Dvěma výrazným kometám letošního roku jsme se nedávno ve Zpravodaji již věnovali. Zatímco C/2011 L4 PANSTARS má už své březnové maximum za sebou a přesunula se spíše na ranní oblohu, kde pozvolna slábne a přestává být v dosahu malých dalekohledů (triedrů), kometa C/2012 S1 ISON se na svůj velký příchod teprve připravuje. Nemůžeme si být zatím jisti, zda se vyplní optimistické předpovědi a kometa před koncem roku opravdu převýší svou jasností i Venuši, neboť právě komety jsou asi nejnevyzpytatelnější z hlediska dlouhodobých předpovědí jasností. Pokud se tak však stane, budou mít pozorovatelé na severní polokouli vhodné podmínky k pozorování této vlasatice. Navíc se objevují zajímavé předpovědi ohledně dalších projevů komety ISON.
Když letos v lednu kometu snímkovala americká observatoř SWIFT, nacházela se ještě přibližně ve vzdálenosti Jupiteru. Přesto vykazovala známky aktivity a podle měření uvolňovala každou sekundu téměř jednu tunu materiálu. Podle simulace, jíž provedl Paul Weigert, dlouholetý odborník na meteory, bude ve dnech okolo 12. ledna příštího roku Země procházet proudem částic uvolněných z komety ISON. Pozorování a simulace také naznačují, že významnou složku vyvrhovaného prachu tvoří velice jemná prachová zrna o velikostech jen několika mikrometrů. Vlivem toho nejspíš nevznikne výrazný meteorický roj, který bychom v té době mohli pozorovat, ačkoli ani to není vyloučené, ale zřejmě dojde k zachycení prachových částic v horních vrstvách atmosféry, aniž by se při tom vypařily a vznikaly tak meteory. Přesto že vzájemná rychlost částic a Země bude až asi 56 km/s, drobné rozměry částic by měly umožnit jejich pozvolné zbrzdění, aniž by se při tom příliš zahřály. Z výšek okolo 80 až 100 km se pak budou částice prachu zvolna snášet k povrchu, což zabere řádově měsíce či dokonce roky. Z počátku při tom bude prach ve výškách, kde můžeme pozorovat noční svítící oblaka (NLC), velice řídký závoj vysoko v atmosféře, jež se při nasvětlení slunečními paprsky okolo letního slunovratu projevuje jako stříbřitě zářící oblaky ve tvaru vlnek, či jemných řas pár hodin po západu a před východem Slunce. Původ těchto oblaků není zcela jasný, existuje několik teorií ohledně vzniku těchto útvarů. Jednou z možností, jež potvrzují i nedávná měření americké družice AIM (Aeronomy of Ice in the Mesosphere), je právě přítomnost prachu ve velkých výškách. Prachová zrna působí jako kondenzační jádra a umožňují tak vznik ledových krystalků i ve výškách okolo 80 km. Vzhledem k tomu, že do těchto výšek se nedostává prach z běžné sopečné činnosti, jde téměř výhradně o prach kosmického původu a o případné zplodiny motorů kosmických raket.
Zajímavostí prachových částic z komety ISON je, že by měly na Zemi proudit ze dvou směrů naráz. Jeden proud se očekává ze směru letu komety a druhý ze směru přibližně opačného, kdy se bude jednat o částice ovlivněné slunečním větrem již natolik, že poletí směrem od Slunce. Taková situace zřejmě dosud nebyla pozorována.
Vzhledem k jemnosti prachových zrn se neočekává žádné poškození družicové techniky ani ohrožení posádky Mezinárodní kosmické stanice.
