Studie NASA naznačují, že pokud někdy existoval život na Marsu, pak poslední obyvatelné zóny byly nejpravděpodobněji pod povrchem planety.
Nová interpretace dat z mineralogických mapování, získaných během posledních let na více než 350 lokalitách Marsu družicemi americké NASA a evropské ESA, naznačuje, že prostředí s hojností tekuté vody na povrchu Marsu existovalo jen během krátkých období. Tyto epizody nastávaly ke konci éry trvající stovky milionů let, kdy teplá voda interagovala s podpovrchovými horninami. Tato činnost ovlivňovala, jak se měnila atmosféra Marsu a zda zde mohl existovat život.
Profesor John Mustard z Brown University v Providence, spoluautor zmíněné studie v časopise Nature, vysvětluje: „Různé typy jílových hornin vytvořených v mělké vrstvě pod povrchem se nacházejí po celé planetě, ale typy těchto hornin, jež se vytvořily na povrchu, se nacházejí jen na několika stanovištích a jsou celkem vzácné.“
Tato nová studie podporuje alternativní teorii, která předpokládá, že teplá voda byla vázána do podpovrchových vrstev a množství erozivních útvarů bylo vymodelováno během nedlouhých period, kdy byla tekutá voda stabilní i na povrchu.Objev jílových hornin na Marsu v roce 2005 ukazoval na to, že na planetě dříve panovalo vlhké a teplé podnebí. Pokud by tyto podmínky trvaly po delší dobu, planeta by potřebovala mnohem mohutnější atmosféru, než má nyní, aby ochránila tekutou vodu před odpařením, či zamrznutím. Vědci pátrali po důkazech procesů, jež mohly způsobit ztrátu husté atmosféry během času.
Hlavní autorka článku, Bethany Elhmann, odborná asistentka na Caltech v Pasadeně a vědecká pracovnice v Jet Propulsion Laboratory (NASA), dodává: „Pokud obyvatelné lokality na povrchu byly jen krátkodobé, neznamená to ještě, že bychom měli být mrzutí ohledně vyhlídek života na Marsu, ale říká nám to něco o tom, na jaký typ prostředí bychom se měli soustředit. Vypadá to, že dlouhodobě nejstabilnější lokality musí být v podpovrchových vrstvách. Víme, že na Zemi má podzemní geotermální prostřední aktivní ekosystémy.“
Objev jílových hornin spektrografem OMEGA na družici Mars Express (ESA) podpořil dřívější důkazy tekuté vody na Marsu. Jíly se vytvářejí při interakci vody s horninou. Rozdílné typy jílových minerálů jsou výsledkem odlišných typů vlhkého prostředí.
Během posledních pěti let využívali výzkumníci spektrometr OMEGA a obdobný přístroj Compact Reconnaissance Imaging Spectrometer (CRISM) na palubě americké družice Mars Reconnaissance Orbiter k identifikaci jílových hornin na stovkách různých míst Marsu. Jíly utvořené tam, kde množství vody interagující s horninou nebylo veliké, si obecně udržují stejné chemické prvky, jaké můžeme najít i v původních mateřských vulkanických horninách. Studie toto interpretuje jako důvod pro to, že většina krajin na Marsu má jíly s obsahem železa a hořčíku. Naopak prostředí s vyšším obsahem tekuté vody v hornině může měnit matečnou horninu více. Rozpustné materiály jsou odnášeny vodou pryč a vzniklé jíly jsou bohaté hlavně na hliník.
Dalším vodítkem je hledání minerálů zvaných prehnit. Ten vzniká za teplot převyšujících přibližně 200°C. Tyto teploty jsou běžné pro podpovrchové hydrotermální prostředí spíše než pro povrchové vody.
„Naše interpretace je posun od myšlenky, že teplé a vlhké prostředí bylo na většině povrchu k myšlence, že bylo většinou pod povrchem planety s nemnoha výjimkami,“ prohlásil Scott Murchine z Laboratoře aplikované fyziky na Johns Hopkins University (Laurel, Maryland), spoluautor článku a vedoucí výzkumník přístroje CRISM.
Jednou z výjimek by mohl být kráter Gale, místo, které má svůj cíl mise Mars Science Laboratory (NASA), která má dorazit k Marsu začátkem srpna tohoto roku. Marsovské vozítko Curiosity, jež je její hlavní součástí, v této oblasti přistane a bude zkoumat vrstvy jílu a sírany.
Další mise NASA, Mars Atmosphere and Volatile Evolution Mission (MAVEN), která je nyní ve vývoji a jejíž start je plánován na rok 2013 by mohla přinést důkazy pro, nebo proti této nové interpretaci historie vývoje prostředí na rudé planetě. Autoři studie předpokládají, že výsledky z družice MAVEN potvrdí, že atmosféra Marsu nebyla dostatečně hustá, aby zajistila teplé a vlhké prostředí na povrchu planety po delší dobu.
Volně přeloženo podle článku NASA Study of Clays Suggests Watery Mars Underground
