Rokem 2011 byla ukončena více jak třicet let trvající éra flotily amerických raketoplánů programu Space Shuttle. Ta byla zahájena 12. 4. 1981 startem raketoplánu Columbia do vesmíru. Je pravda, že již před tímto startem probíhaly lety raketoplánu Enterprise, jednalo se ale jen o aerodynamické zkoušky v pozemské atmosféře. Enterprise se do vesmíru nikdy nevydala. Popisovat, co všechno se za třicet let éry amerických raketoplánů událo, by vydalo na mnoho článků. Mezi nesporné úspěchy této éry patří např. vypuštění Hubbleova kosmického teleskopu (HST) a vybudování Mezinárodní kosmické stanice (ISS). Naopak mezi největší neúspěchy patří dvě fatální havárie. V roce 1986 exploze raketoplánu Challenger krátce po startu, v roce 2003 rozpad raketoplánu Columbia během návratu z vesmíru. Při obou katastrofách zahynula vždy celá posádka. A právě zvýšení bezpečnosti letů těchto vesmírných plavidel naýšilo již i tak vysoké náklady na jejich provoz. To ostatně poznali i Sověti. Ani vývoj sovětského raketoplánu Buran nebyl levný. V tomto případě došlo navíc pouze k jedinému startu 15. 11. 1988. Poté bylo financování tohoto projektu rapidně sníženo a později zcela zastaveno. A tak po přistání Atlantis, posledního z letky amerických raketoplánů, dne 21. 7. 2011, se zdálo, že éra raketoplánů definitivně končí.
Byla to pravda, ale jen částečně. Ještě v době, kdy běžel program Space Shuttle, byly totiž zahájeny přípravy nového typu a zcela jiné koncepce raketoplánu.
V pátek 17. 10. 2014 přinesly agentury pro mnohé zajímavou zprávu, že na letecké základně Vandenberg v Kalifornii, která se nachází poblíž města Lompoc, přistál po ukončení tajné vesmírné mise raketoplán X‑37B. Stroj přistál v automatickém bezpilotním režimu, neboť se jedná o robotizované plavidlo. Bezpilotní automatický režim startu, letu a přistání řízený pomocí palubního počítače byl již v minulosti vyzkoušen např. na sovětském raketoplánu Buran. Při tomto způsobu letu dostávají plavidla z řídícího střediska pouze nejdůležitější pokyny. Ostatní probíhá automatizovaným nebo více či méně robotizovaným způsobem. Zkušební vesmírná mise měla původně trvat asi devět měsíců. Nakonec však byla prodloužena na více jak dvojnásobek, takže trvala necelé dva roky.
Nebyla to však první mise tohoto stroje do vesmíru, ale již třetí. A to se nezmiňujeme o prototypu X-37A, který byl již od roku 2006 testován v atmosféře. První orbitální let prototypu X-37B se uskutečnil v roce 2010. Odstartoval pomocí raketového nosiče Atlas V dne 22. 4. 2010. Na oběžné dráze se pohyboval 224 dní a přistál 3. 12. 2010. Druhý let byl zřejmě uskutečněn pomocí druhého prototypového exempláře. Pobyt na oběžné dráze byl již delší a trval 469 dní. Stroj odstartoval 5. 3. 2011 a vrátil se 16. 6. 2012. A zatím posledního a zároveň nejdelšího orbitálního letu o délce 672 dní se pravděpodobně zúčastnil opět první exemplář.
Prototypový exemplář stroje X-37B se však svými rozměry a tvarem nepodobá předchozím raketoplánům programu Space Shuttle. Jeho rozměry a hmotnost jsou proti předchozím strojům již na první pohled výrazně menší. Přestože zatím nejsou známy přesné parametry stroje, z uveřejněných materiálů lze odvodit jeho celkovou délku asi 8,8 m a šířku asi 4,5 m. Nákladový prostor dosahuje délky kolem 2,1 m a šířky asi 1,2 m. Ani hmotnost není velká, neboť dosahuje zhruba 5 t. Je to tedy spíše miniraketoplán, který je ovšem do určité míry zmenšenou a hlavně v mnohém zdokonalenou kopií původních strojů.
Projekt nového typu raketoplánu, který by byl opakovatelně použitelným kosmickým letounem, spadal původně pod americkou vesmírnou agenturu NASA. Ta již v roce 1999 zadala firmě Boeing úkol, aby vyvinula zcela nový typ malého raketoplánu. Zahajovací vývojový projekt trval čtyři roky a dosáhl částky 192 miliónů dolarů. V roce 2003 byla započata druhá fáze projektu. Projekt později, v roce 2004, převzalo ministerstvo obrany (americká agentura pro pokročilé vojenské projekty DARPA). Tímto úkonem se projekt stal tajným. Dokončení projektu malého raketoplánu údajně spolklo dalších 301 miliónu dolarů. Projekt raketoplánu je navržen tak, aby byl víceúčelový. Jeho nákladový prostor by měl být využit např. k vynášení rozměrově malých družic. Měl by mít také schopnost se na oběžné dráze k družici připojit a přečerpat do ní palivo, případně vyměnit vadné díly (např. solární panely) pomocí robotického mechanického manipulátoru. Při konstrukci stroje X-37B byl kladen důraz i na větší operativnost. Raketoplán by měl mít zkrácenou předstartovní přípravu tak, aby byl schopen co nejrychleji odstartovat na oběžnou dráhu kolem Země, či se z ní v případě potřeby zase co nejrychleji vrátit. Dále by se měla zkrátit doba výměny nákladu na pouhých několik dní, či maximálně týdnů tak, aby byl stroj co nejrychleji připraven k opětovnému startu. Dalším požadavkem byla schopnost dlouhodobého pobytu na orbitální dráze. Do budoucna se připravuje další varianta stroje zvětšená o 65 až 80 procent. Experimentální stroj zatím nese označení X-37C a měl by být schopen na orbitu přepravit nejen náklad, ale i až šestičlennou posádku.
Start třetí mise (OTV-3 – Orbital Test Vehicle 3) raketoplánu X-37B se uskutečnil z raketové základny – armádního kosmodromu Cape Canaveral Air Force Station již 11. 12. 2012. Stroj byl naveden na oběžnou dráhu s parametry dráhy 177 km až 805 km nad zemským povrchem. Jaký byl přesný cíl mise, není zcela jasné, neboť se jedná o vojenský program, a tak cíle a úkoly jsou v režimu utajení. Nezbývá proto než spekulovat. Kromě dlouhodobého testovacího letu je možné, že raketoplán plnil i některé vojenské úkoly. Vzhledem k tomu, jak je komplikovaná současná vojensko-politická situace na různých místech naší planety (vojenský konflikt na Krymu a Ukrajině, vojenské konflikty v oblasti blízkého východu, severní Africe, na korejské hranici a další), lze předpokládat, že stroj byl připravován nebo přímo plnil některé špionážní úkoly. Uskutečněný let také mohl sloužit k vývoji nového experimentálního typu sledovacích senzorů, či hyperspektrálních snímačů pro špionážní družice, případně zařízení pro studium signálů. Další možností je podíl na přípravě tajného zbraňového systému umístěného na oběžné dráze kolem Země. Takový systém by mohl být zaměřen na zničení nepřátelských satelitů. Nicméně Američané v minulosti ujišťovali, že stroj nebude použit k vývoji žádné supertajné zbraně.
Raketoplán obíhal okolo Země více jak 672 dní. Jednalo se tak o vůbec nejdelší pobyt raketoplánu na oběžné dráze kolem Země. Poté mu byl dán příkaz k návratu a přistál na Vandenbergově letecké základně. Další přistání těchto nebo podobných vojenských plavidel se ale připravuje již na floridském Mysu Canaveral, přímo v Kennedyho vesmírném centru, odkud tyto stroje startují. Čtvrtá mise OTV-4 je zatím naplánována na rok 2015.
Čtěte také:
