První meteorit, přesněji řečeno jeho fragmenty o souhrnné hmotnosti 45,59 gramu, byly nalezeny 12. března 2016. K objevení dalšího drobného úlomku o hmotnosti 2,29 gramu došlo o šest dní později, 18. března. I ten původně tvořil s předchozími nálezy jeden větší celek, který se roztříštil až při dopadu. Celkem tak počet nalezených úlomků stoupnul na 14 kusů. Na přiložené mapě je místo nálezu označené M1.
Tyto úspěchy podnítily snahu najít další meteority. Roli v tom sehrál jistě i fakt, že podle předpovědi jich mělo být velké množství a některé mohly dosahovat hmotnosti více než jeden kilogram. Do pátrání se zapojili i zkušení hledači meteoritů Martin Neuhofer a Ralf Sporn (našli například část meteoritu Neuschwanstein) a ti se mohli 23. března v dopoledních hodinách radovat z nálezu dalšího úlomku (M2). Byl rozbit na dvě části o hmotnostech 7,21 a 0,45 gramu, přičemž větší díl byl téměř celý zapíchnut v ornici. Jen o několik hodin později byla tatáž dvojice hledačů úspěšná podruhé. Přibližně 250 metrů na západ od prvního nálezu objevila další meteorit (M3) o hmotnosti 19,24 gramu. I tento úlomek byl z větší části zabořený do půdy.
Další meteorit (M4) nalezl Moritz Karl 26. března v trávě na severním břehu řeky Inn. Měl hmotnost 42,43 gramu a s největší pravděpodobností se jedná o část, která vznikla při prvním a zároveň největším rozpadu meteoroidu ve výšce 30,5 km nad Zemí. Objeven byl asi 130 metrů na jihozápad od vypočítané pádové oblasti. Důvodem je, že ne všechny údaje o podmínkách při pádu meteoritu jsou známy s dostatečnou jistotou, takže vždy je nutné počítat s jistou nepřesností. Při výpočtech nebylo například zohledněno, že během fragmentace mohly části meteoroidu získat určité boční rychlosti, a také souhrou různých vlivů mohly být při pádu z větších výšek zaneseny i mimo určenou oblast.
Zatím bezkonkurenčně největší „úlovek“ (M5) zaznamenali již zmínění hledači Martin Neuhofer a Ralf Sporn v pátek 1. dubna. Vzhledem k tomu, že již dříve našli meteority M2, M3 a jeden úlomek, patřící k M1, stali se suverénně nejúspěšnějšími pátrači po meteoritech Stubenberg. Tentokrát se vydali do míst, kde se dají očekávat největší kusy, ale která se špatně prohledávají, protože jsou pokryta velmi členitým lesním porostem. Po celodenním hledání si všimli, že na spadaném bukovém listí leží ulomená jedlová větvička. Po jejím nadzvednutí zjistili, že pod ní se nachází téměř 15 cm hluboká díra a na jejím dně černý kámen. Jednalo se o meteorit zploštělého nepravidelného tvaru o hmotnosti 1 320 gramů. Po zhruba 400 hodinách vytrvalého pátrání se tedy mohli radovat z opravdu velkého meteoritu.
Poslední meteorit (M6) našel Dennis Harries 3. dubna na kraji lesa poblíž západní hranice vypočítané oblasti. Má hmotnost 35,89 gramu a jeho vlastnosti naznačují, že se jedná jen o menší část původního celku, který se rozpadl ještě před dopadem. Dohromady tak bylo ke 14. dubnu 2016 nalezeno 20 fragmentů o celkové hmotnosti 1 473,1 gramu.
Zdroje:
