V průběhu měsíce srpna uplynulo již 50 let od doby, kdy se do kosmického prostoru vydala a navrátila psí posádka. Dne 19. srpna 1960 odstartovala raketa Vostok s kosmickou lodí Sputnik 5, na jejíž palubě se nacházeli psí fenky Strelka a Bělka. Ty však nebyly jedinými živými bytostmi na palubě. Kromě obou psů letěli i dvě krysy, králík, čtyřicet myší, mouchy a rostliny. Kosmická loď vyvinutá již na počátku roku 1960 byla již uzpůsobena pro návrat do atmosféry Země. Úspěšný orbitální let trval 25 hodin. Měl dokázat, že živé organizmy jsou schopny bez následků přežít celý kosmický let, tedy start rakety, při které
m vzniká velké přetížení, pobyt ve vesmíru ve stavu beztíže a brzděný návrat kosmické kabiny. Celý let proběhl úspěšně včetně přistání dne 20. srpna, a tak se mohli oba psi představit hned další den na tiskové konferenci, konané v Moskvě. Nutno podotknout, že polovina myší let nepřežila.
Úspěch Strelky a Bělky byl hlavně v tom, že se jednalo o první posádku, která se vrátila z orbitálního letu. Obě fenky však nebyly prvními psími kandidáty na let po orbitální dráze ve vesmíru. Již před nimi se v kosmické lodi Sputnik 2, která odstartovala 3. listopadu 1957, dostala na orbitu kolem země fenka Lajka. Ta však let nepřežila a ani nebylo plánováno, že se z vesmíru vrátí. Sověti v té době totiž ještě neuměli vrátit kabinu zpátky na Zemi. Navíc v kabině selhal systém regulace teploty, a tak Lajka zahynula již asi po sedmi hodinách od startu.
První raketový nosič se psy na palubě však vzlétl mnohem dříve, pravděpodobně 22. července 1951 (některé prameny uvádí červen, jiné 15. srpen). Psi se jmenovali Cigan a Dezik. Pak se uskutečnilo od roku 1951 do roku 1962 celkem 29 letů s psí posádkou. Kromě toho však startovala i další zvířata. Ve všech případech se však jednalo o zkušební lety po balistické dráze do stratosféry. Nešlo tedy o let po dráze orbitální. Dosažená výška se většinou pohybovala okolo 100 až 150 km. Ne všechny lety ovšem skončily dobře. Z důvodů selhání bezpečnostních systémů jako je např. exploze rakety (zahynuly fenky Čajka a Lisička), dehermetizace kabiny, poruchy padákového systému a dalším problémům skončilo osm letů smrtí psů. Zřejmě rekordmanem se stala fenka Odvažnaja, která startovala dokonce pětkrát. Do kosmu létala s králíkem Marfušou a fenkou Sněžinkou. Starty byly uskutečněny pomocí zkušební rakety R-2A, která byla odvozena z německé A-4 (tajná zbraň V-2).
Počátky prvního psího oddílu určeného pro kosmický výcvik se datují do roku 1951. Iniciátorem byl slavný ruský raketový konstruktér Sergej Pavlovič Koroljov. Ten si uvědomoval, že než pošle do vesmíru člověka, bude nutné napřed poslat jiného živého tvora. Na něm se vyzkouší různé systémy pro podporu života v kabině v nehostinném prostředí vesmíru. Sovětští vědci si pro pokusné účely zvolili psy. Ale ne ledajaké. Nevybírali ušlechtilá plemena, ale naopak docela obyčejné pouliční „voříšky“. Správně předpokládali, že tito psi jsou velmi učenliví, poměrně rychle si zvyknou na různé lidi a protože jsou nuceni prakticky každý den bojovat o své přežití, jsou vynalézaví a nemají ani velké životní nároky.
