Sdělovací prostředky v posledních dnech přinesly řadu zajímavých informací o explozi stratovulkánu Eyjafjöll na Islandu a o problémech, které výbuch způsobil. Není to nic divného. Planeta Země je velmi aktivním tělesem, a proto čas od času dochází v některých oblastech k silnějším projevům seismické a vulkanické aktivity.
Kolik sopek se na zemském povrchu přesně nachází není zcela jisté hned z několika důvodů. Jednak je určitý problém s definicí, co všechno spadá pod pojem sopka neboli vulkán. Např. existují sopečná pole, kde může na několika místech docházet k individuálním sopečným projevům. Jak také definovat soustavu, která má zřejmě společnou magmatickou komoru (krb), která ale nemusí ústit do jediného sopečného jícnu, ale hned do několika, navíc od sebe více vzdálených. Dalším problémem je, že pouze část sopek je na pevninách či ostrovech, většina se nachází pod mořskou hladinou. V současnosti se na pevninách nachází kolem 1500 sopek, počet podmořských zatím není přesně znám. Nicméně počet sopek, které kdy byly aktivní a později svoji aktivitu ukončily je mnohem větší a pohybuje se zřejmě kolem miliónu. Zhruba u 600 sopek je historicky zaznamenán jistý stupeň erupční aktivity, přičemž kolem 50 až 70 sopek má aktivitu každý rok. Jen na Islandu je zjištěno kolem 30 aktivních vulkánů.
Země samozřejmě není jediným tělesem s vulkány nebo vulkanickou aktivitou. Na povrchu planety Mars, která má přibližně poloviční průměr, se nachází několik obřích vulkánů, dokonce mnohem větších než má Země. Ten největší z nich se jmenuje Olympus Mons a vypíná se do výšky kolem 25 km nad okolní rovinu (při použití střední hodnoty povrchu Marsu), přičemž základna jeho kužele má průměr přes 600 km.
Dalším vulkanicky aktivním tělesem ve sluneční soustavě je měsíc Io, který patří mezi čtyři největší oběžnice planety Jupiter. Prolétající průzkumné sondy zaznamenaly v několika oblastech rozsáhlou vulkanickou aktivitu, kterou zřejmě vyvolává slapové působení blízkého a hmotného Jupitera.
Aktivita islandského stratovulkánu Eyjafjöll, nacházejícím se pod ledovcem Eyjafjallajökull zřejmě poněkud zaskočila technicky založenou civilizaci, zejména V Evropě. Najednou se ukázalo, jak některé běžné lidské činnosti mohou být po jednom, byť silném výbuchu vulkánu ohroženy. Zcela jasně se to potvrdilo na letecké dopravě. Nutno dodat, že 1666 m vysoký stratovulkán Eyjafjöll, který se zaktivoval v noci 20./21. 3. 2010, není zdaleka tou největší islandskou sopkou, ale spíše malou. Exploze měla stupeň č. 3 na osmistupňové vulkanické škále. Odborníkům však nedělá starosti jen soptící Eyjafjöll, ale spíše nepříliš vzdálený sousední vulkán Katla. Z historie je totiž známo, že nedlouho po aktivitě Eyjafjöllu následuje mnohem intenzivnější aktivita vulkánu Katla. Aktivita Katly je na rozdíl od Eyjafjöllu dokonce zachycena i v islandských lidových pověstech. Zatímco Eyjafjöll příliš zmiňován není, Katla v příbězích figuruje spolu s dalším aktivním vulkánem Hekla. Jsou spodobněny ve formě „dvou rozzlobených sester“.
Při pohledu na historická data lze zjistit, že Eyjafjöll explodoval minimálně třikrát. Katla však explodovala v minulosti minimálně 16x. Nicméně data také ukazují, že k erupcím této sopky nemusí dojít bezprostředně po aktivitě menší sopky. Některé exploze Katly se projevily nejen na Islandu, ale i v Evropě. Např. při silné explozi v roce 1755 došlo k silným povodním. Katla (kráter ve výšce 1512 m.n.m.) se totiž nachází pod ledovcem Myrdalsjökull. Uvolněné množství vody z tohoto ledovce údajně mělo celkový objem vod rovnající se vodám Amazonky, Nilu a Mississippi. Velká část popela se usadila i v některých oblastech Skotska. Při další erupci v roce 1918 zase byly z ledovce Myrdalsjökull vytrženy kusy ledu o velikosti rodinných domů.
Kromě těchto dvou jsou známy i exploze jiných islandských vulkánů. Např. v roce 1783 zabila asi čtvrtinu obyvatel Islandu erupce sopky Laki. Její exploze 8. 6. byla natolik silná, že pozměnila počasí v celém světě a i v Evropě zahynuly desetitisíce lidí. Sopka za dobu své aktivity uvolnila asi 15 km3 lávy a zhruba 500 miliónů tun sopečných plynů, v nichž převažovaly sloučeniny síry. Jen ve Velké Británii následkem inhalace jedovatých zplodin zahynulo kolem 20 tisíc osob. Následkem její aktivity na severní polokouli došlo k citelnému ochlazení, v americkém New Jersey napadlo rekordní množství sněhu. Ve vodách Mexického zálivu se nacházely dokonce ledové kry. Naproti tomu Egypt postihlo nejen sucho, ale i silné záplavy. Zřejmě i záplavy v Praze v roce 1784 lze přičíst na její konto. Došlo ke změně ve světovém klimatickém modelu počasí. Ochlazení na evropském kontinentu vedlo po dobu několika let k nižší úrodě zemědělských produktů, k častějšímu krupobití a k následnému hladomoru. Přímo na Islandu zahynulo také až 80 procent ovcí a 50 procent skotu a koní. Podle dobových materiálů mrak zasáhl i oblasti Afriky, Ruska a Číny.
U sopky Katla se ví, že v průměru dvakrát za století dochází k erupci. Takže pokud byla poslední velká aktivita zaznamenána naposledy v roce 1918, je velmi pravděpodobné, že se může schylovat k další explozi. Očekávaná intenzita exploze by se minimálně měla rovnat explozi vulkánu Eyjafjöll, nicméně u Katly lze očekávat spíše 4. až 5. stupeň.
Zatím nejsou žádné náznaky, že se Katla opět probouzí. Prvními náznaky, že magma uvnitř vulkánu začíná stoupat, by se totiž mělo projevit četností slabých zemětřesení. Ta zatím zaznamenána nebyla. To ovšem vůbec nic neznamená, neboť vulkán se může aktivovat v relativně krátké době, a proto je odborníky bedlivě sledován.
