I samotný charakter jeho vzniku, vzhledu a charakteru je tak rozmanitý, až se to zdá neuvěřitelné. Jeho velikost se pohybuje od několika centimetrů až do několika metrů, občas z něj srší jiskry, občas se chová zcela klidně. I jeho pohyb je velmi neobvyklý. Někdy se totiž pouze volně bezhlučně vznáší, zatímco v dalším případě se rychle a hlasitě pohybuje. Dokáže demolovat nábytek, prorazit stěnu, vyletět komínem či malou skulinkou, objevit se za bouřky i jasného počasí kdekoli, dokonce i v prostorech budov a letících letadel. Ačkoli seriózních teorií o jeho vzniku je mnoho, fyzici se stále přou o to, které z nich jsou pravdivé. Zdá se totiž v podstatě jisté, že typů kulových blesků a mechanismů jejich vzniku je více.
23. července 2012 se čínské skupině vědců podařilo opravdu mimořádné pozorování. Zachytili totiž vznik kulového blesku vysokofrekvenční kamerou. To by samo o sobě až tak výjimečné nebylo, ale co bylo zásadní, je fakt, že se podařilo pořídit i spektrum tohoto úkazu. To je onen přelomový fakt, protože to se ještě nikomu na světě do té doby nepodařilo. Samotný vznik kulového blesku byl vázán na úder čárového blesku, ke kterému došlo asi 900 m od monitorovacích kamer. Podařilo se tak nasnímat spektrum obou těchto jevů, což bylo velmi důležité. Již na první pohled bylo patrné, že se obě spektra výrazně liší. Zatímco ve spektru čárového blesku převládala spektrální čára jedenkrát ionizovaného dusíku (to odpovídá teplotě bleskového kanálu 30 000 K), ve spektru kulového blesku dominovaly čáry neutrálního křemíku, železa a vápníku, což jsou prvky, které jsou hojně zastoupené v půdě. Spektrum kulového blesku se navíc postupem času výrazně měnilo. Právě výskyt těchto prvků nahrává velice silně tzv. křemíkové hypotéze vzniku kulového blesku. Ta byla navržena novozélandskými fyzikálními chemiky v roce 2000 a předpokládá vznik kulového blesku následovně:
Po úderu blesku do země dojde k prudkému zahřátí exponovaného místa a z půdních křemičitanů vzniknou nanočástice čistého křemíku, monooxidu křemíku a karbidu křemíku, které mají elektrický náboj. V ten okamžik vznikne vatovitý útvar, který postupně oxiduje a uvolňuje se značné množství energie. Reakce je bouřlivá a výsledkem jsou stabilní molekuly oxidu křemičitého. Ten vytvoří na povrchu útvaru jakousi ochrannou slupku, která brání další oxidaci. Dá se tedy říci, že útvar postupně uvnitř doutná, na povrchu však může být poměrně chladný. Pokud navíc stoupne vnitřní teplota nad určitou mez, dojde k explozi.
Autorům teorie se podobné chomáčovité struktury (ač výrazně menších rozměrů, než přírodní kulové blesky) podařilo vytvořit i laboratorně. V mnoha ohledech se vytvořené objekty velice dobře shodovaly s charakterem přírodních kulových blesků.
Zdá se tedy, že díky pozorování čínských vědců jsme k vysvětlení podstaty tohoto typu kulových blesků blíže, než kdy předtím. Na druhou stranu však víme, že některé typy kulových blesků křemíková teorie vysvětlit nedokáže (například vytvoření blesku uvnitř letícího letadla). Zdá se tedy, že kulové blesky jsou tak rozmanité jevy, jako příroda sama.
Podobné články: Stratosférické blesky, Bouřky produkují antihmotu