Příslušníci psího oddílu prošli náročným výcvikem. Během startu rakety je každý živý tvor vystaven velkému přetížení. To lze simulovat např. centrifugou. Během startu a přistání dochází i k vibracím, takže psí adepti byli umístěni na vibrační křesla. Start rakety je hlučný, a tak byli psi vystaveni velkému hluku. Byli nuceni přetrpět i katapultáž. Během závěrečné zkoušky, která se snažila věrně napodobit simulaci letu, byli psi po několik dní (15-20 dní) uzavřeni v těsném hermetickém modulu, navíc ve skafandru. Během této závěrečné zkoušky museli překonat simulované zátěže jako při skutečném letu. Dostávali také pouze kašovitou stravu. Na sobě měli rozmístěné různé snímače, které zaznamenávaly jejich životní funkce.
Z důvodů relativně nízké nosnosti tehdejších raket a zároveň omezených rozměrů kosmických kabin byli vybíráni psi o váze pouhých 6-7 kg. Další výběrové kritérium určovalo, že se musí jednat o fenky. Pro ty
totiž bylo snadnější vyrábět skafandry. Dále se upřednostňovali psi, u nichž převládala bílá nebo světlá barva. Důvodem bylo snadnější sledování jejich činnosti v televizi. Ostatně i většina raketových nosičů z důvodů lepšího vizuálního sledování má kontrastní černobílou kombinaci. V neposlední řadě se po úspěšném letu předpokládal zájem sdělovacích prostředků o pejsky, a tak dalším kritériem byl chytrý výraz a fyzická krása.
Naskýtá se otázka, jaký byl další osud této dvojice psů? Podle jedné verze se Strelka znovu vydala do vesmíru ve Sputniku 6 spolu s fenkou Pčelka. Při návratu však došlo k chybnému nasměrování návratové sekce, která při vniku do atmosféry pod strmějším úhlem shořela i se psí posádkou. Podle další verze to byl pro obě fenky poslední let do vesmíru. Výzkumný ústav si obě fenky ponechal a ty se dožily vysokého věku.Než se mohl do kosmického prostoru vypravit první člověk, bylo nutné odzkoušet celou řadu systémů a prověřit jejich spolehlivost. Proto po letu Strelky a Bělky následovali další psí kosmonauti.
Faktem je, že Strelka po sobě zanechala několik potomků. Jedno její štěně bylo darováno tehdejším sovětským vůdcem N. S. Chruščovem manželce amerického prezidenta Jacqueline Kennedyové. O tom, jaká „důvěra“ panovala mezi oběma velmocemi svědčí i to, že než bylo štěně vpuštěno do Bílého domu, m
uselo být důkladně prověřeno bezpečnostními složkami. Štěně prošlo rentgenovým vyšetřením, zda nemá voperováno odposlouchávací zařízení.
Jisté je, že do kosmu se před člověkem dostala i jiná zvířata. Např. Američané vyslali do kosmu v raketě Jupiter AM-13 opičku Gordo, po ní následovali makakové Able, Beker a Sam a také šimpanz Ham. Ve Sputniku 9 odstartoval kromě několika myší guinejský vepřík spolu s další fenkou Černoškou. Francouzi zase vypustili v raketě kočky. První let byl bez problémů a kočka, která se pravděpodobně jmenovala Felix (podle jiných pramenů Felicette) let bez úhony přežila. Druhý start s jinou kočkou bohužel pro zvíře dopadl tragicky.
S postupným rozvojem kosmonautiky a s budováním orbitálních laboratoří se do kosmického prostředí dostává více živých tvorů. Nejedná se jen o laboratorní zvířata, ale také různé druhy hmyzu, pavouky, hlemýždě, některé odrůdy hub, plísní apod. V kosmických laboratořích jsou i různé druhy rostlin.
Pokusy se zvířaty mají dodnes velký význam, a to i přes některá neštěstí, která bohužel přinesla oběti na zvířatech. Nebýt těchto zvířecích průkopníků, nebylo by ani rychlého pokroku v oblasti letů do vesmíru i v dalších oblastech výzkumu, který se provádí např. na Mezinárodní kosmické stanici ISS.
