V květnu roku 2003 započal startem rakety M-5 let sondy Hayabusa k asteroidu Itokawa. Mise neprobíhala vyloženě hladce, Japonci si tedy určitě chtějí napravit reputaci nástupkyní se stejným názvem a příbuznou konstrukcí.
Hayabusa 2 bude vážit přibližně 600 kg, tedy asi o 90 kg více než předchůdce. Vynesena by měla být raketou H-2A v prosinci roku 2014. Cílem je tentokrát planetka 1999 JU3, jenž patří do skupiny Apollo a na délku měří kolem jednoho kilometru. K ní by měla sonda dorazit v roce 2018, po osmnácti měsících se opět vydat zpět k Zemi a na sklonku roku 2020 bychom měli očekávat návrat kapsle obsahující vzorky z této planetky.
Itokawa, planetka, jež byla jako cíl první sondy pojmenována po japonském raketovém průkopníkovi, patří do skupiny S, kterou označujeme kamenné planetky. Jejich zastoupení ve Sluneční soustavě činí 17 %, což je ve výskytu řadí na druhé místo. Naproti tomu 1999 JU3 je typu C, vyznačuje se tedy vysokým obsahem uhlíku. Jedná se o nejvíce zastoupený typ asteroidů, tvoří asi tři čtvrtiny všech známých. Údajně by měl tento druh lépe zachovávat informace z raných fází vývoje Sluneční soustavy, proto mají vědci nemalá očekávání.
Ačkoliv mise první Hayabusy znamenala obrovský posun, jelikož byla první sondou svého druhu, množství nasbíraných vzorků nebylo tak velké, jak se očekávalo, jelikož zařízení na sběr nepracovalo ideálně. Přivezeno bylo asi jen 1 500 kamínků a zrnek horniny. Lze ovšem považovat za úspěch, že se při obrovském množství komplikací podařilo sebrat vůbec nějaké vzorky, což až do přistání kapsle nebylo zdaleka jisté. Sonda totiž trpěla úniky paliva, nesprávnou funkcí iontového motoru, poruchami baterií, ztrátami orientace a selháními komunikace se Zemí. Jak se ovšem sluší na správný hollywoodský trhák, příběh by se neobešel bez „happy endu“, čili asi nikoho nepřekvapí, že inženýři s vypětím všech sil dostali sondu zpět na Zemi. Námětu se však neujali v USA, nýbrž v domovském Japonsku, a zájemci mohou film z roku 2012 hledat pod názvem „Hayabusa: Harukanaru Kikan„.
Nástupkyně by měla využívat stejný technický základ, nicméně je zde samozřejmě snaha poučit se z předchozích chyb a zajistit nyní již méně problematický průběh letu. Hayabusa 2 bude disponovat čtyřmi iontovými motory se zvýšeným výkonem a vylepšené antény umožní vyšší datový tok. Modernější software, který umí eliminovat chyby způsobené kosmickým zářením, by měl být schopen zajistit vyšší spolehlivost.
Kosmická loď rovněž vypustí malý japonský rover MINERVA, který se bude pohybovat skákáním po povrchu, a také německý modul MASCOT. Ten by měl měřit magnetické pole planetky, teplotu povrchu, složení hornin a také fotografovat během sestupu i po přistání. Zajímavé pak bude srovnání výsledků z těchto sond a vyhodnocení přivezených vzorků.
Počet pokusů o nabrání vzorků se proti předchozí misi zvýší ze dvou na tři. Způsob sběru bude obdobný, Hayabusa 2 bude v nízkých rychlostech přelétávat těsně nad povrchem a snažit se krátkými doteky jeden metr dlouhým bodcem sesbírat vzorky. Během dvou pokusů je plánováno vypustit výbušný projektil, který rozpráší materiál do výšky a sonda jej následně nasbírá do přibližně 13 centimetrů širokého trychtýře. To je jedna z mnoha záležitostí, která se nepodařila při předchozí misi, nicméně inženýři tvrdí, že tentokrát by i při selhání měli dostat dostatek vzorků ze samotného sbírání přímo z povrchu. Novinkou je, že při třetím pokusu bude asistovat měděný impaktor o průměru 10 až 15 centimetrů. Ten by měl v rychlosti 1,8 km/s narazit do povrchu, což zpřístupní i hlubší vrstvy asteroidu pro odběr materiálu.
Vzorky z každého pokusu se ukládají do oddělených komor, aby bylo možno je později odlišit. Očekává se, že hmotnost vzorků bude řádově v jednotkách gramů, což je pořád znatelně méně než u plánované mise NASA s názvem OSIRIS-REx, kde se mluví o poměrně širokém rozpětí 60 gramů až 2,1 kilogramů vzorků. Tato sonda by měla odstartovat v roce 2016 a vrátit se o šest let později po průzkumu rovněž uhlíkového asteroidu 1999 RQ36.
Přestože vedení mise Hayabusa 2 by rovněž toužilo po větším množství, tvrdí, že i jejich vzorky s údajně lepší kvalitou poskytují slušný základ pro výzkum. Podle vedoucího projektu se budou obě mise dobře doplňovat.
