Nastal čas prázdnin a dovolených. Mnozí z vás možná plánují v tomto období navštívit více, či méně vzdálená exotická letoviska či přímořské oblasti. Jaké pak může být překvapení, když řadu krásných objektů hvězdné oblohy (do té doby známých pouze z fotografií nebo jako mlhavé objekty utápějící se v obzorním oparu a světelném znečištění) můžeme najednou spatřit mnohem snadněji. Ač se to na první pohled nezdá, i v poměrně nedalekém Chorvatsku je možné pozorovat řadu objektů, které se v našich zeměpisných šířkách dají pozorovat jen velmi obtížně. Pokud se právě vy na nějaký ten výlet do jižnějších končin naší planety chystáte vybaveni ať už neozbrojeným okem, či jakýmkoli dalekohledem, je tento článek určen právě vám.
Chorvatsko (43° s. š. – 45° s. š.)
Tradičním cílem Čechů je už po mnoho let právě Chorvatsko a to nejen díky své snadné dostupnosti, ale i kvůli krásnému moři a velmi příznivým klimatickým podmínkám právě v letních měsících. Chorvatsko se ze zeměpisného hlediska nachází přibližně mezi 43. a 45. rovnoběžkou, což v porovnání s Českou republikou přináší rozdíl přibližně 5° – 7° zeměpisné šířky. Tento rozdíl nám také z pochopitelných důvodů udává i úhlovou míru, o kterou uvidíme kulminující objekty ve stejný okamžik výše, než právě u nás. Ačkoli se tento rozdíl nezdá velký, v praxi je tomu zcela jinak. Řada letních souhvězdí totiž leží v našich zeměpisných šířkách velmi nízko nad obzorem, a pokud se dostanou o pár stupňů výše, stane se mnoho krásných objektů podstatně lépe pozorovatelných. Pokud se vydáte v letních měsících do Chorvatska, zcela jistě se vyplatí zaměřit pohled na souhvězdí nacházející se v mléčné dráze – především na Střelce a Štíra. Právě souhvězdí Štíra je možné v celé své kráse vidět až ze zeměpisných šířek Chorvatska, severní Itálie či jižní Francie. Jižní část tohoto souhvězdí se nachází v mléčné dráze a můžeme v něm najít řadu zajímavých a výrazných objektů. V první řadě věnujme pozornost krásné dvojici otevřených hvězdokup M6 a M7, které velmi snadno nalezneme i pouhým okem. Tyto hvězdokupy můžeme zahlédnout za letních nocí i od nás, ale jejich pozorovatelnost je značně ztížena jejich malou výškou nad obzorem. V zeměpisných šířkách Chorvatska dosahují při kulminaci tyto hvězdokupy výšky okolo 15° nad obzorem. Dalším objektem souhvězdí Štíra je pak kulová hvězdokupa M4 vzdálená jen několik stupňů od hvězdy Antares. Pro pozorování této hvězdokupy je nejvhodnější alespoň malý triedr.
Souhvězdí Štíra sousedí s dalším, neméně významným souhvězdím, a to se Střelcem. Toto souhvězdí se nachází takřka celé v mléčné dráze a navíc se při pohledu na něj díváme přibližně ve směru galaktického centra. Můžeme v něm najít obrovské množství zajímavých objektů, především mlhovin, kulových a otevřených hvězdokup. Pozorování Střelce i pouhým triedrem je z těchto zeměpisných šířek (v případě temné oblohy) již opravdovou pastvou pro oči. V souhvězdí můžeme najít hned 7 kulových hvězdokup z Messierova katalogu (nejjasnější M22 je možné snadno zahlédnout i pouhým okem), řadu otevřených hvězdokup a především mlhoviny: M8, známou také jako Laguna, M17 s názvem Omega, a konečně M20, která bývá nazývána Trifid. Laguna je ze všech těchto mlhovin nejjasnější, velmi výrazná a bez problémů viditelná i pouhým okem, dokonce i od nás. Ze středních a jižních částí Chorvatska je možné zahlédnout souhvězdí Střelce celé a navíc můžeme pozorovat i několik souhvězdí, které z našich oblastí pozorovat buď nemůžeme, nebo jen velmi obtížně. Jejich názvy již jasně poukazují na typická souhvězdí jižní oblohy: Jižní koruna, Mikroskop, Jižní ryba, Vlk a další.
