Vzduchem
Cesta do Číny i zpět proběhla s finskou leteckou společností Finair. Při obou cestách bylo nutné přestupovat v Helsinkách. Úsek Helsinky – Čína byl obsluhován velkými letadly Airbus A340 a úsek Helsinky – Praha menšími stroji Airbus A320. Let probíhal převážně velice klidně, pouze s několika turbulencemi. K drobnému znepokojení došlo u několika účastníků pouze při letu z Helsinek do Šanghaje. Letoun pro dálkový let byl kromě jiného vybaven tzv. osobním zábavním systémem, což je plochá obrazovka s ovladačem, kde si cestující v průběhu dlouhého letu může zkrátit dlouhou chvíli filmem, hudbou, hrou, či sledováním průběhu letu. Ovladač také slouží k zapínání osvětlení nad sedadlem, k přivolání letušky, atd. Celý systém však zjevně nefungoval správně, protože se stávalo, že někteří cestující při sledování filmu měli ve sluchátkách zcela nesouvisející hudbu, či zvuky jiného filmu. Ovladače mnohdy vůbec nereagovaly, nebo ovládaly zcela jiná světla než měly. V průběhu letu celý systém dokonce několikrát zhavaroval. Je otázka, do kolika palubních systémů takto mohlo být zasaženo a nezbývalo doufat, že důležité přístroje nemohou být takto ovlivněny. Vzhledem k tomu, že v době cesty byla tragická havárie Airbusu nad Atlantským oceánem ještě v živé paměti nás všech, nebyly tyto problémy nijak povzbudivé. Naštěstí cestou zpět k podobným problémům příliš nedocházelo.
Na magnetickém polštáři
Hned po příletu do Šanghaje následovala cesta netradičním dopravním prostředkem. Od roku 2003 je Maglev v Šanghaji využíván pro dopravu cestujících mezi centrem města a letištěm. Maglev je rychlovlak využívající magnetického polštáře. V současnosti se jedná o světový unikát, protože je to jediný komerčně využívaný Maglev na světě. Rychlovlak dosahuje cestovní rychlosti 430 km/h a vzdálenost přibližně 30 kilometrů mezi oběma stanicemi urazí za necelých 8 minut. Maximální rychlost si při tom vlak drží pouze necelou minutu. Průměrná rychlost je okolo 220 km/h. Díky technologii magnetické levitace je i při těchto rychlostech jízda velice klidná. K zahoupání vlaku dochází pouze jedinkrát, přibližně uprostřed trati, kdy vlak míjí protijedoucí soupravu. Vzájemné rychlosti jsou značné, a tak tlaková vlna vzduchu s oběma vlaky trochu zakymácí.
Po silnici
Automobil smí řídit v Číně pouze čínský občan, turistům řízení na silnicích není dovoleno. Po určité době pozorování je jasné, že toto pravidlo není zjevně diskriminací, ale ochranou turistů i místních. Cizinec, který vidí rej na silnicích rušných čínských měst poprvé, totiž musí mít v hlavě totální zmatek. Silničního provozu se účastní snad vše co má kola, pásy či nohy. Mnoho dopravních předpisů má zřejmě velice volná pravidla a to jen proto, že díky tomu se o nich ještě dá mluvit jako o předpisech, jinak se provoz řídí snad jen obecnými doporučeními, či všeobecnými zvyklostmi. Po delší, či kratší době si Evropan uvědomí, že základem dopravní situace v Číně, a vlastně po celém dálném východě, je neuspořádaná masa řidičů, kteří se snaží dostat odněkud někam a počítají při tom se vším. Vše se totiž na zdejších silnicích může stát a také se to děje.
Nikde není bezpečí. Dopravní prostředky se pohybují skutečně všude. Převážná většina Číňanů využívá k dopravě moped, či elektro-kolo a před nimi není úniku ani v pěších zónách. Co chvíli musí člověk uskakovat po tom, co téměř neslyšně jedoucí elektrokolo přijede až za něj a pak teprve jeho majitel pronikavě zacinká, zatroubí, či zařve. K samotným mopedům se mnohdy přidávají také rikši, koncentrované v turistických oblastech hodně okolo tržišť. Jejich příspěvkem k chaosu je kromě tichého přiblížení značná šířka, takže pěší musí uskakovat do strany mnohem více, pokud nechtějí mít přejeté prsty od nohou.
Chodci samotní pak ztěžují silniční dopravu tím, že přecházejí, kde chtějí a často také kdy chtějí. Tento jev byl nejvíce patrný ve městě Xian, když se po západu Slunce rozběhl noční život města.
Mopedům a kolům je obvykle vyhrazen zvláštní pruh také na ulici, bulváry mají tento pruh oddělený často i zeleným pásem s vysázenými stromy. Bohužel v tomto pruhu se mnohdy objeví také taxíky, autobusy a je-li zácpa, která je na vytížených místech téměř pořád, jezdí v tomto pruhu všichni.
Spousty zážitků turistům připraví i zájezdové autobusy, běžně používané pro převoz turistů mezi památkami ve městě i mimo něj. V Šanghaji cestou do hotelu řidič lehce zabloudil a vjel do úzké uličky. Aby jí mohl projet, několik nebohých stánkařů muselo na chvíli sbalit své živnosti. Snad největším překvapením pro celý náš zájezd však byl řidič autobusu v Xianu, který se snažil do jedné ulice dostat tak vehementně, že větev prvního stromu v aleji, lemující ulici, vyrazila jedno sklo na boku autobusu. Naštěstí byla skla dvojitá a vysypalo se jen vnější, takže nikdo z osádky nebyl zraněn. Defektu se neubránil ani řidič, který nás po zatmění odvážel zpět do Šanghaje. V horských serpentinách nechtěně prověřil pevnost svodidel, naštěstí jen lehce, a tak jeho autobus vyšel jen s lehce odřeným lakem.
Paradoxně by se dalo říci, že díky autobusům jsme se zúčastnili více nehod, než kolik jsme jich viděli cestou.
Po kolejích
Dvakrát bylo nutné přesouvat se na území Číny na velké vzdálenosti. Poprvé se jednalo o cestu z Šanghaje do Xianu a podruhé z Xianu do Pekingu. Obě cesty probíhaly nočními vlaky a díky vzdálenostem přibližně 1300 a 1000 kilometrů bylo velice příjemné, že cesta byla vždy o něco delší než celou noc – proto bylo možné se dostatečně prospat.
Čínská železnice je vybudována téměř výhradně jako dálková mezi jednotlivými městy. Díky tomu kvalita vlaků a s tím i celkové dopravy na velmi vysoké úrovni. Lůžkové vozy, které jsme využívali, jsou rozděleny na kóje pro čtyři osoby. Největším překvapením bylo, že délka lůžek je dimenzována i pro Evropany. Z mnohých tak spadly obavy z toho, zda kvůli nedostatku prostoru nestráví noc zalomeni jednou, či dokonce dvakrát.
Ke klidné cestě přispělo také kvalitní zpracování podvozků a kolejového koridoru, po kterém se vlak pohyboval velice tiše a klidně, ačkoli cestovní rychlost se pohybovala odhadem okolo 130 km/h. Samozřejmostí byl také prodej občerstvení a suvenýrů.
