Jedním z prvních milníků bylo odpoutat se vůbec od zemského povrchu a vznést se do oblačných výšin. Průkopníci této události se stali až bratři Montgolfiérové. Ti si nejen uvědomili, že některé plyny jsou lehčí než vzduch, ale že zahřátý vzduch je lehčí než studený. Jejich první balón, vyrobený z hedvábné látky, se dokázal odlepit od zemského povrchu již v listopadu roku 1782. 
Zatím byl bez užitečného nákladu a během krátkého letu překonal vzdálenost pouhých 30 m. I další let uskutečněný 5. června 1783 byl bez posádky. Balón byl zhotoven z taftu, polepeného papírem (bratři Joseph-Michel a Jacques-Étienne Montgolfiérové vlastnili papírnu). Horkovzdušný balón měl průměr 11 m (některé prameny udávají 12 m) a dostal se do výšky asi 1 830 m. Během 10 minut uletěl asi 2 km. Další, tentokrát veřejný let před králem Ludvíkem XVI., se odehrál 19. září 1783 ve Versailles. Do výšky se vznesli v koši montgolfiéry i tři první pasažéři: beran, koza a kohout. S napětím se čekalo, zda asi tříminutový let přežijí, neboť panovala domněnka, že ve větších výškách nad zemským povrchem není vzduch. Let skončil bez problémů včetně opakovaného pokusu. A tak byl na řadě člověk. Následovalo několik pokusů – výstupů v upoutaném balónu s lidskou posádkou. Volný let pomocí neupoutaného horkovzdušného balónu se uskutečnil 21. listopadu 1783. Dvoučlennou posádku tvořil ředitel královského muzea Jean Pilatre de Rozier a markýz François d’Arlandes. Během letu trvajícího asi 25 minut urazil balón vzdálenost 9 km, což bylo skoro neuvěřitelné. První milník byl překonán, člověk se skutečně dokázal odpoutat od země.
Ale balóny jsou obtížně řiditelné a rozhodně se s nimi do vesmíru nedostaneme. A tak musel být překonán další problém. Musel být sestrojen řiditelný stroj. Tímto strojem se stala vzducholoď. První řiditelná vzducholoď vzlétla roku 1852. Zatím byla řiditelná pouze za bezvětří. Ale již brzy přišly dokonalejší stroje, které byly mnohem lépe ovladatelné, a bylo možné s nimi překonat mnohem větší vzdálenosti. Problémem vzducholodí ale byla bezpečnost.
Dalším milníkem bylo sestrojení stroje těžšího než vzduch, který by se dokázal po jistou dobu udržet ve vzduchu. Opět mnozí tvrdili, že takový stroj nemůže existovat. Přesto byl sestrojen a vzlétl již na začátku minulého století. První letuschopný stroj sestrojili bratři Orvill a Wilburk Wrightovi. Vlastnímu letu z počátku předcházelo mnoho pokusů s kluzáky. Pak ale 17. prosince 1903 byly započaty čtyři testovací lety letadla těžšího než vzduch. Ten úplně první trval pouhých 12 s a byla zdolána vzdálenost asi 36 m. Pilotoval ho Orvill. Při posledním, čtvrtém letu, který byl řízen Wilburkem, trval let už 59 s. Stroj letěl plných 279 m a jednalo se o skutečně pilotovaný let. Letecká doprava se začala rozvíjet a dnes se letadla ve vzduchu udrží po velmi dlouhou dobu. Byl překonán další milník, člověk postavil stroj těžší než vzduch a dokázal s ním létat. Na cestu do vesmíru to ale bylo pořád málo. Letadlo, přestože létá rychle, je pro cesty do vesmíru příliš pomalým strojem. A to přesto, že dnes existují stroje, které mají rychlost kolem 3 500 km/hod.
Bylo zapotřebí vyvinout mnohem rychlejší dopravní prostředek. Takovým prostředkem se stala raketa. Počátky raketové techniky sahají daleko do minulosti, až do staré Číny. Ale tak daleko nepůjdeme. V Evropě probíhaly pokusy s jednoduchými funkčními raketami hlavně v meziválečném období. Nicméně skutečně použitelná raketa v širším slova smyslu vznikla až v období 2. světové války. Bohužel nebyla konstruována pro cesty do vesmíru, na to neměla parametry, ale jako tajná útočná zbraň. Jednalo se o raketu Aggregat A-4 nebo také V-2. Nicméně raketa A-4 představovala ve své době ohromný kvalitativní pokrok a do jisté míry lze tvrdit, že základ tohoto stroje zůstává východiskem i pro současnou raketovou techniku.
