S končícím školním rokem jsme se rozloučili s třetím, a pro tuto chvíli i posledním ročníkem Kurzu základů geologie a paleontologie. Tento velmi úspěšný a mezi účastníky oblíbený kurz vedený Josefem Muchou měl trvat původně dva roky, ale pro velký zájem byl o jeden rok prodloužen. Kromě běžného výkladu a ukázek minerálů, hornin i fosilií takříkajíc „na sucho“ v teple učebny byly součástí kurzu i terénní vycházky, kde si všichni mohli vyzkoušet „in situ“ jak se hledají fosilie, či zajímavé horniny a minerály. Každý si tak kromě mnoha nabytých znalostí odnesl i praktické zkušenosti a hlavně zajímavé vzorky, které mohou posloužit ke vzniku sbírky, či jen jako potěcha oka a vzpomínka na čas strávený poznáváním historie naší planety.
Poslední dvě vycházky se odehrály v jarních měsících. První se konala 8. května, v Den vítězství, druhá pak o měsíc později v sobotu 8. června. Ač se to zdá při letošním bláznivém počasí neuvěřitelné, tak oba dva dny vyšlo krásné, slunečné počasí, a to i přesto, že druhý termín vyšel dokonce na Medarda.
Exkurze na Stříbrsko a Manětínsko 8. května 2013
První exkurze mířila do oblasti Nýřan, Stříbra, Nečtin a Rabštejna nad Střelou. Začali jsme hned za Plzní na polích nedaleko Líní, kde lze při troše štěstí najít araukarity – kusy zkamenělých stromů prvohorního stáří, jež byly zasypány popelem a následně prokřemeněny. Protože obilí nebylo dosud příliš vzrostlé, po krátké chvíli hledání bylo nalezeno plno vzorků.
K dalšímu zastavení to nebylo daleko. Na okraji Nýřan jsme navštívili haldu uhelných břidlic vyvezených z dolů. Jde o materiál z tzv. Nýřanských vrstev, které obsahují zkameněliny karbonské flory z období před 290 až 300 miliony lety. Hojně se v něm nachází otisky plavuní, přesliček, částí prvních stromů atd. Břidlice se po vyvezení na vzduch zvolna přepalovaly. Při tom měnily barvu z černošedé na cihlově okrovou a také se stávaly tvrdší a odolnější. Většina tohoto materiálu byla následně rozemleta a jako tzv. lupek se používá na vysypávání a zpevňování cest. Může se tak snadno stát, že otisky prvohorních přesliček a plavuní najdete i leckde na cestičce v parku, na sídlišti či třeba na polní cestě. Zkameněliny z nepřepálených břidlic jsou jistě vzácnější, ale bohužel celkem rychle zvětrávají a dodnes již značně ubylo míst, kde by se daly hledat, protože většina hald již byla zpracována.
Mineralogickou zastávkou u Stříbra se stala hromada vytěžené křemeliny z místních dolů. Původní částečně přeměněné břidlice hlubokého moře z období před asi 700 miliony lety byly později geologickými procesy rozlámány a do vzniklých prasklin se z hydrotermálních roztoků druhotně ukládaly sirníky olova (galenit) a zinku (blejno zinkové). Právě jejich těžba zde probíhala. Křemelina je průvodní jev této mineralizace, neboť roztoky obsahovaly též mnoho křemičitanů, jež zde též krystalizovaly. Vznikly tak hlavně krásné drúzy (dutiny pokryté drobnými či většími krystalky), ale k nalezení jsou i velké samostatné krystaly křemene, vzácněji lze najít i křišťál, či kousky opálu.
