Rekordmanem v počtu měsíců je ve Sluneční soustavě Jupiter, jehož rodina objevených měsíců v současnosti čítá 67 členů. Zdaleka nejméně měsíců mezi velkými plynnými planetami má naopak planeta Neptun, která je od Slunce nejvzdálenější. V nedávné době se mu však díky práci Hubbleova kosmického dalekohledu podařilo snížit ztrátu na ostatní, neboť u něj byl po dlouhých deseti letech nalezen nový, v pořadí již 14. měsíc. První a největší měsíc Triton byl objeven již v roce 1846.
Nový měsíc je dočasně označen jako S/2004 N 1 a jeho průměr dosahuje přibližné hodnoty devatenácti kilometrů, což ho řadí na pozici nejmenšího Neptunova měsíce. Kvůli těmto malým rozměrům a tmavému povrchu je přibližně sto milionkrát méně jasný než nejslabší objekt zachytitelný pouhým okem. Nelze se pak divit, že unikl i pozornosti sondy Voyager 2, jež prolétala kolem Neptunu v roce 1989.
Měsíc byl nalezen při studiu okrajových segmentů Neptunova prstence. Oběhne kolem své planety jednou za 23 hodin ve vzdálenosti 104 tisíc kilometrů. Jedná se o velmi rychlý pohyb, který při dlouhých expozicích, používaných v astronomii, způsobuje rozmazání, což snižuje šanci na detekci. Proto je pro získání detailů potřeba se zaměřit přímo na daný objekt. Lze to přirovnat například k fotografování závodního běžce, který je při správném sledování ostře zachycen na rozmazaném pozadí.
Ačkoliv byl měsíc objeven až 1. 7. 2013, tak nepřekvapí, jak tomu bylo u mnoha dalších objektů, že byl zpětně detekován na více než 150 snímcích z let 2004 až 2009. Podle data nejstaršího snímku, kde byl měsíc zachycen, vychází i současné číselné označení. Písmeno „S“ před letopočtem značí, že jde o satelit. Písmeno „N“ dále značí příslušnost k Neptunu a číslo „1“ znamená, že se jedná o první měsíc Neptunu objevený v daném roce.