Přestože konstrukce rakety A-4 představuje milník ve vývoji raketové techniky, pořád ještě nebyla zralá pro cesty do vesmíru. V poválečném období pokračovaly testy s touto raketou, ale zároveň se stavěly i nové typy raket, a to jak na americké, tak i na sovětské straně. Převažovalo využití pro válečné účely, ale uskutečnily se i výškové lety s cílem průzkumu horních vrstev atmosféry. A pak konečně 3. října 1957 přichází další milník. Tehdejší Sovětský svaz vypustil první umělé těleso do vesmíru – Sputnik 1, zatím na oběžnou dráhu kolem Země. Byť se jednalo o velmi jednoduchou družici s jediným složitějším přístrojem – vysílačkou, byl to úspěch. Lidstvo poprvé dokázalo dostat umělé těleso na oběžnou dráhu kolem Země.
A jen o necelé čtyři roky později přichází další významný milník. Dne 12. dubna 1961 se dostal na oběžnou dráhu i první člověk v kosmické kabině Vostok 1, kterou vynesla stejnojmenná raketa. Byl jím sovětský vojenský pilot Jurij Alexejevič Gagarin, který jako první pozemšťan oblétl Zemi a po 108 minutách přistál. Člověk se dostal do vesmíru a byl schopen přežít. A po něm se do vesmírného prostředí dostali další, kteří v něm pobývali delší dobu, pracovali zde a prováděli různé výzkumné činnosti. Ale úplně prvním živým tvorem ve vesmíru nebyl člověk, ale pes. Lajka, jak se fenka nazývala (měla zpočátku více názvů) byla původně docela obyčejným pouličním oříškem. Po prodělaném výcviku odstartovala do vesmíru již 3. listopadu 1957 ve Sputniku 2. Počítalo se sice s tím, že let nepřežije, ale uhynula dříve, než bylo plánováno, asi po 4. obletu z důvodů selhání termoregulace. Než se do vesmíru vydal člověk, odstartovalo ještě několik zvířat.
Závody mezi oběma velmocemi pokračovaly dílčími krůčky. Na obou stranách běžely projekty, jako byl např. program Mercury, Gemini, Apollo na americké straně, Vostok, Voschod, Sojuz na sovětské straně. Navrch ale začínali mít Američané. V prosinci roku 1968 Apollo 8 s lidskou posádkou oblétlo Měsíc a člověk poprvé mohl spatřit na vlastní oči jeho odvrácenou stranu. Zatím ji znal pouze z fotografií kosmických sond.
A pak už přišel poslední významný milník. Přistání prvních lidí z posádky Apolla 11 na Měsíci, což je jedna z nejvýznačnějších událostí v dějinách lidstva. Dvojice astronautů stanula na jiném tělese, než je Země. Byl to skutečně malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo, jak se vyjádřil velitel výpravy Neil A. Armstrong, který jako první na Měsíc z lunárního modulu vystoupil.
Druhým mužem po něm byl Buzz Aldrin. Třetí člen posádky Michael Collins musel zůstat na orbitě kolem Měsíce ve velitelské sekci Apolla 11. Po této výpravě se na povrch Měsíce dostalo ještě dalších pět posádek (Apollo 12 až 17, mimo Apolla 13). Do dnešního dne chodilo po povrchu našeho souputníku 12 astronautů. Milníku bylo dosaženo, program výzkumu Měsíce pomocí pilotovaných letů byl v roce 1972 ukončen. Bylo potvrzeno, že technika, mechanika i fyzika fungují, že člověk je schopen pobytu ve vesmíru, byť s omezením. Jaký bude další milník, toť otázka. Bude to člověk na Marsu nebo něco jiného? To zatím ponechme úvahám a fantazii.
Podobné články:
- Vzpomínka na Sputnik 1,
- Podaří se vylovit motory legendární výpravy Apollo 11?
- Odešel Neil Armstrong
- Dramatická mise Apolla 13
- Začátky americké kosmonautiky
