Io je nejblíže obíhající ze čtyř Galileových měsíců. V průměru má 3 630 km, čili svou velikostí lehce převyšuje náš Měsíc. Kromě Země jde o jediné místo, kde byly zaznamenány vulkanické erupce, chrlící horkou lávu. Dokonce se nejspíše jedná o vulkanicky nejaktivnější těleso v celé Sluneční soustavě. Vlivem slapového působení Jupitera a dalších dvou měsíců, Europy a Ganymeda, je jeho nitro neustále hněteno a pravděpodobně jen 50 kilometrů pod jeho povrchem se nachází magmatický oceán. Díky malé gravitaci stoupají výtrysky materiálu do značných výšek.
V srpnu loňského roku byly během pouhých dvou týdnů zaznamenány tři velmi silné erupce. K prvním dvěma došlo 15. 8. 2013 na jižní polokouli. Třetí, největší erupce, se konala o devět dní později, 29. srpna. Všechny tři erupce se řadí mezi 10 nejsilnějších, které kdy byly na Io pozorovány. Ta poslední s označením 201308C je dokonce považována za druhou, nebo třetí nejsilnější. Nezvyklá je především vysoká frekvence obyčejně poměrně vzácného úkazu. Obvykle je pozorován jeden velký výtrysk za jeden až dva roky. Částečně i kvůli tomu, že se sledování Io nevěnovala přílišná pozornost, bylo mezi lety 1978 a 2006 zachyceno jen 13 větších erupcí. Je možné, že tyto výrony jsou častější, než se dosud myslelo.
Práce, které se zabývají těmito erupcemi, byly publikovány ve vědeckém magazínu Icarus a jsou přístupné z níže uvedených odkazů:
Two new, rare, high-effusion outburst eruptions at Rarog and Heno Paterae on Io
Near-infrared monitoring of Io and detection of a violent outburst on 29 August 2013
Vulkány byly na měsíci Io objeveny v březnu roku 1979 při průletu sondy Voyager 1. Dále pak byly studovány sondou Galileo kolem přelomu tisíciletí, Hubbleovým kosmickým teleskopem a samozřejmě i pozemními dalekohledy. Poslední sondou, která proletěla kolem Jupitera, byl New Horizons před sedmi lety. V budoucnosti poletí k Jupiteru, konkrétně k měsíci Europa, sonda JUICE, jejíž přílet ovšem nelze očekávat před rokem 2030. V roce 2016 doletí k Jupiteru sonda Juno, nicméně ta nebude disponovat přístroji k pořízení podrobných snímků měsíců, neboť její zaměření je jiného charakteru, a sice zkoumání Jupitera samotného. V blízké budoucnosti jsme tedy odkázáni k pozorování měsíce Io pouze pomocí pozemních, případně kosmických dalekohledů.
Srovnání pozorování měsíce Io mezi lety 2001 a 2010 pomocí dalekohledů Keck II a Gemini ukazují na výrazné změny v rozložení erupcí po povrchu. Mnoho vulkánů na měsíci Io je trvalých a mají poměrně konzistentní úroveň aktivity. U jiných dochází k projevům aktivity zcela nepředvídatelně. Io bylo snímáno na různých vlnových délkách infračervené části spektra a z těchto měření je možné odvodit energii erupcí, jejich teplotu, plochu či jejich vývoj v čase. Další pravidelná pozorování by měla dále napovědět něco o složení magmatu a přesněji zmapovat vývoj erupcí, a tím pomoci lépe pochopit procesy probíhající na Io a možná se i něco dozvědět o vulkanismu, který v raných fázích Sluneční soustavy vytvořil povrch terestrických planet, ale třeba i našeho Měsíce.
Zdroje:
