Evropská kosmická agentura (ESA)si zvolila za cíl v roce 2017 vypustit sondu ke Slunci a o dva roky později další, která bude mít za úkol mapovat strukturu vesmíru. Vzhledem k současné situaci, jež nemá daleko k boji o finance, které jsou čím dál vzácnější, vyčerpaly vybrané mise prostředky pro projekt věnující se hledání planet o velikosti Země ve vzdáleném vesmíru. Vítězné projekty vybrané 4. října při příležitosti zasedání komise ESA byly pojmenovány Solar Orbiter a Euclid. Při selekci byly hlavními kritérii náklady a vědecká hodnota. Od každé mise se očekává, aby stála mezi 670 a 800 miliony dolary, avšak bez zahrnutí nemalých dotací od zahraničních partnerů.
O sondě Solar Orbiter jste si mohli přečíst v samostatném článku, takže zde se zaměříme pouze na Euclid. Ten se má vydat na cestu pomocí rakety Sojuz z Francouzské Guyany v roce 2019 a zamířit do Lagrangeova bodu L2, gravitačně neutrální pozice, která představuje stabilní pozorovací stanoviště. Dalekohledem o průměru 1,2 m bude Euclid zkoumat podstatu temné hmoty a temné energie prostřednictvím měření rozpínání vesmíru. Tři čtvrtiny vesmíru jsou tvořeny temnou energií, která zapříčiňuje urychlování rozpínání vesmíru. Astrofyzici věří, že dalších 20% tvoří temná hmota, jež se projevuje stejnými gravitačními silami jako normální hmota, ale neinteraguje se světlem. Přístroje sondy sestaví trojrozměrnou strukturu vesmíru za posledních 10 miliard let stopováním jeho rozpínání a vlivů temné energie na jeho vývoj.
Solar Orbiter a Euclid byly upřednostněny před misí Plato, navrhovanou misí na měření frekvence exoplanet kolem hvězd obsahující planety v „obytné zóně“, kde by mohly být podmínky nevylučující život. Plato se zařadí jako kandidát v dalším kole výběru. Mise rozsáhlejšího charakteru se prozatím nekonají, neboť návrhy se příliš neslučovaly se zájmy NASA, od které je potřebný větší podíl na financování.
