Podle babylonských pověstí byl Vodnář zobrazován jako klečící muž, který vylévá vodu z vědra na rameni. V Egyptě byl symbolem nilských záplav a období dešťů. Egypťané se domnívali, že záplavy Nilu způsobuje Vodnář tím, že přelévá vodu z pramenů obrovským vědrem do řečiště.
Slunce prochází tímto souhvězdím zvířetníku v době, kdy ve východním Středomoří a na Blízkém východě panovalo deštivé období. Vodnář má tedy podobný význam jako náš „svatý Petr“, který se také často objevuje v různých vtipech na špatné počasí.
Nejpodrobněji popisují Vodnáře v řecké mytologii. Zde představoval Vodnář boha Dia, který lije proudy vody na zem, aby potrestal hříšné lidstvo. V tomto období se rozděluje věk na čtyři etapy. Ve zlatém věku prý bývali lidé nejdříve velmi dobří a šťastní, na Zemi bylo věčné jaro. Potom přišel stříbrný věk, kdy Zeus rozdělil rok na čtyři období a lidé museli snášet střídání horka a zimy. Pak nastal věk bronzový a naposled nejhorší ze všech, věk železný. Lidé byli tehdy velmi zlí a sobečtí, pravda a ctnost téměř vymizely. Zeus se rozhněval a vylil na zem obrovské množství vody, v níž všichni lidé utonuli. To se prý přihodilo při katastrofálních záplavách v Thesálii roku 1503 př. n. l. Jediným kouskem pevné půdy byl tehdy vrcholek hory Parnasu, na kterém se zachránil Prométheův syn Deukalión s manželkou Pyrrhou. Byli to lidé spravedliví, skromní, dobří. Deukalión se zde stal praotcem nového lidského pokolení.
Souhvězdí Vodnáře zaujímá rozsáhlou část oblohy pod Pegasem, ale sestává jen z průměrně jasných a slabých hvězd.
