
První meteority z pozorovaného asteroidu – podrobný text včetně obrázků a dalších odkazů na serveru OSEL
Núbijská poušť vydala kusy vzácného asteroidu – článek o nalezení meteoritů v Hospodářských novinách
Zbytky asteroidu, který se rozpadl nad Súdánem, byly nalezeny – krátký text na serveru Astro.cz
Zvyšky meteoritu, ktoré vedci cielene hľadali v púšti, už skúmajú – článek s fotografiemi na serveru SME.sk (slovensky)
Podle článků ze serverů OSEL (Objective Source E-Learning), Hospodářských novin, SME.sk a České astronomické společnosti
Nalezen meteorit planetky 2008 TC3!
Tento nález pomůže k přesnějšímu určení dráhy planetky ve sluneční soustavě a také se vědci dozví při jeho zkoumání další cenné informace o tělesech, která mohou potencionálně ohrozit naši Zemi.
Jak se píše na této stránce o něco níže, dne 7. října 2008 se Země střetla s malou planetkou, označenou 2008 TC3, a tato srážka vešla do historie astronomie jako „první předpovězený bolid“. Materiál planetky byl velmi křehký, těleso se při průletu atmosférou rychle lámalo a nakonec došlo k jeho explozi přibližně ve výšce 37 km nad Súdánskou pouští. Všeobecně se počítalo s tím, že se celá hmota rozdrobila na tak malé části, že jejich dopad na zem byl prakticky vyloučen. Přesto se do pouště vydal Dr. Muawia Shaddad z University of Khartoum spolu s několika studenty za účelem pokusit se nalézt nějaké pozůstatky planetky a po blíže neupřesněné době se jim podařilo téměř nemožné – nalezli meteorit, který je zbytkem 2008 TC3. Podle některých informací by mohlo být meteoritů dokonce více, ale zatím byly uvolněny jen dva snímky jednoho úlomku bez dalších podrobnějších informací.
První meteorit planetky 2008 TC3 – článek s obrázky, odkazy a dalšími informacemi
First tracked space rock recovered after impact – anglický článek informující o nalezení úlomku
Podle článků ze serverů Společnosti pro meziplanetární Hmotu a NewScientist
Zemi zasáhla sprška bolidů
Jako první byl 13. února ve 20:03 UT spatřen z několika míst v Itálii bolid o jasnosti 10x větší než Měsíc v úplňku. Video meteoru pořídil astronom Diego Valeri nedaleko města Rieti. Stejný meteor vyfotografoval také Ferruccio Zanotti z města Ferrara. Tomu se navíc podařilo tu samou noc pořídit snímky dalších dvou jasných meteorů. První o necelé dvě hodiny později – ve 21:52 UT, druhý pak před svítáním v 05:16 UT. Italští vědci zjišťují, jestli nemohlo alespoň v jednom případě dojít k pádu meteoritu. Pokud dospějí k tomuto závěru, rozběhne se po něm pátrání.
Jen několik dní poté, co se 10. února 2009 na oběžné dráze srazily družice Iridium 33 a Kosmos 2251, bylo pozorováno několik velmi jasných meteorů. Jedná se snad o trosky zmíněných satelitů, které pronikají do naší atmosféry? I když se tato varianta nabízí jako první, zatím to vypadá, že všechny dosud zachycené bolidy byly „přírodního“ původu a nikoliv pozůstatky kosmické srážky.
Tato noc byla celkově velmi bohatá na podobné úkazy. Ve střední Kentucky byl v době mezi 21:50 a 22:15 místního času EST (2:50-3:15 UT) zaznamenán neobvyklý jev. Několik svědků hlásilo, že slyšeli dunění a cítili otřesy, podobné jako při zemětřesení. Někteří zahlédli na obloze ohnivou kouli, která se pohybovala velmi pomalu, podle jednoho popisu trval její let celých 7 sekund. Barva byla nejčastěji popisována jako zelená nebo modrozelená. Jeden pozorovatel úkaz popsal slovy: „Zdálo se, že svět vybouchnul – zeleně!“, jiný se chvíli domníval, že záblesk patřil k výbuchu atomové bomby. Ani tento případ zřejmě nesouvisí s kolizí dvou družic.
