Existovalo však několik „hvězd“, které v průběhu času měnily svoji polohu vůči stálicím. Tyto „hvězdy“ byly označeny jako bludné hvězdy. Teprve mnohem později se zjistilo, že tyto bludné hvězdy patří do Sluneční soustavy a dnes jsou označeny jako planety. Počet planet se postupem doby měnil. Zprvu se jednalo pouze o tělesa, která byla viditelná pouhým okem. A tak poslední planetou byl Saturn. Využití dalekohledu v astronomii umožnilo postupně objev Uranu, Neptunu a v roce 1930 i Pluta. Počet planet nám vzrostl na devět. V roce 2006 na zasedání Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze ale přišla změna. Planeta Pluto byla z kategorie planet přeřazena do jiné, nově vzniklé kategorie.
Jaká jsou vlastně kritéria pro planetu a jsou vůbec definována?
Pokud se zeptáme např. školáků, co jsou to planety, dozvíme se přibližně toto: „Planety obíhají kolem Slunce. Jsou menší než Slunce a jsou oproti němu málo hmotné. Také nesvítí vlastním světlem, ale pouze sluneční světlo odrážejí.“
Pojďme nyní tuto školskou definici poněkud rozebrat. Pokud pomineme fakt, že planety neobíhají kolem Slunce, ale okolo společného těžiště se Sluncem, zjistíme, že na oběhu se nepodílí jen planety. Obíhají také další objekty patřící do oblasti meziplanetární hmoty, jako jsou komety, asteroidy apod. Tyto objekty jsou také menší a méně hmotné oproti Slunci. Ale kde je ta hranice, co ještě je a není planeta? U velkých – jovistických (typu Jupitera: Jupiter, Saturn, Uran, Neptun) i u malých – terestrických (typu Země: Merkur, Venuše Země, Mars) je to celkem jasné. Každá tato skupina má určité společné charakteristiky. Ale co Pluto, které se velikostí a hmotností přibližuje spíše asteroidům? Pluto se nejen vymykalo z obou skupin, ale navíc mělo některé charakteristiky typické pro objekty meziplanetární hmoty. A navíc se v roce 2005 podařilo objevit další objekt (Eris), který měl dokonce větší hmotnost než Pluto. Objevy dalších objektů daleko za dráhou Pluta následovaly.
Rovněž tvrzení, že planety nesvítí vlastním světlem a pouze odráží sluneční světlo, při bližším zkoumání také neobstojí. Velké plynné planety totiž produkují kromě odraženého i vlastní záření. Příčiny a charakter vlastního vyzařování jsou ale jiné než u hvězd. Např. planeta Jupiter vyzařuje v infračerveném oboru asi 2x více záření, než ho dostává od Slunce. Důvodem vyzařování je gravitační smršťování, při kterém vrchní vrstvy atmosféry planety tlačí na vnitřní části (jádro). Planety samozřejmě nemohou zářit jako jiné hvězdy. Nemají totiž dostatečnou hmotnost na to, aby se v nich mohla zažehnout termonukleární fúze.
Nicméně ale ve vesmíru existují hvězdy relativně malých rozměrů označovaných jako hvězdní trpaslíci. Existují bílí, červení i hnědí trpaslíci. Zatímco bílí trpaslíci září poměrně vydatně, opakem jsou hnědí trpaslíci. Ač nemusí být ve velkých vzdálenostech, svítí velmi slabě, takže je obtížné je vůbec detekovat. A právě hnědí trpaslíci jsou považováni za jakýsi předěl mezi hvězdami a planetami. Hranice mezi těmito dvěma typy objektů není přesně definována.
A to ještě není výčet všech problémů úplný. Detekovány byly planety i mimo naši Sluneční soustavu, kterým říkáme exoplanety. Vzhledem ke vzdálenostem zdaleka neznáme řadu charakteristik a navíc zde existuje výběrový efekt, který preferuje velké exoplanety. Ty malé mohou být zatím pod rozlišovací schopnosti současné přístrojové techniky. Existují také teorie, které upozorňují na to, že některé exoplanety se pohybují u objektů, které nejsou typickou hvězdou. Další teorie připouští, že některé exoplanety nemusí být gravitačně vázány na mateřské těleso a mohou bloudit ve volném prostoru.
Je tedy jasné, že jednoznačně definovat co je a co není planetou není až tak úplně jednoduché.
A to byl i důvod, proč Mezinárodní astronomická unie se pokusila v roce 2006 o definici planet. Že to nebyl jednoduchý úkol, ukázalo jednání. Chvílemi se zdálo, že Sluneční soustava bude mít planet dokonce přes dvacet. Nakonec však zvítězilo kompromisní řešení.
Jaká je tedy definice planety? Tu nám objasňuje rezoluce 5A (Definition of „planet“). Podle ní musí planeta splňovat následující kritéria:
Planeta musí být nebeské těleso, které obíhá okolo Slunce. Z této podmínky je jasné, že se nevztahuje např. na exoplanety. Protože kolem Slunce obíhají i objekty meziplanetární hmoty, které je nutné vyloučit, je další podmínkou, že planeta musí mít dostatečnou hmotnost na to, aby její gravitace ustavila tvar odpovídající hydrostatické rovnováze. Rozhodujícím měřítkem bude proto hmotnost objektu. Kulovitý tvar totiž mají jen velká a hmotná tělesa, jako jsou hvězdy, planety a některé měsíce. Malá tělesa jako jsou komety a asteroidy (planetky) mají převážně tvar nepravidelný. Lze říci, že čím je těleso hmotnější, tím dochází k přesnějšímu kulovitému tvaru. Touto podmínkou jsme vyloučili komety a většinu asteroidů. Nicméně ještě nám zůstala některá větší tělesa, která také obíhají kolem Slunce a mají tvar kulový jako je např. Pluto, Eris a některá další. Proto byla přijata ještě další podmínka, která upřesňuje, že těleso vyčistilo okolí své dráhy. Je proto ve svém okolí svými rozměry a hlavně svou hmotností opravdu dominantní. V minulosti stihlo ve svém okolí gravitačně přitáhnout drobnější fragmenty. Tímto způsobem bylo vyloučeno z kategorie planet např. Pluto. Na podobné dráze jako má Pluto se totiž pohybují další tzv. transneptunické objekty. Rovněž Ceres není planetou. Má totiž podobnou dráhu kolem Slunce jako několik tisíc dalších těles.
Kromě definice planety se IAU usnesla na termínu trpasličí planeta a rozdělení těles Sluneční soustavy.
Trpasličí planeta je rovněž nebeské těleso, které splňuje následující kritéria:
a) obíhá okolo Slunce,
b) má dostatečnou hmotnost na to, aby jeho gravitace ustavila tvar odpovídající hydrostatické rovnováze, přičemž bude zahájen proces prověření objektů blízko této stanovené hranice, na jehož základě bude těleso přeřazeno do patřičné kategorie,
c) nevyčistilo okolí své dráhy,
d) není satelitem planety.
Posledním bodem usnesení se říká, že s výjimkou satelitů planet budou všechny ostatní objekty, které obíhají okolo Slunce označovány společným termínem malá tělesa Sluneční soustavy. Těmito tělesy není jen meziplanetární hmota (komety, asteroidy, meteoroidy) ale i většina transneptunických objektů (TNO).
