Le Verrier se 23. září 1846 obrátil dopisem na astronoma Johanna Gottfrieda Galleho z berlínské hvězdárny a zaslal mu výsledky svých výpočtů. Adamsových výsledků se však bohužel žádný astronom nezhostil. Galle nemarnil čas a ještě téhož večera se pustil do pozorování. Ani ne po hodině se mu necelý stupeň od předpovězené polohy podařilo nalézt „hvězdu“, která na jeho hvězdné mapě nebyla zakreslena. Když následující noci opakované pozorování podezřelého objektu potvrdilo zřetelnou změnu jeho polohy, nebylo již pochyb, že nalezené těleso patří do Sluneční soustavy. Další pozorování dokázala, že se skutečně jedná o novou planetu a získala jméno Neptun.
Již na konci 19. století ale astronomové opět pozorovali drobné odchylky od Neptunovy vypočítané dráhy, což znovu vedlo ke spekulacím, že musí být ve svém oběhu rušen ještě dalším, zatím neznámým tělesem.
Na tomto základě americký astronom Percival Lowell, zakladatel observatoře ve Flagstaffu, Arizoně, začal roku 1905 pracovat na rozsáhlém projektu, jehož cílem bylo najít případnou devátou planetu, kterou nazýval „Planeta X“. Hledání však nepřinášelo žádné výsledky. Lowell spolu se svým týmem v něm přesto vytrvale pokračoval až do své smrti roku 1916. Nevěděl, že již 19. března a 7. dubna 1915 jeho observatoř pořídila dva matné snímky s Plutem, ovšem těleso na nich zůstalo nerozpoznáno.
Roku 1929 se členem Lowellova týmu stal teprve třiadvacetiletý Clyde William Tombaugh a i on začal pátrat po deváté planetě. Používal k tomu tzv. blinkmikroskop, což je přístroj, pomocí kterého se dají snadno porovnat dvě fotografie stejné oblasti oblohy. Každou jasnou noc pořídil sérii snímků vybraných úseků oblohy.
Na stejné místo se pak po několika dnech vrátil a pořídil další sérii. Snímky poté porovnal. Princip je jednoduchý – hvězdy se vůči sobě nepohybují (teoreticky), ale objekt ze Sluneční soustavy se mezi nimi přesouvá. Tohoto principu se ostatně využívá dodnes při hledání planetek. Pochopitelně v případě vzdáleného Pluta je tento pohyb dobře zřetelný až po několika dnech. Tombaugh poprvé zachytil Pluto 21. ledna 1930, když fotografoval oblast poblíž hvězdy delta Geminorum (souhvězdí Blíženců), ale snímek nebyl kvalitní. Lepší fotografie získal 23. a 29. ledna. K porovnání se však dostal až 18. února a teprve 13. března si byl naprosto jist, že se jedná o novou planetu a objev oficiálně oznámil. Tombaughova mravenčí a obětavá práce přinesla také další úspěchy. Během systematického pozorování, které celkem trvalo cca 7 000 hodin, objevil 7 hvězdokup, ohromné množství planetek a také kometu. Materiál využil i ke studiu proměnných hvězd apod.
Objev Pluta měl obrovský ohlas po celém světě. Lowellova observatoř, která měla právo těleso pojmenovat, obdržela z celého světa nesčetně návrhů. V hlasování nakonec astronomové jednomyslně vybrali Pluta, což je římský bůh podsvětí. Oficiálně byl objekt pojmenován 24. března 1930 a veřejnosti byl nový název oznámen 1. května 1930. Určitou roli při výběru jména sehrál také fakt, že jeho počáteční dvě písmena jsou současně iniciálami Percivala Lowella. Rovněž astronomický symbol Pluta byl vytvořen složením písmen P a L.
Objev Pluta ale nevyřešil problém odchylek v drahách Uranu a Neptunu. Těleso je málo hmotné, a tak se Tombaugh a po něm i další astronomové neúspěšně pokoušeli najít planetu desátou, planetu „X“. Roku 1992, po průletu sondy Voyager 2 kolem Neptunu, se z nových údajů vypočetlo, že dráhy Uranu i Neptunu nejsou nijak ovlivňovány. V současné době se tedy většina astronomů shoduje, že žádná planeta X, jak ji definoval Lowell, neexistuje.
Pluto je v současné době řazen mezi trpasličí planety, případně plutoidy (tj. trpasličí planety za oběžnou dráhou Neptunu). Krátce po svém objevu byl označen za planetu, ovšem po objevu dalších transneptunických těles se objevila otázka, zda nemá být spíše považován za jejich dalšího člena. Debatu nakonec ukončilo 26. valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie, konané 14. – 26. srpna 2006 v Praze, na němž byla přijata nová definice planety. Zásadní podmínkou, která Pluto z této skupiny vyřadila, byl požadavek, že těleso musí vládnout dostatečnou gravitací, aby „vyčistilo“ okolí své oběžné dráhy od jiných těles.
Čtěte také:
