V posledních letech se již stává takřka pravidlem, že čím jsou námi pozorované astronomické úkazy vzácnější a významnější, tím dramatičtější a napínavější jsou okolnosti, které předchází jejich úspěšnému spatření. Nejinak tomu bylo i v případě pozorování vzácného tranzitu Venuše přes sluneční disk. Navíc se letos dokonce jednalo o poslední možnost jeho spatření, jelikož k dalšímu přechodu dojde až za více než jedno století.
Předpověď počasí pro západní Čechy však nebyla vůbec příznivá. Očekával se totiž příchod okluzní fronty, která měla od západu dorazit nad naše území v době, kdy měl úkaz začínat.
Budíček pro většinu pozorovatelů, pracovníků a spolupracovníků H+P Plzeň, byl stanoven asi na 3:30, jelikož bylo potřeba naložit dostatečné množství techniky a být na pozorovacím stanovišti v blízkosti rozhledny na Sylvánu s dostatečným předstihem. První pohled na ranní rozednívající se oblohu byl velmi optimistický. Bylo skoro jasno. To, co však vůbec optimistické nebylo, byl pohled na družicové snímky, které zachycovaly blížící se okluzní frontu nacházející se prakticky už na hranicích Českého Lesa (viz obr.). Navíc vypadala její struktura velmi kompaktně. V tu chvíli se zdálo více než jasné, že obloha jen stěží vydrží až do východu Slunce okolo páté hodiny ranní. Přesto bylo však rozhodnuto, že pozorovací skupina vyjede. Na místo pak dorazila krátce před půl pátou. Jak však obloha stále více jasněla, bylo zřejmé, že se oblačnost nad naše území nasouvá jen pozvolna (později bylo zjištěno, že v čelní části fronty došlo k rozpadu a příchod kompaktní vysoké oblačnosti se tedy zpozdil). S nadějí jsme tedy postavili asi sedm dalekohledů a vyčkávali, co nám obloha přichystá.
Krátce před pátou hodinou se začali také sjíždět i první návštěvníci. Dle efemeridy mělo Slunce vycházet přesně v 5:00, ale díky vzdáleným stromům bylo poprvé detekováno až asi o deset minut později. Již od prvního okamžiku bylo zřejmé, že úkaz probíhá. Na rudém slunečním kotouči byla tmavá Venuše jasně viditelná a opět nás (tak, jako v roce 2004) překvapila její velká úhlová velikost. Pomocí slunečního filtru byla velmi dobře viditelná i pouhým okem. V dalekohledech pak byl pohled ještě působivější, mimo jiné také díky blízkým slunečním skvrnám. Počet přihlížejících pozorovatelů se postupně zvětšoval a před šestou hodinou již dosáhl asi 60. Kromě vizuálního pozorování byl celý úkaz také zaznamenáván fotograficky a byla pořízena i řada videí pomocí webkamery. První polovina přechodu byla pozorovatelná velmi dobře a byla pořízena i řada zajímavých fotografií. Také byl dokonce spatřen i efektní průlet vzdáleného dopravního letadla, které se zdánlivě promítlo před sluneční kotouč.
Bohužel po šesté hodině se do oblasti oblohy, kde se nacházelo Slunce, začala nasouvat vysoká oblačnost a další pozorování bylo tedy postupně znemožněno. Přestože právě konec úkazu sliboval nejzajímavější okamžiky celého přechodu, byli jsme velmi rádi, že bylo možné spatřit alespoň jeho první část. Společně s velmi úspěšným rokem 2004 se nám tedy podařilo napozorovat oba tranzity Venuše, což je možné zhodnotit jako velký úspěch.
Autor: Martin Adamovský, Foto: J. Polák
Odkazy:
Naše snímky východu slunce
Pozvánka na tuto akci – s uvedenými přesnými časy kontaktů
