Na astronomických Expedicích ve Šťáhlavech neprobíhal jen noční odborný program. I ve dne bylo nutné zabezpečit činnost jejích účastníků. A tak na jedné straně měla probíhat odborná denní činnost, mimo jiné např. výuka sférické astronomie, k čemuž mimochodem nikdy nedošlo, neboť výuka vždy skončila u základů goniometrické matematiky. Na druhé straně na Expedici probíhaly i zcela běžné táborové aktivity jako je fotbal, plavání apod.
Jednoho dne trvala dopolední výuka matematiky, kterou měl na starosti obávaný profesor Mikulášského gymnázia PaedDr. Ota Šmolík, trochu déle a skončila těsně před obědem.
Paní Široká, jedna z výrazných postav mezi vedoucími, svými hlasitými rozkazy nás okamžitě po ukončení ne zrovna populární výuky poslala připravit na odchod a na oběd s tím, že hned po něm se půjde na koupaliště. Rychle jsem proto vběhl do stanu, připravil si ručník, peněženku a ostatní věci. Také jsem se hned převlékl a zároveň na sebe pod kraťasy rovnou navlékl své plavky. To už venku zaznívaly hlasité výkřiky, že už se odchází na oběd a na nikoho se nečeká. Doběhl jsem rychle poslední skupinku a během chůze zjistil, že mi plavky až tak úplně nesedí. No co, asi se nějak špatně seschly. Až skočím do vody, tak se to zase nějak upraví.
Po obědě v restauraci ve Šťáhlavech jsme si to namířili ke koupališti. Po příchodu se všichni okamžitě svlékli do plavek a za chvíli již postupně naskákali do bazénu. Skočil jsem také do vody a rychle si uvědomil, že s plavkami není něco v pořádku. Zřejmě mi u levé nohy povolila gumička. Tím se mi plavky kolem nohy na jedné straně poněkud uvolnily. To je pěkné nadělení, co teď? Snažil jsem se nenápadně vysoukat z vody a s rukou v rozkroku si šel sednout na složené panely nedaleko břehu bazénu. Moji kolegové si velmi brzy povšimli, že už nejsem ve vodě, a tak se hned začali zajímat proč. Snažil jsem se jim nastínit problém s plavkami. Sice mě ještě přesvědčovali, abych šel do vody, ale většina pochopila moji choulostivou situaci. Asi po půl hodině, kdy se všichni dostatečně vymáchali, vylezli z bazénu ven se slunit a postupně se většina z nich kolem mě shromáždila. Povídali jsme si, a tak ti, kdo to dosud nezjistili, se záhy dozvěděli o mém neštěstí s plavkami. Jak tam tak sedíme a klábosíme, najednou se na mě podívá jedna dívčina a povídá mi: „Ty, poslouchej, neměl jsi včera na těch plavkách ty proužky nějak jinak?“ Zatvářil jsem se poněkud připitoměle a rychle se podíval na své plavky. Skoro se mi zatmělo před očima. V tu chvíli mi totiž došlo, že mám plavky přetočeny o 120 stupňů. Jedna z nohavic, co jsem měl mít kolem nohy, se totiž nacházela kolem pasu.
V tu chvíli jsem pochopil, proč mám jednu nohavičku volnou. Nebyla to totiž nohavička, ale pás přetočených plavek. Je jasné, že to ovšem nedošlo jen mě, ale úplně všem lidem kolem. Následoval mohutný, dlouho trvající výbuch smíchu. Když přišla paní Široká zjistit, co se děje, nebyl nikdo schopen smíchy odpovídat a souvisle vysvětlit, co se stalo. Některým v záchvatu výbuchu smíchu stékaly i slzy.
Náprava byla rychlá. Vběhl jsem opět s rukou v rozkroku za zvýšené pozornosti okolních diváků do nejbližší kabinky a tam přetočil plavky do správné polohy. Ani jsem je už nemusel vizuálně kontrolovat, tentokrát již seděly dobře. Jakmile jsem otevřel dveře kabinky, následoval od naší skupinky další mohutný výbuch smíchu. Bylo mi jasné, že jsem velmi rychle získal nechtěnou popularitu. Večer si mě odchytl ještě hlavní vedoucí Expedice pan Roth a chtěl znát podrobnosti. Že prý slyšel o jakési dnešní exhibici u bazénu. Bylo mi jasné, že na tuto scénku se hned tak nezapomene.