Zatím poslední bolid byl pozorován 15. února ve státě Texas během běžeckého maratónu. Bylo to kolem 11. hodiny místního času CST, tj. 17. hodiny UT a úkaz se podařilo nafilmovat kamerou. Jeden z očitých svědků o meteoru řekl: „Byl to zářící objekt vejčitého tvaru s oranžovým jádrem, směrem ke krajům blednoucí, s bílostříbrným ohonem. Ohon byl homogenní po několik sekund, pak se rozpadl na drobné části. Později se hořením na jednotlivé díly rozpadl i hlavní objekt. Bílá stopa za objektem zůstala viditelná zhruba deset minut, pomalu se rozpouštěla a mizela.“ Astronom Bill Cooke z NASA objekt zkoumal a nakonec prohlásil, že jev způsobil malý asteroid, který měl velikost několika metrů a do atmosféry vlétl rychlostí 20 kilometrů za sekundu. Do místa, kam mohl jeho zbytek případně dopadnout, byl poslán pátrací vrtulník, ale jeho hledání bylo neúspěšné.
Na Texas dopadla ohnivá koule. Trosky družic to nebyly – článek a video ze serveru iDNES.cz
Texasané propadali panice, že na ně padají trosky satelitů – další článek s videem, ze serveru Novinky.cz
Kentucky Fireball: Feb. 13, 2009 – několik hlášení o bolidu z 13. února 2009 (anglicky)
Spaceweather: Fireball MANIA – souhrnné informace o bolidech nad USA a Itálií (anglicky)
Posbíráno ze serverů Spaceweather.com, Instantních astronomických novin, iDnes.cz a Novinky.cz
Jasné meteory nad Skandinávií a Novou Anglií
Video bolidu pořízené průmyslovou kamerou
Nad Švédskem byl zaznamenán 17. ledna 2009 v 19:09 UT jasný bolid. Podle pozorovatelů byl v maximu dokonce jasnější než Měsíc v úplňku a během přeletu vrhal stíny. Několikrát explodoval a na zhruba 3 až 4 sekundy ozářil okolní krajinu jasným modrozeleným světlem. Údajně byly slyšet i zvukové efekty, připomínající hřmění. V Nizozemsku obdržela pobřežní stráž během několika minut kolem 20 hlášení o jeho spatření, ve Švédsku byl dokonce zachycen průmyslovou kamerou. Několik řidičů (hlavně z Nizozemska) si stěžovalo, že byli oslněni padajícím objektem, byli i tací, kteří se domnívali, že se jedná o vozidlo v protisměru. Další záznamy o spatření přišly z Dánska, Německa a dokonce možná i ze Španělska.
Mapka se zákresem předpokládané dráhy
Jen několik dní poté, konkrétně 23. ledna, byl pozorován druhý jasný bolid, tentokrát nad Novou Anglií. Zatím je jen několik očitých svědectví, žádné další podrobnosti nejsou známy.
Posbíráno ze serverů Instantních astronomických novin a Spaceweather.com
Mimořádně jasný bolid nad Kanadou
Jedna z prvních úvah byla, že se jednalo o zánik části ruské rakety Sojuz, konkrétně Kosmos-2445, ale po podrobnějším prozkoumání to vypadá, že s největší pravděpodobností šlo o malý asteroid. Otázka, zda mohla nějaká část tělesa „přežít“ průlet atmosférou a dopadnout až na zem zůstává zatím nezodpovězena.
Extrémně jasný bolid, který na okamžik ozářil krajinu téměř jako Slunce za dne, byl spatřen 21. listopadu v 17:30 místního času (13:30 SEČ) nad kanadskou provincií Saskatchewan. Podle svědků, kterým se podařilo bolid pozorovat, byla jeho jasnost minimálně -18 magnituda. Měl nazelenalou barvu a na obloze zářil asi 3 až 4 sekundy. Tyto údaje dosvědčují i dvě videa, na kterých byl jev zaznamenán. Jedno pořídil Andy Barlett ze svého bytu a je na něm vidět několik záblesků během průletu. Na stejném záznamu je možné vidět i světla letadla, která jsou výrazně slabší než samotný bolid. Druhé video pochází z kamery, umístěné na policejním automobilu, který právě projížděl Edmonotnem.