Turecko (36° s. š. – 41° s. š.)
Turecko je zemí, která se pro návštěvu Středozemního moře stává stále populárnější. Rozkládá se přibližně mezi 36. a 41. rovnoběžkou. Střední části (okolo 38. rovnoběžky) odpovídají také například Řecku, Sicílii, nebo jižnímu Španělsku. Nejnavštěvovanější částí Turecka je pak tzv. Turecká riviéra, která prakticky přesně kopíruje 36. rovnoběžku. Nutno také doplnit, že tato rovnoběžka již neprotíná žádnou významnou evropskou zemi, pouze velmi těsně míjí (jen o několik km) nejjižnější části Španělska, Gibraltar a prochází přes ostrovy Malta a Rhodos. Z velké části také již protíná některé státy severní Afriky jako Alžírsko a Tunis, což jsou kromě Turecka další velmi významné neevropské přímořské cíle.
V oblastech okolo 36. rovnoběžky můžeme pochopitelně velmi dobře pozorovat všechna souhvězdí a objekty, které jsme mohli zahlédnout už v Chorvatsku. Obloha je již znatelně jiná, což poznáme mimo jiné díky nezvykle nízké poloze známého asterismu Velkého vozu, jehož některé hvězdy (u nás vždy cirkumpolární) již zde zapadají pod obzor. Na druhou stranu například mlhovina Laguna již kulminuje ve výšce téměř 30° nad obzorem. Prakticky celé již můžeme zahlédnout i souhvězdí Vlka, už typické souhvězdí jižní oblohy, které ale kromě několika slabších kulových hvězdokup neobsahuje žádné výraznější objekty. Pod Střelcem již můžeme zahlédnout menší souhvězdí Jižní koruny – sesterského souhvězdí „naší“ Severní koruny, kterou velmi dobře známe. V ranních letních hodinách pak můžeme na obloze vyhledat řadu souhvězdí, která jsou od nás poměrně špatně viditelná na podzim a několik souhvězdí, která od nás pozorovatelná již vůbec nejsou. Velmi dobře a vysoko nad obzorem můžeme pozorovat souhvězdí Kozoroha, Vodnáře či Ryb. Novými „přírůstky“ jsou pak menší souhvězdí Mikroskopu, Jeřábu a Fénixe. Velmi dobře můžeme pozorovat také souhvězdí Sochaře, známé pro velký počet galaxií. Na tomto místě zmiňme především galaxii NGC 253, která je sice pozorovatelná i od nás, ale až z těchto zeměpisných šířek je její spatření opravdu bezproblémové. Na její pozorování postačí menší triedr.
Egypt a Maroko (25° s. š. – 30° s. š.)
Jak se v našem putování přesouváme stále blíže rovníku, stávají se naše zastávky pod oblohou vpravdě exotickými – přesunuli jsme se totiž už na území Afriky. V těchto oblastech již noční obloha výrazně mění svoji tvář. Souhvězdí vycházejí a zapadají pod velkým úhlem a jejich identifikace již nemusí být na první pohled zcela jednoduchá. V této zeměpisné šířce již všechny hvězdy Velkého vozu zapadají pod obzor a výška Polárky nad obzorem je znatelně nižší. Na obloze se nám objevují další a další představitelé typických jižních souhvězdí. Poprvé je možné spatřit například souhvězdí Indiána, Pravítka či Oltáře. Na začátku července po západu Slunce je možné na večerní obloze spatřit souhvězdí Kentaura se známou nejjasnější kulovou hvězdokupou oblohy – Omegou Centauri, která v těchto zeměpisných šířkách kulminuje ve výšce okolo 10°. V srpnu je pak možné v ranních hodinách těsně nad obzorem zahlédnout jednu z nejjasnějších hvězd oblohy – Achernar. Název pochází z arabštiny a značí „konec řeky“, což poukazuje na fakt, že je poslední a nejjižnější hvězdou v obrazci souhvězdí Eridanu.
