Historická hvězdárna v Pekingu
Hned
první den v Pekingu byla v plánu návštěva historické hvězdárny nedaleko Zakázaného města. Tato hvězdárna je asi nejznámější astronomická budova v Číně.
Historické jádro hvězdárny je umístěno na vrcholku kamenné věže a další budovy i přístroje se rozkládají v okolí. Hvězdárna byla vystavěna v době, kdy dalekohledy ještě neexistovaly, v roce 1442 (dynastie Ming) a řada původních přístrojů byla zlepšena později v dynastii Qing. V současné době je na vrcholku věže umístěno osm přístrojů převážně úhloměrného charakteru. Některé z nich mají pohnutou historii, neboť byly z hvězdárny na konci dynastie Qing odvezeny jako kořist a navráceny až na konci první světové války.
V současné době tato hvězdárna funguje jako muzeum, kde kromě přístrojů na vrcholku věže (armilární sféra, azimutální kvadrant, hvězdný glóbus, ekliptikální armil, altazimut azimutální teodolit, sextant a rovníkový armil), je možné navštívit několik expozic v přilehlých budovách a několik historických přístrojů k pozorování hvězd a měření času rozmístěných v nedaleké zahradě. Expozice jsou zaměřeny jak na historii astronomie, tak i na základní poznatky o sluneční soustavě a o vesmíru.
Hvězdárna u nebeského jezera
Nad horní nádrží přečerpávací elektrárny, v místě, kde jedna ze skupin pozorovala Slunce, stojí také hvězdárna. Den před zatměním ji navštívila větší pozorovací skupina, která byla na obhlídce svého přiděleného pozorovacího prostoru. Hvězdárna má dvě kopule, z nich do jedné se podařilo účastníkům dostat a prohlédnout si její výstavní prostory. V prvním patře se nacházela expozice věnovaná historickým přístrojům, ve druhém výstavy o vesmíru. V astronomické kopuli dalekohled o průměru 40 cm. Druhá kopule nebyla veřejnosti přístupná.
Planetárium Peking
Na 
žádost mnoha členů zájezdu byla do programu zařazena i prohlídka pekingského planetária. Nezúčastnili se jí všichni, někteří dali přednost nedaleké ZOO, kde je proslulé Pandárium.
Celý areál planetária nás překvapil svojí rozlehlostí. K původní budově klasického planetária totiž byla přistavena i mohutná stavba nového planetária, ukrývající v sobě sál digitálního planetária, sály 3D a 4D kina a rozsáhlé výstavní prostory.
Na prohlídku jsme měli pouze asi 90 minut, a tak bylo nutné zvolit mezi čtyřmi různými programy pouze jeden. Nakonec padla volba na digitální planetárium SGI, které vycházelo výhodně nejen časově, ale i celkem zajímavým tématem pořadu. Délka samotné projekce byla jen asi 25 minut, a tak zbylo dost času i na rychlou obhlídku výstavních prostor. Vzhledem k velikosti byla řada expozic vytvořena až v megalomanském stylu, který však mnohdy spíše kazil dojem. Přesto byly některé části velice zdařilé, například sekce věnovaná Slunci byla velice působivá.
Samotný projekční sál vypadal velice příjemně a pohodlně. Celý program byl samozřejmě v čínštině a tak jsme mohli pouze sledovat obraz a domýšlet si souvislosti, ale i tak mnozí byli rozčarováni nad tím, že v jistě nákladném audiovizuálním pořadu lze objevit řadu chyb. Navíc laserový projekční systém, který byl v letáčcích před sálem prezentován jako dokonalý, spíše skomíral. Jeden ze šestice projektorů nezobrazoval příliš věrně a jeho obraz byl plný roztřesených stínů a proužků. Bylo jen štěstí, že tento projektor promítal na část kopule právě za hlavami diváků, na níž spočinulo oko jen málokdy. Navíc i jas a kontrast celé projekce se zdál nedostatečný a obraz byl díky tomu mdlý. Ačkoli v pořadu bylo i několik velice zajímavě zpracovaných a povedených pasáží, odcházeli jsme nakonec ze sálu s velice smíšenými pocity.
Čekání na druhou skupinu ze ZOO si řada lidí zpestřila nakupováním astronomických suvenýrů a zajímavostí v místním stánku. Před odjezdem z planetária jsme ještě alespoň z venku obhlédli přilehlou hvězdárnu a prohlédli jsme si veliký železný meteorit, umístěný na podstavci za původní budovou planetária.
