Dva členové posádky – oba Američané – museli být evakuováni do ruských modulů stanice, kde v bezpečí počkali, jak se vše vyřeší. S nasazenými plynovými maskami opustili ohroženou část stanice a uzavřeli průchod. Ještě ve stejný den večer, po vyhodnocení celého incidentu, se mohli všichni vrátit do původních prostor, jelikož šlo jen o planý poplach. Ten byl pravděpodobně vyvolán chybným senzorem jednoho z chladicích systémů. Po restartování měřící elektroniky problém zmizel. Únik amoniaku z chladičů se řadí k nejdůležitějším pohotovostním událostem, na které se astronauté do detailů připravují. Mezi další patří požár a kontaminace. Během tohoto konkrétního „úniku“ postupovali všichni, jak ve vesmíru, tak na Zemi, podle nacvičených procedur a celá evakuace proběhla bez jakýchkoliv problémů. Všichni členové Expedice 42, která momentálně pracuje na ISS, jsou v dobré zdravotní kondici a život na stanici se opět vrátil k normálu.
Co by se však dělo v případě opravdové havárie a jakým způsobem by astronauté postupovali, aby se jim nic nestalo? V nejkrajnějším případě jsou pro obyvatele stanice připraveny dvě ruské kosmické lodě Sojuz TMA-M, které jsou schopné opustit ISS do 3 minut. Do každé z nich se vejdou 3 osoby, což odpovídá maximálnímu počtu šesti lidí na stanici. V tom případě se celá stanice uloží do ASCR modu (Assured Safe Crew Return) a pokračuje samostatně v činnosti, dokud nedorazí nová Expedice. Pokud se třeba objeví požár, vybraní astronauti se ho pokusí uhasit, zatímco zbytek odchází do únikových modulů. Celou pohotovost řeší také pozemní střediska, která mohou na dálku pomáhat. Naopak v případě, že by posádka nemohla ISS opustit, jsou připraveny zásoby na několik měsíců.
Existuje ohromné množství předpokládaných poruch a havárií, které mohou nastat a na řešení těch nejdůležitějších jsou všichni vycvičeni. Velkým problémem je i kosmické smetí a meteoroidy, jejichž účinky mohou být pro stanici fatální. Z tohoto důvodu je ISS vybavena štíty a balistickými panely, které ji chrání před tímto mechanickým poškozením. Všechny známé objekty, které mohou takto stanici ohrozit, se však sledují a ve většině případů se jim podaří vyhnout.
ISS během své existence zažila již několik incidentů, které způsobily mnoho technických problémů, prodloužily stavbu stanice či hrozily zkrácením délky pobytu posádky. Naštěstí žádný z nich nebyl natolik závažný, aby musel být její provoz ukončen.
Kromě již zmíněného amoniaku se stalo, že v roce 2004 unikal samotný vzduch ze stanice. Nepatrná díra se včas našla pomocí ultrazvuku a byla uzavřena. V roce 2007 se ukázalo, jak klíčová je pro život na ISS počítačová technika. Porucha jednoho z počítačů, starajícího se o vnitřní prostředí stanice, způsobila kolísání teploty a nefunkční regulaci vzduchu, což mohlo způsobit nedostatek kyslíku během několika týdnů. Důvodem byl zkrat elektrických konektorů, což vypnulo řídící jednotky těchto počítačů. Téhož roku bylo potřeba spravit trhlinu v čerstvě namontovaném solárním panelu. Kvůli tomuto úkolu museli dva astronauté pracovat ve volném kosmickém prostoru a za použití robotické servisní ruky vše spravit, což se jim úspěšně podařilo. Další velice rizikovou zkušeností se stal těsný průlet neidentifikovaného objektu kolem ISS v roce 2011. Těleso (nejspíše vesmírné smetí) proletělo kolem stanice ve vzdálenosti 340 m. Všichni členové posádky již byli připraveni v únikových modulech, ale rozkaz byl na poslední chvíli odvolán, když bylo jisté, že ke srážce nedojde.
Tyto a mnohé další incidenty nám ukazují, v jak rizikové prostředí se může Mezinárodní stanice přeměnit. Díky připravenosti a schopnostem lidí podílejících se na fungování ISS nejen ve vesmíru, ale i na Zemi, je stanice stále plně funkční a doufejme, že i nadále bude.
Čtěte také:
