Lacaille původně souhvězdí pojmenoval le Fourneau na své hvězdné mapě z roku 1756 a popisoval je jako chemickou pec používanou pro destilaci. Ta se skládala z retorty (baňka s dlouhým hrdlem), ve které byly chemikálie zahřívány ohněm v peci a přijímače pro sběr chemických produktů. Na jeho hvězdné mapě z roku 1763 je polatinštěný název Chemická pec (Fornax Chimiae).
Někde se uvádělo, že Lacaille zavedl souhvězdí na počest svého krajana Antoine Lavoisiera, který byl jeden ze zakladatelů moderní chemie. To je nedorozumění, protože Lavoisierovi bylo pouhých 13 let, když Lacaille publikoval svou první hvězdnou mapu. Ve skutečnosti to byl až německý astronom Johann Bode, který „znovuobjevil“ toto souhvězdí téměř o půl století později na počest Lavoisiera ve svém atlase Uranographia roku 1801. Bodeho zobrazení Pece je podobné schématu, které vytvořil Lavoisier, když zakreslil svůj experiment s rozkládáním vody do složek vodíku a kyslíku, jak byl zveřejněn v jeho Traité de élémentaire Chimie (1789). Bode proto přejmenoval souhvězdí na Chemický přístroj (Apparatus Chemicus), ale většina astronomů i nadále používala Lacailleho původní název.
V roce 1845 anglický astronom Francis Baily zkrátil název souhvězdí jen na Pec ve svém British Association Catalogue, když jednal na základě návrhu astronoma Johna Herschela, že všechny Lacailleho dvouslovné názvy souhvězdí mají být zredukovány na jeden.
Číňané viděli trojúhelník slabých hvězd v Peci jako Tianyu – stohy obilí na poli. Stohy byly součástí části oblohy, která také zahrnovala Fuzhi – srp v přilehlém Sochaři a sýpky na severu ve Velrybě. Korejci spatřovali část souhvězdí Pece jako Nebeský kopec.
Nejjasnější hvězda souhvězdí alfa For je jasná jen 3,9 mag. Vzdálenost od nás činí asi 40 světelných let a jedná se o dvojhvězdu s neznámou dobou oběhu. Nejjasnější galaxie s označením NGC 1097 má jasnost 9,3 mag.
U nás je souhvězdí Pec nejlépe viditelné v prosinci velmi nízko nad obzorem.
