Putování po Německu – Expedice (472) Roma 2010 – 2. díl

Do Hamburku jsme přijeli po poledni, a tak nám po ubytování v hotelu Etap, nedaleko starého přístavu, zbylo dost času na prohlídku zajímavostí v nejbližším okolí.

Výprava se rozdělila do řady menších skupin, je tedy těžké odhadnout, kudy se ubíraly kroky všech. Vzhledem k tomu, že v bezprostřední blízkosti hotelu začíná čtvrť St. Pauli proslavená nejen množstvím prostitutek, barů a pornokin pro námořníky, ale například i počátky hudební skupiny Beatles, bylo velikým zážitkem i touto oblastí pouze procházet. Jedna z větších skupinek se vydala přímo do starého přístavu, který je v současnosti přestavován na atraktivní turistickou zónu s rezidencemi milionářů, kancelářemi světoznámých společností a různými atrakcemi. Komplexní přehled jsme si udělali při téměř hodinové projížďce přístavem na vyhlídkové lodi.

Hlavně pro nás Plzeňáky, ale i pro ostatní, bylo úžasné obří modelové kolejiště, provozované v jednom ze starých přístavních skladišť. Na obrovské ploše několika rozlehlých sálů je zde jedno velké propojené kolejiště s mnoha kilometry kolejí, více než tisícem vlaků a úžasnou atmosférou. Většina kolejiště je vytvořena podle typických krajin vybraných oblastí světa. Najdete zde například Skandinávii, USA, Alpy (obrázek vlevo), Německo, ale i samotný Hamburk s mnoha významnými stavbami a pamětihodnostmi.

Projížďka přístavem a návštěva kolejiště zabraly značnou část času vymezeného na odpolední procházku. Přesto jsme se cestou zpět zastavili ještě u několika kostelů. Kostel svatého Mikuláše je neslavnou připomínkou silného bombardování Hamburku za II. světové války. Z obrovského kostela zbyla jen 147 metrů vysoká věž a část obvodových zdí.

V noci mělo dojít k planetkovému zákrytu. V podvečer jsme se sešli v prázdné jídelně hotelu a zahájili závěrečnou poradu. Největším problémem se zdálo být počasí, protože od severozápadu se nad oblast pozorování sunula oblačnost. Naštěstí se nakonec ukázalo, že její postup je příliš pomalý na to, aby nás mohla významně ohrozit. Po závěrečné kontrole záznamových zařízení jsme se vydali k vozům a naše malá kolona se rozjela směrem na jihovýchod od Hamburku, po menší silnici, na níž jsme měli vytipovaná pozorovací stanoviště.

Necelou hodinu před začátkem úkazu se podařilo rozmístit všechny pozorovatele. Na obloze již v tu dobu zářily všechny hvězdy Hadonoše a trocha řídké oblačnosti při obzoru se s uspokojivou rychlostí rozpouštěla. Vše vypadalo tak, že nás čeká nádherný zákryt, jaký se asi nebude jen tak opakovat. Zakrývaná hvězda δ Oph má magnitudu 2,7 a je tak velmi snadno viditelná pouhým okem. K pozorování zákrytu tak teoreticky nebyl potřeba žádný dalekohled. Stačil jen vlastní zrak a stopky. Natáčení na kameru bylo samozřejmě mnohem přesnější.

Bohužel těsně před půlnocí, v době, kdy mělo dojít k zákrytu, se svit hvězdy nezeslabil, a tak nikdo z pozorovatelů nestiskl stopky a žádná z kamer nezaznamenala pokles jasnosti. Stín planetky nepřešel přes naši oblast. Následně jsme zjistili, že předpovězená stopa stínu nebyla určena zcela přesně a stín se ve skutečnosti pohyboval severněji, než jsme očekávali. Bylo to pro nás zklamání, protože planetkový zákryt podobně jasné hvězdy se nám hned tak nenaskytne, ale i negativní pozorování má svůj význam. Takové pozorování nedaleko okraje stopy stínu pomáhá přesněji vymezit skutečný rozměr planetky. To však nebyl náš případ, protože naše stanoviště se nacházela daleko od této hranice. I tak se však v některých případech může objevit měsíček planetky, který se pohybuje současně s planetkou a vrhá poblíž svůj menší stín. Nic takového se však také neobjevilo.

