I z vlastní zkušenosti, kdy zahříváme například kus železa, víme, že se stoupající teplotou začne předmět měnit svou barvu. Nejprve svítí temně rudě a postupně se přes oranžovou dostane třeba až ke žluté. Kdybychom pokračovali v zahřívání, přejdeme ještě k dalším barvám, přičemž čím vyšší je teplota, tím se vyzařované světlo posouvá ke kratším vlnovým délkám. Většina těles kolem nás má tak nízkou teplotu, že se jejich světlo nedostane do viditelné oblasti, a sálá z nich typicky jen infračervené záření.
Celkově rozeznáváme sedm základních barev, a sice červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, tyrkysovou, modrou a fialovou. Zatímco červené, oranžové či modré hvězdy běžně vidíme, tak zelená tam působí jaksi navíc. Přitom zelená barva je dominantní u hvězd o povrchové teplotě přibližně 6 000 K, což je velmi blízké teplotě Slunce, které přitom zelené není.
Zdroj: http://www.chm.davidson.edu/vce/coordchem/color.html
Hvězdy však vyzařují světlo v poměrně širokém spojitém spektru záření, nikoliv pouze v úzkém pásmu dané barvy. Barva, kterou u hvězdy vidíme, je dána aditivním smícháním veškerého viditelného světla pocházejícího z dané hvězdy, nikoli dominantní vlnovou délkou. A specifikum zelené spočívá v tom, že se nachází prakticky uprostřed spektra viditelného světla. Taková hvězda silně září i v modré a červené barvě a jak známo, pokud má zdroj světla vyvážené své barevné složky, jeví se jako bílý.
Zdroj: http://www.aldebaran.cz/lab/planck/2_cteni_2.php
Podobné je to s fialovými hvězdami, které rovněž nepozorujeme. Sice existují velmi horké hvězdy s takovou povrchovou teplotou, že nejintenzivněji září ve fialové barvě, nicméně po složení celého vyzařovaného spektra černého tělesa zůstává hvězdám modrá barva.
Běžně tedy laicky rozeznáváme červené, oranžové, žluté, bílé a modré hvězdy. Astronomové pak dělí hvězdy do spektrálních tříd, které jsou označeny písmeny, z nichž sedm základních je O, B, A, F, G, K a M, kde O jsou nejjasnější hvězdy s povrchovou teplotou nad 30 000 K a M nejchladnější s teplotou asi 3 500 K. Každá třída je pak rozdělena ještě na deset stupňů pomocí čísel 0-9, kdy 0 je nejteplejší a 9 nejchladnější v dané třídě. Naše Slunce patří do spektrální třídy G2, což značí povrchovou teplotu téměř 6 000 K a vypovídá o některých dalších vlastnostech hvězdy.
