Důvody tohoto zvýšeného výskytu přesně neznáme, ale je možné, že s tím souvisí sluneční činnost, a možná dokonce i klimatické změny. Noční svítící oblaka jsou totiž atmosférické úkazy a právě naše atmosféra prochází v posledních desetiletích překotnými změnami v důsledku globálního oteplování. A co vlastně ona svítící oblaka jsou? První nápovědu k objasnění této otázky můžeme nalézt již v samotném názvu. Částečně se však jedná o nápovědu zavádějící, protože noční svítící oblaka totiž s klasickými oblaky (snad kromě vzhledu) nemají prakticky nic společného. Hlavní rozdíl je v tom, že na rozdíl od klasické oblačnosti, která se vyskytuje v troposféře ve výškách přibližně do 12 km, se noční svítící oblaka nacházejí v mezopauze ve výškách okolo 80 km. Tato část naší atmosféry je vůbec nejchladnější a v období okolo letního slunovratu zde dochází v polárních oblastech paradoxně ještě k většímu poklesu teploty než v ostatních měsících. Právě při poklesu této teploty až na hodnoty kolem 130°C se mohou svítící oblaka vytvořit. Samotný mechanismus jejich vzniku však ještě není zcela objasněn. Mezopauza je totiž vrstva velmi suchá a nedochází zde tedy snadno ke vzniku částeček ledu, ze kterých jsou oblaka tvořena.
Jak již bylo zmíněno v úvodu, nejlepší období k pozorování nočních oblaků nastává okolo letního slunovratu a právě v tomto období až asi do poloviny července je možné tento úkaz s největší pravděpodobností spatřit. Ve večerních hodinách po západu Slunce nebo naopak v ranních hodinách před jeho východem je můžeme nalézt nejčastěji nad severním obzorem. Večer jsou na světlé obloze nejprve obtížně identifikovatelná, ale s postupem času, jak obloha více temní, se jejich viditelnost rapidně zlepšuje. Vzhledem připomínají klasické cirrovité oblaky, ale mají stříbřitou až namodralou barvu a jsou zřetelně ozářeny, což zapříčiňuje fakt, že v tomto období Slunce neklesá příliš pod obzor. Loňský rok jsme mohli v červnu a červenci pozorovat tato oblaka mnohokrát. Některé večery byly však extrémně intenzivní a na ztemnělé obloze se nad obzorem rozprostíraly téměř od východu na západ a zasahovaly do výšky až 50° nad obzorem. Je tedy poměrně velká šance je spatřit v podobné míře i letos.
M. Adamovský
28.6.2010
První výraznější letošní noční svítící oblaky byly pozorovány 28.6.2010 nad severozápadním obzorem. Byly poměrně výrazné, dosahovaly výšky 20°. Celý jev trval asi 30 minut. NLC se objevily ještě na světlé obloze ve 22:30 SELČ, nejvýraznější byly o 15 minut později a kolem 23:00 postupně zeslábly a zmizely.
Fotografováno na Panasonic DMC TZ5, expozice 15s, ohnisko 28mm (horní) a 67mm (dolní snímek), clona f/3.3, ISO 100.
Foto: Jiří Polák
NLC postupně mizí ve stínu.
28.6.2010 22:44 – 22:56 SELČ, zrychleno 125x (expozice 5s zrychlena na 25 snímků/s)
Canon EOS 350D, objektiv EF-S 18-55mm, ohnisko 24mm, clona f/6.3, ISO 800
Video: Ondřej Trnka
9.7.2010
Další výrazné noční svítící oblaky jsme pozorovali 9.7.2010 ve 22:45 z Orlických Hor, z vynikajícího pozorovacího stanoviště ve výšce 700 m. NLC byly jen nízko nad severozápadním obzorem. Byly viditelné celkem krátce, po 20 minutách zeslábly a zmizely. Fotografováno na Panasonic DMC TZ5, expozice 15s, ohnisko 28mm (horní) a 67mm (dolní snímek), clona f/3.3, ISO 100.
Foto: Jiří Polák