Nad Kanadou zazářil extrémně jasný bolid – článek z webu České astronomické společnosti
Saskatchewan fireball – video od Andyho Barletta (server Spaceweather.com)
Meteor over Edmonton– video z policejní kamery
Posbíráno ze serverů České astronomické společnosti a Spaceweather.com
Neobvykle jasný bolid 5.11. 2008
Dva stejné články o tomto úkazu najdete na stránkách Hvězdárny Valašské Meziříčí a České astronomické společnosti, fotogalerii s krátkým popisem (v angličtině) pak na webu Spaceweather.com.
Dne 5.11. 2008 kolem 20:45 SEČ byl na několika místech Moravy a Slovenska zaznamenán průlet bolidu o maximální jasnosti kolem -10 magnitudy. Petr Horálek, který jev pozoroval z hvězdárny v Brně, jej popsal takto: „Bolid jsem spatřil nejprve periferním viděním, takže jsem jej nepozoroval po celou dobu letu. Podle mého odhadu let mohl trvat maximálně 5 sekund, spíše ale méně tak 2,5 s, barva meteoru byla modro-bílá, stopa byla v prvních okamžicích nafialovělá s jasností až -5 mag a viditelná zůstala asi 3 sekundy. Jasnost bolidu se těžko odhaduje, ale pohybovala se tak kolem -9 mag (při výbuchu byl značný stín u nás všech, takže možná až -11 mag). Meteor letěl od spojnice Plejády-Aldebaran k betaTau.“ Bolid byl zachycen i některými celooblohovými kamerami a ze získaných dat bylo zjištěno, že těleso bylo kometárního původu a při průletu atmosférou celé shořelo.
Posbíráno ze serverů České astronomické společnosti, Hvězdárny Valašské Meziříčí a Spaceweather.com
První předpovězený bolid
Dne 6. října 2008 se podařilo poprvé v historii předpovědět, že dojde ke srážce Země s planetkou. Ta dostala předběžné označení 2008 TC3, její průměr byl naštěstí jen několik metrů a úkaz mohl být pozorovatelný jako velmi jasný bolid. Předpověď se naplnila a následující den v čase kolem 4:43 SELČ opravdu došlo k průniku tělesa do zemské atmosféry, kde celé zaniklo. Více podrobností se můžete dozvědět kliknutím na následující odkazy.
Astronomové předpověděli srážku Země s planetkou – krátká zpráva od České astronomické společnosti
Ne-řiďte si budík – poměrně obsáhlá zpráva o celém úkazu, průběžně doplňovaná o nové poznatky
Jeden odkaz navíc: Vyhodnocení soutěže o nejlepší snímek meteoru – vyhlášení výsledků fotografické soutěže na serveru IAN
Posbíráno ze serverů České astronomické společnosti a Instantních astronomických novin
Dva jasné bolidy
Koncem ledna a začátkem února 2007 byly z území České republiky a některých okolních států pozorovány dva velmi jasné bolidy. První z nich byl spatřen dokonce za denního světla a to 26. ledna, druhý pak vlétl do zemské atmosféry jen o několik dní později, v noci ze 4. na 5. února. Zpočátku se uvažovalo o tom, že zbytky meteoroidů mohly dopadnout až na zemský povrch. Vzhledem k tomu, že o druhém bolidu se podařilo získat poměrně dost dat zejména pomocí sítě celooblohových komor, bylo provedeno jejich následné vyhodnocení. To ukázalo, že v tomto případě k pádu meteoritu nemohlo dojít, protože celé těleso shořelo v zemské atmosféře.
Denní bolid 26. ledna 2007 – stručná zpráva o prvním bolidu
Dva velmi jasné bolidy v posledních 10 dnech – první informace o druhém bolidu
Mimořádně jasný bolid ze 4. února zcela shořel v atmosféře – tisková zpráva Astronomického ústavu AV ČR s podrobnými údaji o druhém bolidu
Posbíráno ze serveru České astronomické společnosti