Afrika, Mexiko a Thajsko (15° s. š. – 30° s. š.)
Na naší pouti se stále rychleji blížíme k rovníku. Přibližně na 23,5° s. š. překračujeme obratník Raka a v okamžiku, kdy dosáhneme 15° s. š. nás od rovníku dělí už pouze necelých sedmnáct set kilometrů. Do těchto zeměpisných šířek většina cestovatelů zavítá jen výjimečně, ale pokud ano, rozhodně stojí za to věnovat nějaký ten čas i noční obloze. Pokud budeme považovat za naše stanoviště již zmíněný obratník Raka, což odpovídá například jižní Číně, Indii, Mexiku či jižnímu Egyptu, obloha v letních měsících bude následující: většina nám dobře známých letních souhvězdí se bude nacházet již velmi vysoko nad obzorem a nad jihem se budou postupně prostřídávat už typická souhvězdí jižní oblohy. Po západu Slunce spatříme nad jihozápadním obzorem zapadající souhvězdí Kentaura se známou kulovou hvězdokupou Omegou Centauri a nízko nad obzorem spatříme i nejjasnější hvězdu tohoto souhvězdí (a zároveň jednu z nejbližších hvězd) Toliman (jejíž průvodce je hvězda Proxima Centauri). Souhvězdí Vlka, Oltáře a Pravítka již budou celá viditelná nad obzorem. V ranních hodinách můžeme již zčásti spatřit i souhvězdí Tukana, kde se nachází Malé Magellanovo mračno. Bohužel tuto galaxii, stejně jako jejího většího kolegu, Velké Magellanovo mračno, ještě z obratníku Raka nespatříme. Malé Magellanovo mračno můžeme spatřit doslova na obzoru až přibližně z 15. rovnoběžky, což odpovídá například městu Dakar v Senegalu.
Rovník (0°)
Rovník, asi nejdůležitější zemská rovnoběžka, prochází celou řadou států. Na rovníku se ocitneme například v Ekvádoru či severní Brazílii, v Kongu, Keni, či na Borneu. Pokud bychom v letních měsících pohlédli na tamější oblohu, nestačili bychom se divit. Byla by totiž už zcela jiná než ta, kterou důvěrně známe od nás. Mnoho souhvězdí severní oblohy by v těchto končinách nebylo už vůbec pozorovatelných a naopak na obloze by přibyla řada jiných, které bychom měli pravděpodobně problém vůbec identifikovat. Ozdobou oblohy by se stala Magallenova oblaka, která můžeme v letních měsících k ránu spatřit nad obzorem dokonce pohromadě. V ranních hodinách také spatříme vycházet jednu z nejjasnějších hvězd jižní oblohy, Canopus. Souhvězdí nám známá ze severní oblohy budou vypadat značně jinak. Například Orion bude orientován při svém východu tak, že bude vycházet „naležato“, což bude pro obyvatele severnějších částí Země skutečně velmi nezvyklý pohled.
Pokud se budeme dále pohybovat směrem k jihu, charakter oblohy se bude stále více měnit. Dominantami se už stanou především nejvýraznější jižní souhvězdí a Magellanova mračna, která se přibližně od 25° jižní šířky stanou cirkumpolární. Přibližně od 40° jižní šířky, což odpovídá například Patagonii či Novému Zélandu, už dokonce nespatříme ani Velký vůz.
Podobný článek: Kolik souhvězdí můžeme vidět z České republiky
