V americkém státě Arizona byl sice silvestrovský večer, ale na observatoři Mount Lemmon se stále pilně pracovalo. Astronom Richard Kowalski zde prohlížel oblohu dalekohledem o průměru 1,5 metru a hledal blízkozemní tělesa (známá též pod anglickou zkratkou NEO – near-Earth object). Po nějaké době si všiml objektu, který se pohyboval v severní části souhvězdí Orion. Měl jasnost 19. mag a objevil se na sérii sedmi snímků, která začínala ve 23:18 místního času. Kowalski prověřil získaná data a zjistil, že se zřejmě jedná o zcela nové těleso. Poslal proto údaje o něm okamžitě do Minor Planet Center (Středisko pro malá tělesa sluneční soustavy) a teprve pak se vrátil k dalšímu pozorování. V Minor Planet Center zaslané parametry ověřili, a protože se ukázalo, že se opravdu jedná o nový objekt, dostal své označení, konkrétně 2014 AA. Proč takové, když byl objeven na Silvestra necelou hodinu před půlnocí, tudíž ještě poslední den roku 2013? Je to proto, že v astronomii se používá světový čas a podle něj se objev uskutečnil až 1. ledna 2014, 6:18 po půlnoci. Jak napovídá název, jednalo se o první těleso, objevené roku 2014.
Podobných těles je objevováno velké množství a obvykle nejsou ničím zajímavá. To však nebyl případ 2014 AA. Astronomové totiž zjistili, že je vzdáleno od Země jen asi půl miliónu kilometrů a rychle se přibližuje. Brzy bylo jasné, že se dráhy obou těles protnou a dojde ke srážce. Naštěstí 2014 AA bylo poměrně malé těleso, jehož velikost se odhadovala na 2 až 4 metry, a tak bylo jasné, že při průletu atmosférou buď zcela zanikne, nebo maximálně na zem dopadnou drobnější fragmenty. Okamžik střetu byl podle jedné předpovědi stanoven na 2. ledna 2014 kolem 5:00 světového času, druhý výpočet udal čas přibližně o 2,5 hodiny dříve. Stephen Chesley z Laboratoře proudového pohonu (JPL – Jet Propulsion Laboratory) určil i přibližné místo dopadu. Podle jeho výpočtu se jednalo o pás, ležící mezi Střední Amerikou a východní Afrikou, přičemž jako nejpravděpodobnější místo se jevil Atlantský oceán u západní části Afriky. Nezávisle na něm se o totéž pokusil Peter Brown z University of Western Ontario. Použil k tomu detektory infrazvuku, které jsou schopné zaznamenat detonace, jaké obvykle provází rozpad tělesa během průletu atmosférou. Tři detektory opravdu v okolí daného času zachytily slabé signály a jejich srovnáním Brown dospěl k výsledku, že těleso se sice střetlo se Zemí opravdu nad Atlantikem, ale blíže Americe, asi 3 000 km od Caracasu, hlavního města Venezuely. Odhad síly, jaká se při explozi uvolnila, je značně nejistý, protože signály byly slabé a jen stěží odlišitelné od šumu. Brown uvažuje, že se mohlo jednat o rozpětí 500 až 1000 tun TNT. I když se zřejmě jednalo o velmi výrazný jev na obloze, nejsou žádné záznamy, že by se jej někomu podařilo spatřit.
Jedná se teprve o druhý případ, kdy bylo těleso meziplanetární hmoty pozorováno před tím, než vstoupilo do zemské atmosféry. Poprvé se to podařilo v říjnu 2008, kdy se Země srazila s planetkou 2008 TC3, ze které byly nalezeny i meteority.
