Pokud existuje nějaký typický příklad toho, kdy se ukážou všechny naše předpovědi jako mylné a všechny odhady jako nedostačující a nepřesné, pak to bezesporu bude příběh komety C/2012 S1 ISON. Ačkoli scénář jejího úplného zániku po celou dobu „visel ve vzduchu“, zdálo se, že moc pravděpodobný není. Nakonec ale vše dopadlo jinak a nejen, že v prosinci neozdobí naši oblohu zajímavá kometa, ale nakonec neuvidíme pravděpodobně vůbec nic.
Kometa ISON prodělala v průběhu listopadu několik zjasnění, jež sice zvyšovaly naději, že pokud kometa přežije, stane se opravdu výrazným objektem prosincové oblohy, na druhou stranu však zasévaly pochybnosti o tom, zda je jádro dostatečně kompaktní a zda nejsou tato zjasnění jen předzvěstí události nejhorší – jejího zániku. O tom, že je správná právě tato varianta, jsme věděli již několik hodin před tím, než ISON prošla, sledována snad všemi slunečními družicemi, přísluním. Již v odpoledních hodinách 28. listopadu jsme po předchozím skokovém nárůstu aktivity zaznamenali naopak její pokles, což znamenalo jediné – došlo k rozpadu jádra. V tu chvíli již bylo jasné, že kometa v nejlepším případě vyvázne s „velmi těžkým zraněním“ – v případě, kdy by průlet přežila alespoň menší část (části) jádra. Bohužel o několik hodin později jsme již věděli, že tato situace nenastala. V tuto chvíli, jen asi 12 hodin po průchodu přísluním, je vysoce pravděpodobné, že došlo za teplot několika tisíc stupňů k odpaření všech podstatných částí kometárního jádra a že to, co pokračuje nadále po kometární trajektorii nyní od Slunce pryč, je jen zbytkový materiál a ohon původní komety. Jasnost komety, nebo spíše jejího zbytku, je velice malá a oblak materiálu řídký a je otázka, zda bude možné tento pozůstatek vůbec zaznamenat. Je takřka jisté, že okem nespatříme nic a spíše než cílem pro lidský zrak se stane pozůstatek komety ISON cílem pro čipy digitálních fotoaparátů a CCD kamer, které možná na pozadí večerní oblohy na počátku prosince naleznou řídký obláček rozpínajícího se materiálu z jedné z nejnadějnějších komet posledních let.
Ačkoli vše nakonec dopadlo z našeho pohledu nepříznivě, pozitivní pro budoucnost je fakt, že bylo nastřádáno obrovské množství dat. Tato data rozhodně rozšíří naše znalosti a případné další podobné situace s jinými kometami nám dovolí mnohem lépe odhadnout a předpovědět. Přesto všechno ale zůstanou pro nás komety i nadále jedny z nejnevyzpytatelnějších objektů Sluneční soustavy.