Dopoledne předposledního dne jsme vyplnili návštěvou planetária Hamburk. Samotná jeho budova je velice zajímavá, protože v sobě kombinuje sál planetária a vodojem. Má tvar mohutné věže, v jejíž spodní části je více než dvacetimetrová kopule planetária s velmi moderní projekcí a nad ní je obrovská nádrž pitné vody. Na vrcholku věže jsou dvě vyhlídkové terasy.

V planetáriu jsme viděli kombinovaný audiovizuální program, jehož první polovinu představoval pořad o vzniku vesmíru a v druhé části obsluha planetária ukazovala zajímavosti na současné obloze. Program byl velice dobře připraven a potvrdil náš dojem o velmi vysokém technickém i odborném standardu místního planetária, o němž jsme slyšeli již dříve. Návštěvu planetária jsme zakončili prohlídkou města z horního ochozu. Jedna z teras byla bohužel kvůli přestavbě uzavřena, ale i tak byl pohled na město velmi působivý.

V úmorném poledním vedru se pak vydala naše malá kolona tří vozů na zdlouhavou cestu od planetária přes celý Hamburk na místní hvězdárnu. Ta stojí ve vilové zástavbě na západním úbočí malé vyvýšeniny při okraji obce Bergedorf asi 20 km VJV od centra Hamburku. Jde již o třetí hvězdárnu v Hamburku.

Původní v Millerntoru byla po pár letech provozu zničena roku 1811 Napoleonem. Druhá hvězdárna byla vystavěna ve Stadtwallu. Zde fungovala v letech 1825 až 1906. Postupně se však stala nevyhovující vzhledem k rozrůstání se města Hamburk a s tím spojeným přibýváním rušivého světla.

V Bergedorfu hvězdárna funguje od roku 1909 dodnes. V průběhu času se značně rozrostlo její přístrojové vybavení. Za zmínku jistě stojí Zeissův 1 m zrcadlový dalekohled z roku 1911, který byl až do roku 1920 největším dalekohledem v Německu.

Dalším zajímavým dalekohledem je 60 cm refraktor s ohniskem 9 m. Byl vybudován v letech 1909 – 1914. Optiku k němu dodala firma Steinheil, mechaniku Repsold & Söhne a kopuli Zeiss. Na svoji dobu byl velmi dobře technicky vybaven. Velký objektiv má například irisovou clonu pro nastavení patřičného vstupního průměru a podlaha v kopuli je výškově stavitelná ve velkém rozsahu 4,5 m, což jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. To umožňovalo snadné pozorování v různých výškách objektů nad obzorem. Dalekohled je dodnes funkční a je využíván převážně pro školní účely.

Největším přístrojem hvězdárny je Oskar-Lühnigův dalekohled z roku 1975. Opticky jde o Ritchey-Chrétien o průměru hlavního zrcadla 120 cm a ohnisku 15,6 m. Je to jediný místní dalekohled, který je dodnes využíván k základnímu výzkumu.

Hvězdárna je vybavena řadou dalších menších, ale velmi zajímavých přístrojů, jež mají mnohdy velmi pohnutou historii. Také je zde velice pěkná historická knihovna, která se i v současnosti stále rozšiřuje o nové svazky.

Z významných astronomů zde působících lze jmenovat například Waltera Baadeho, či Bernharda Schmidta, konstruktéra korekční desky, napravující vady zobrazení kulového zrcadla, využívané ve Schmidtových fotografických komorách a v dalekohledech typu Schmidt-Cassegrain či Schmidt-Newton. Berthard Smith má na pozemku observatoře dokonce malé muzeum.

Druhý večer v Hamburku byl volný a všichni tak měli možnost navštívit památky a atrakce, které doposud nestihli. Město jich nabízí nespočet.

Poslední den byl beze zbytku vyplněn cestou zpět do vlasti. Počasí bylo stále mimořádně slunečné a letní, a tak cesta ubíhala sice slušně, ale v autě bez klimatizace přeci jen ne zcela pohodlně. Jedinou kulturní zastávkou a zároveň zakončením celé akce bylo zastavení u pomníku Přemysla Oráče na Královském poli ve Stadicích, které jsme na počátku cesty kvůli hustému dešti vypustili. Tentokrát bylo počasí přímo ukázkové, a tak jsme splnili i tento poslední bod programu a rozjeli jsme se domů. Putovat po hvězdárnách budeme opět za rok. A kde? To se ještě uvidí.

Zdroje:

[box size=“large“ style=“rounded“ border=“full“]První díl Expedice (472) Roma 2010[/box]