Pokud by byla vyhlášena pomyslná anketa, jaký měsíc roku 2012 zvítězí v oblasti nejpříznivější viditelnosti planet, pak by se jím zcela jistě stal březen. Nejlepší pozorovací podmínky nastávají hned pro tři z nich.
První z nich je Merkur. Pozorovatelnost Merkuru bývá obvykle velmi problematická. V důsledku jeho vlastního pohybu a pohybu Země dochází v průběhu roku pravidelně k okamžikům, kdy se Merkur ocitá v pozici, jež nazýváme největší východní nebo západní elongace. Ta určuje úhel mezi planetou a Sluncem tak, jak ho vidíme ze Země. Při největší východní elongaci planetu spatříme po západu Slunce večer, při největší západní elongaci ji můžeme pozorovat naopak před jeho východem. Maximální možná elongace pro Merkur může dosáhnout 28°, což není mnoho, uvážíme-li, že pro dostatečně kontrastní spatření planety je nutná alespoň částečně setmělá obloha. Z tohoto důvodu Merkur nikdy nevystupuje vysoko nad ztemnělý obzor. Pro dobrou pozorovatelnost Merkuru v maximální elongaci je pak (kromě její velikosti) důležitý především okamžitý rozdíl deklinace planety a deklinace Slunce. Čím větší onen rozdíl je, tím lepší pozorovací podmínky nastanou. Březnová největší východní elongace Merkuru patří sice k těm nejmenším (18°), ale jelikož je rozdíl deklinací velmi příznivý, můžeme právě v březnu planetu pozorovat nejlépe. Do pozice největší východní elongace se Merkur dostane přesně 5. března v 10 hodin. V době konce občanského soumraku v 18:28 nalezneme v tento den Merkur asi 10° nad západním obzorem. Při jasnosti -0,3 magnitudy nebude těžké za dobrých podmínek planetu naleznout. Ve dnech před i po elongaci jsou pozorovací podmínky podobně příznivé a tak můžeme interval dobré pozorovatelnosti vytyčit od 1. března do 15. března.
Druhou z planet, jejíž pozorovací podmínky jsou také nejlepší, je Venuše. Tu je možné na obloze jako nejnápadnější objekt po Měsíci pozorovat již od prosince minulého roku. Stejně jako u Merkuru, tak i u Venuše rozeznáváme největší východní a západní elongace. K nejpříznivější (opět největší východní) elongaci dojde letos právě v březnu a to 27. března v 8 hodin. Po celý měsíc je Venuši možné spatřit nad jihozápadním až západním obzorem v souhvězdí Berana od setmění až do pozdních večerních hodin.
V blízkosti Venuše, taktéž v souhvězdí Berana, se bude nacházet planeta Jupiter. Období nejlepší pozorovatelnosti této planety je již za námi, ale i v březnu bude na obloze velmi nápadným objektem. Celý měsíc se bude nacházet blízko planety Venuše, ke které se nejblíže přiblíží okolo 14. března na vzdálenost okolo 3°.
Další planetou s výbornými pozorovacími podmínkami bude Mars. Ten se dostane 3. března ve 21 hodin do opozice se Sluncem, což je (podobně jako u elongací u vnitřních planet) pro planety vnější nejpříhodnější poloha. Z pozorovatelského hlediska nebude však letošní opozice výhodná, protože v její době bude Mars poměrně daleko od Země (101 milionů kilometrů). Bude mít tedy malý úhlový průměr a spatření albedových útvarů na povrchu planety bude složitější. Na obloze v souhvězdí Lva bude však zářit celou noc a s jasností -1,2 magnitudy a výraznou načervenalou barvou bude nápadným objektem.
Výčet planet ukončíme asi nejkrásnější planetou celé Sluneční soustavy – Saturnem. Ten se v současné době nachází v souhvězdí Panny a období nejlepší pozorovatelnosti má teprve před sebou. V březnu vychází až v pozdějších večerních hodinách, a tak ho ve společnosti Merkuru a na počátku měsíce i Venuše nebude možné spatřit.
Na závěr je nutné ještě upozornit na zajímavé seskupení, které v březnu nastane ve dnech od 25. března do 27. března. V těchto dnech budeme moci večer pozorovat seskupení mladého Měsíce, Venuše, Jupiteru, hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka a hvězdokupy Plejády.