Nedaleko Konstantinových lázní jsme se poté zastavili u Hradištního vrchu. Zde se nachází čedičový lom, který se po ukončení těžby v roce 1997 změnil na přírodní koupaliště. Zvláštností čediče v tomto lomu je značená hrubost sloupců, na něž se odděluje. Běžně můžeme vidět sloupce o průměru desítek centimetrů či jednoho metru. Zde však nejmocnější sloupy dosahují tloušťky až 3 metrů. Důvodem je zřejmě původní lávový proud, který se zde před 15 miliony let vylil a v těchto místech vtekl do prohlubně, kterou celou rychle zaplnil. Vznikla tak naráz mohutná vrstva žhavého materiálu, která dlouho chladla a díky tomu se mohly vytvořit tak mohutné sloupce čediče. Zajímavostí tohoto vrchu je i hradiště, podle nějž získal své jméno. V pozdní době bronzové (11. až 4. stol. př. n. l.) se zde na vrcholku rozkládalo opevnění s pěti branami a valem o délce asi 3,7 km. Na ploše 50 ha tu žilo asi 1 000 obyvatel.
V okolí Nečtin a Manětína bychom objevili také několik útvarů souvisejících s třetihorním vulkanismem. Jedním z nich je Kozelka, stolová hora vystupující 100 až 150 metrů nad okolí. Svrchní část tohoto podlouhlého vrchu tvoří výlevné horniny (tachybazalty) třetihorního lávového proudu, který v těchto místech utuhl. Vytvořil tak jakousi ochrannou vrstvu, poklici, která zamezuje zvětrávání a odnosu hornin pod ní. Díky tomu vrchol kopce zůstal přibližně v původní výšce, zatímco materiál z okolního terénu byl erozí odnesen. Hlavně během dob ledových se na okrajích rozpadal i tvrdý vulkanický překryv, do jehož puklin se dostávala voda, která jej při mrazech trhala. Díky tomu najdeme v blízkosti skalních ochozů skalní věže, pyramidy a suťová pole. Díky zajímavé geologické minulosti i výskytu některých ohrožených druhů fauny je Kozelka chráněna jako přírodní rezervace. Z jejího vrcholu je krásný rozhled a její skalní stěny hojně využívají horolezci.
Krátké zastavení nás čekalo i v krásném historickém městečku, Rabštejně nad Střelou. Podloží tohoto městečka je tvořeno překrystalizovanými břidlicemi, které se díky dobré vrstevnatosti výborně hodily jako střešní krytina. Jejich původ sahá až do mladších starohor. Tehdy, asi před 700 miliony lety, zde bylo hluboké moře, v němž se usazovaly mocné vrstvy jemných břidlic. Později, když moře ustoupilo, se tyto vrstvy dostaly při horotvorných procesech do značné hloubky až několika desítek kilometrů pod povrch. Při tom byly za vysokých tlaků a teplot metamorfovány (překrystalizovány) do současné podoby. Místních břidlic bylo použito na střechy řady významných staveb. Najdeme je například i na střechách hradu Karlštejn. Zbytky starých lomů, kde se břidlice těžila, jsou v okolí Rabštejna stále k nalezení, nejsnáze přístupný je nedaleko silnice u mostu přes řeku Střelu.
Na závěr exkurze jsme navštívili dvě turisticky značně oblíbená místa v Žihelském lese. Jednak lokalitu „U Lomu“ a pak památku „U Báby“. Obě místa se vyznačují hojným výskytem bochníkovitých skalních útvarů z hrubozrnné žuly. Ta zde vznikala v prvohorách před asi 550 až 220 miliony lety. Jde o vulkanickou horninu, která však tuhla zvolna hluboko pod povrchem. Díky tomu v ní jednotlivé krystalky minerálů mohly narůst až centimetrových velikostí. Takto hluboko utuhlým vulkanickým tělesům se říká plutony. Takový pluton zde vystupuje k povrchu a vytváří Tisský masiv. Bochníkovitým zvětráváním a dalším rozpadem z něj vznikají balvany, které lze hojně najít v místních lesích. Největší z nich je právě Bába. Má 6 metrů výšky a až 12 metrů šířky. V lokalitě „U Lomu“ jsou balvany spíše drobnější, ale vytváří malé skalní město. Nalezneme zde i poměrně výrazný viklan.
Druhý díl: Exkurze na Radnicko a Skryjsko 8. června 2013
Podobná akce: Komentovaná vycházka k Radotínu 22. června 2013
