Přestože se o skvrnách na Slunci i jejich spojitosti s lidským konáním často mluví, o tom, jak vznikají a jaké procesy je způsobují, se vědci dovídají až v posledních letech. Od doby jednoho z prvních pozorování slunečních skvrn dalekohledem přes kouř z požáru universitní věže, které podnikl roku 1611 Christoph Scheiner, uběhlo již více než čtyři sta let. V hvězdném čase pouhý mžik, přesto ale dost dlouhý na to, aby umožnil objevit sluneční cyklus a jeho maxima a minima i občasné výpadky, jejichž klimatické dopady jsou zachyceny například na malbách holandských mistrů. Pouhá jedna desetina promile energie, kterou dostane Země od Slunce navíc v období slunečního maxima, může ovlivnit klima na Zemi. Právě v období těsně za maximem současného 24. slunečního cyklu, kdy začíná proces přeměny prstencového magnetického pole Slunce v pole polární, se nyní nacházíme. Vznik slunečních skvrn, jejich struktura a procesy v nich, to je téma, kterým se RNDr. Michal Sobotka, DSc., jenž přijel se svou jí přednáškou 20. listopadu 2013 do Plzně, dlouhodobě zabývá. Vysvětlil posluchačům nejen, jak probíhá cyklus sluneční aktivity a magnetický cyklus Slunce, ale také jak vznikají sluneční skvrny, jaké procesy v nich probíhají a jaké dopady má na Zemi aktivita Slunce. Více než hodinová přednáška proběhla ve Velkém klubu plzeňské radnice.
RNDr. Michal Sobotka, DSc. je naší významnou a uznávanou osobností v oboru fyziky Slunce. Ve své disertační práci Fine Structures in and around Sunspots and Pores (Jemná struktura ve sluneních skvrnách a pórách) prezentuje originální výsledky, které přispěly k poznání jemné struktury slunečních skvrn, póru a fotosféry aktivních oblastí. Pan doktor Sobotka získal vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“. Je vedoucím slunečního oddělení Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově.
Související články:
Rozhovor: Michal Sobotka – Největší sluneční dalekohled
Odkazy:
Sluneční sekce České astronomické společnosti
Stránky Astronomického ústavu Akademie věd ČR
Michal Sobotka
