Od začátku září 2009, kdy bylo zjištěno, že sonda Planck pracuje v pořádku a je tedy schopná provádět všechna naplánovaná měření, započalo systematické sledování celé oblohy na mikrovlnných frekvencích. Téměř po roce, na začátku června 2010, byla k dispozici již první celooblohová data, která sonda získala. V lednu tohoto roku pak přibyla data další. Asi nejzajímavější z nich je globální přehlídka kompaktních zdrojů a jednotlivé pohledy na celooblohové mikrovlnné pozadí v devíti frekvenčních oknech, ve kterých sonda pozoruje (v rozpětí od 30 do 857 GHz). Pro oblasti nad 100 GHz se jedná dokonce o historicky vůbec první celkové přehlídky, které kdy byly vytvořeny. Kromě těchto devíti map byla zveřejněna i souhrnná mapa kompaktních zdrojů. Ta obsahuje okolo 15 000 různě silných zdrojů napříč celou oblohou, které byly detekovány v jednotlivých kanálech. Na mapě můžeme nalézt jednak zdroje galaktického typu (galaktické mezihvězdné prostředí, chladná oblaka prachu, hvězdy s prachovými obálkami) tak extragalaktického typu (radiové galaxie, blazary, infračervené galaxie a galaktické kupy).
První data z Plancku byla uvolněna již v polovině loňského roku. Šlo však jen o ukázky surových dat, které měly demonstrovat obrovský potenciál dat, napozorovaných touto observatoří. Výsledky zveřejněné v lednu jsou ovšem již první vědecké práce. Nejočekávanějším výstupem je zpřesněná mapa fluktuací reliktního záření, jejíž analýza umožní kosmologům lépe poznat základní vlastnosti našeho vesmíru. Tato měření navazují na výsledky dřívějších družic COBE a WMAP a poskytují 3× lepší rozlišení úhlové a dokonce 10× lepší rozlišení teplotní. Velmi přínosné je však i to, že v některých frekvenčních pásmech Planck zmapoval oblohu vůbec poprvé, čímž se rozšířila mozaika pohledů na vesmír, které máme k dispozici.
