Poslední lety raketoplánů – Hvězdárna v Rokycanech a Plzni

Toto je 17. článek z 28 ze série Program Space Shuttle

Poslední trojice vesmírných misí byla připravena na období od května do září 2010. Jako první měl vzlétnout do vesmíru Atlantis a to 14. května. Hlavním úkolem této výpravy, označené jako STS-132, bylo nainstalovat k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) ruský modul MIM-1/MRM-1, známý spíše pod jménem Rassvet (česky Úsvit). Tato mise proběhla bez komplikací a splnila zadané úkoly. Modul Rassvet byl úspěšně nainstalován, uskutečnily se tři výstupy do volného vesmíru, astronauti vyměnili šest akumulátorů v nosníku IST-P6 a provedli další potřebné práce. STS-132 byla ukončena 26. května přistáním raketoplánu v Kennedyho vesmírném středisku (KSC).

Jako druhá v pořadí byla naplánována výprava STS-134, kterou měl uskutečnit raketoplán Endeavour. Počítalo se s tím, že raketoplán odstartuje 29. července 2010. Zde se ale objevil problém. Jedním z hlavních úkolů tohoto letu je totiž dopravit na ISS zařízení s názvem Alpha Magnetic Spectrometer (AMS-02), které mělo obsahovat supravodivý magnet chlazený kapalným heliem. Zjistilo se však, že helium by se vypařilo již za dva až tři roky a přestalo by plnit svou funkci. To je ale příliš brzo vzhledem k tomu, že plánovaná životnosti zařízení je minimálně deset let. Po zvážení všech možností bylo proto rozhodnuto, že místo supravodivého magnetu bude použit magnet klasický, který chlazení nepotřebuje. Kvůli tomu se ale musel celý spektrometr předělat a taková akce zabere poměrně dost času. Z tohoto důvodu byl start mise STS-134 odložen předběžně na měsíc listopad.

Tímto přesunem se zamíchalo pořadí výprav, protože ještě před tím, 16. září, se měl do vesmíru vydat na svůj poslední let Discovery. Jeho mise byla označena jako STS-133, měl to být pátý start roku 2010 a zároveň závěrečný let programu Space Shuttle. Termín startu však musel být také posunut a to proto, aby bylo možné bez časového tlaku dokončit všechny potřebné přípravy. Patřila mezi ně například i úprava tepelné ochrany modulu Leonardo, který má zůstat u ISS natrvalo. Na druhou stranu bylo možné díky tomu prodloužit dobu mise a zařadit do programu výstupy do volného kosmu. Jako nové datum startu byl nakonec schválen 1. listopad. To ovšem znamenalo, že se znovu musel změnit termín startu STS-134, tentokrát na 26. únor 2011.

V září a říjnu 2010 již byly přípravy na start STS-133 v plném proudu. Dne 9. září byl Discovery převezen do montážní haly VAB, zkompletován s vnější nádrží (ET) a pomocnými startovacími raketami (SRB) a o jedenáct dní později se vydal na startovací rampu. Zde proběhly předstartovní testy a raketoplán byl připraven vzlétnout. Jen pár dní před startem bylo zjištěno, že je zapotřebí vyměnit ventil u motorů OMS/RCS (manévrovací motory a reaktivní motory orientace a stabilizace). To si vyžádalo dva odklady na samotnou výměnu a na otestování. Další odložení startu způsobil nejprve záložní řídící počítač hlavních motorů SSME, pak počasí a do třetice únik plynného vodíku. Největším problémem se však stalo objevení trhlin ve vnější nádrži, kvůli kterým byl nakonec celý raketoplán 22. prosince opět odvezen zpět do montážní haly. Zde byly objeveny další praskliny a po důkladném prověření se zjistilo, že slitina, použitá na vzpěry ve vnější nádrži, je nekvalitní. V porovnání se standardní slitinou má pouze 65% meze pevnosti. Odborníci v NASA už zjistili jak tyto nedostatky odstranit a pracují na opravách. Hlavním úkolem je zpevnění horní části nádrže, které se provede speciálními výztuhami. V současnosti všichni doufají, že se opravu podaří brzy dokončit a Discovery konečně odstartuje do kosmu. Momentálně je stanoven start na „ne dříve než“ 24. února 2011.

Aby toho nebylo málo, ještě jedna nepříjemnost postihla výpravu STS-133. Astronaut Timothy Kopra, který měl zastávat funkci letového specialisty, se 15. ledna zranil při pádu z kola. Jak se ukázalo, jeho zranění je takového rozsahu, že se nemůže vydat do vesmíru a musel být vyřazen z posádky. Jeho místo převzal Stephen Bowen, který se vydá do vesmíru již potřetí. Poprvé byl členem posádky raketoplánu Endeavour při misi STS-126 v roce 2008, podruhé cestoval do kosmu v loňském roce na palubě raketoplánu Atlantis při již zmíněné výpravě STS-132.

A dostáváme se znovu k misi STS-134. Ta musela být kvůli odkladům STS-133 opět přesunuta, aktuální plán hovoří o 19. dubnu 2011. Tento let byl navíc poznamenán osobní tragédií Marka Kellyho, velitele raketoplánu. Jeho manželka, kongresmanka Gabrielle Giffordsová, se 8. ledna při setkání s voliči stala terčem atentátníka a byla vážně zraněna. Útočník ji zblízka střelil do hlavy a při následné střelbě zabil šest lidí a čtrnáct jich zranil. Giffordsová byla hned dopravena do nemocnice a operována. Její stav byl nejprve kritický, ale podle posledních zpráv se rychle zlepšuje. Přesto zatím není jisté, jaké následky bude toto zranění mít. Kelly, který se v té době připravoval na kosmický let v Houstonu, okamžitě přerušil trénink a vydal za zraněnou manželkou. Nyní se musí rozhodnout, jak bude postupovat dále. Pokud se vrátí a bude pokračovat ve výcviku, může se normálně zúčastnit STS-134. To by ovšem mohl být nablízku své ženě maximálně pár hodin týdně. Jestliže dá přednost péči o manželku, má na výběr dvě možnosti. Buď se zcela vzdá své kariéry a bude se starat o ženu nebo by si mohl prohodit místo s Christopherem Fergusonem. Tento astronaut má zastávat funkci velitele při letu STS-135. Vedení NASA 13. ledna jmenovalo Fergusona záložním velitelem mise STS-134, aby posádka mohla pokračovat v nácviku, ale stále počítá s tím, že do vesmíru se vydá Kelly.

Jak je vidět, poslední lety jsou provázeny mnoha komplikacemi i vyloženou smůlou. Ale abychom nemluvili jen o špatných událostech, příznivci raketoplánů se dočkali i jedné dobré zprávy. NASA schválila ještě jeden dodatečný let raketoplánu. Jedná se o výpravu STS-135, při které by se měl definitivně naposledy vypravit do vesmíru Atlantis. Ten podle dřívějších plánů svůj „poslední“ let absolvoval již loni v květnu při misi STS-132 (viz. článek) a pak měl sloužit pouze jako záchranné plavidlo v případě selhání jiného raketoplánu. Nyní je naplánováno, že odstartuje do vesmíru 28. června 2011 a hlavním úkolem výpravy bude dopravit na ISS víceúčelový logistický modul Raffaello. Ten má takovou velikost, že by se jinak než raketoplánem na oběžnou dráhu nemohl dostat. Naopak zpět na zem by se díky raketoplánu mělo dostat vadné čerpadlo chladícího systému ISS. To selhalo v loňském roce a zatím není jasné z jakého důvodu. Odborníci by jej prozkoumali a pokusili se zjistit, proč se tak stalo. Posádku při posledním letu by měli tvořit jen čtyři astronauti, protože v případě selhání raketoplánu by museli ke své záchraně použít Sojuzy, připojené k ISS. S přípravou mise se již začalo, ale stále není vyřešena otázka financování. Čeká se na to, až Kongres USA uvolní patřičnou částku, která by pokryla náklady na let. Budeme doufat, že se tak stane co nejdříve a že další přípravy i samotné mise budou probíhat již bez problémů.

Vybrané zdroje:

Navigace v sérii<< Raketoplán na vlastní očiLetadlové nosiče raketoplánů >>