Sobotní oblohu 6. března ve 22:36:51 středoevropského času nečekaně rozzářil průlet bolidu, jenž byl mnohem jasnější než úplňkový Měsíc. Na většině území, ze kterého mohl být spatřen, byla bohužel souvislá oblačnost. Přesto si úkazu, který se projevil i zvukovými efekty, všimlo velké množství lidí zejména v Bavorsku, ale i Rakousku nebo České republice.
Přes komplikace se zataženou oblohou bolid zaznamenalo také šest kamer Evropské bolidové sítě, konkrétně ze stanovišť Churáňov, Kocelovice, Kunžak, Ondřejov, Růžová a Svratouch. Z těchto dat se podařilo určit všechny podstatné parametry tělesa a zjistit, jak skončilo. Záznam z Kunžaku je o to cennější, že zde bylo pořízeno i spektrum bolidu, ve kterém je viditelných 60 spektrálních čar. Podrobnější spektrum se zatím podařilo získat jen jednou – u meteoritu Benešov, který dopadl na Zemi 7. května 1991.
Ze získaných dat vyplývá, že meteoroid měl při vstupu do zemské atmosféry rychlost 14 km/s, průměr asi 70 cm a hmotnost kolem 600 kg. Pohled do mapy ukáže, že se v té době nacházel zhruba 5,5 km západně od rakouské obce Munderfing. Dále pokračoval téměř přesně na sever po dráze, která se zemským povrchem svírala úhel 70 stupňů, a ve výšce 86 km začal slabě zářit. To se nacházel jihozápadně od města Mattighofen. Velmi rychle dosáhl maximální jasnosti -15,5 mag (jedná se o tzv. absolutní jasnost, tedy údaj přepočítaný na vzdálenost 100 km). Světelná dráha byla dlouhá 72 km a těleso ji urazilo za 5,5 sekundy. Během toho bylo pozorováno několik výrazných zjasnění, která prozradila, že se objekt rozpadal na menší kusy. Pohasl severovýchodně od města Braunau am Inn, téměř přesně nad hranicí mezi Rakouskem a Německem. To již byl jen 17,6 km nad zemí, což je u podobných těles velmi vzácné. Zároveň to znamenalo, že části meteoroidu dopadly až na zemský povrch. Napozorovaná data napověděla, že úlomků bude značné množství a jejich hmotnost se bude pohybovat od několika gramů až po kilogramy.
Vypočítaná dopadová plocha leží přibližně mezi německými městy Stubenberg a Ering. Největší fragmenty by se měly nacházet v zalesněné oblasti východně od Stubenbergu, směrem na východ až jihovýchod bude hmotnost úlomků klesat. Oblast svou malou částí zasahuje i do Rakouska, ale zde by mohly být nalezeny jen opravdu velmi drobné části.
Hledání meteoritů začalo již pár dní po pádu, větší pátrací akce se rozběhla 12. března a hned byla odměněna úspěchem. Krátce po poledni byla nalezena jedna část, která se při dopadu roztříštila na 11 malých fragmentů o souhrnné váze 45 gramů. Dva různé úlomky byly podrobeny nezávislé geologické klasifikaci, která ukázala, že se jedná o tzv. obyčejný chondrit typu LL6. Tento typ obsahuje málo železa a kovů. V úlomcích byla navíc nalezena i část s jiným složením, tzv. brekcie. To nasvědčuje tomu, že mateřské těleso se kdysi srazilo s jiným objektem, během toho se materiál zahřál na 600 až 800 °C a došlo k jeho natavení.
Podařilo se určit i původní dráhu tělesa ve Sluneční soustavě, takže nyní víme, že se jednalo o malou část asteroidu pocházející z vnitřní části hlavního pásu planetek. Díky tomu se meteorit, který má zatím neoficiální označení Stubenberg, zařadil do malé skupinky označované jako „meteority s rodokmenem.“
Zdroje:
