Scott Kelly se narodil 21. února 1964 v malém městečku Orange poblíž New Jersey. Vystudoval Státní univerzitu New York, kde obdržel bakalářský titul v oboru elektrotechniky a po studiu započal službu v americkém námořnictvu nejprve na pozici bojového pilota. Během výcviku vstoupil do letecké eskadry na letadlové lodi Dwight D. Eisenhower, se kterou se zúčastnil několika misí v evropském přímoří a na blízkém východě. Po dokončení výcviku se stal testovacím pilotem s možností létat s nejmodernějšími stíhačkami a leteckou technikou. Svou 25letou kariéru završil hodností kapitána s více než 8 000 nalétanými hodinami.
Své největší úspěchy však sklidil Scott Kelly na poli kosmonautiky. V roce 1996 si ho vybrala americká NASA mezi své astronauty a ze začátku působil v Johnsonově vesmírném centru, aby získal potřebné znalosti a zkušenosti potřebné pro létání do vesmíru. Po třech letech se odehrál jeho první let v rámci osmidenní mise za Hubbleovým kosmickým dalekohledem (HST). Posádku vynesl na orbitu raketoplán Discovery, který pilotoval právě Kelly. Splnění všech úkolů, především vylepšení a instalace techniky, si vyžádalo tři výstupy do volného prostoru, po kterých byla výprava úspěšně ukončena návratem na Zemi. Další cesta do kosmu čekala Kellyho v roce 2007 a cílem nebylo nic jiného než samotná Mezinárodní kosmická stanice (ISS).
Astronautům v čele s velitelem Scottem Kellym se povedlo během necelých dvou týdnů přidat další část příhradového nosníku, gyroskop a nový systém pro distribuci elektřiny. Skutečný pobyt na ISS zažil Kelly až v roce 2010, kdy se stal členem Expedice 25 a sloužil jako palubní inženýr. Při další obměně posádky převzal velení Expedice 26.
Vrcholem jeho kosmických letů se stal známý celoroční pobyt na ISS, ze kterého se Scott Kelly vrátil 2. března 2016. Již v roce 2012 NASA společně s ruským Roskosmosem určila své dva veterány pro tuto náročnou misi. Za Rusko letěl Michail Kornijenko s neméně zajímavou kariérou, často opomíjený v médiích. Hlavním záměrem jejich mise bylo zjistit, jak velký vliv má dlouhodobý pobyt ve vesmíru na člověka ve všech fyziologických i psychických aspektech. Tento výzkum je nesmírně důležitý pro dobývání blízkého vesmíru a hlavně Marsu. V březnu 2015 dopravil oba kosmonauty na stanici ruský Sojuz společně s dalším členem Expedice 43, jímž byl Gennadij Padalka, ruský kosmonaut a držitel světového rekordu v nejdelší době strávené ve vesmíru (878 dní).
Během celého pobytu museli oba veteráni podstoupit desítky studií a vyšetření pro tzv. Human Research Program, který se soustředí na život člověka v kosmu a procedury s tím spojené. Beztížné prostředí oslabuje celé pohybové ústrojí, což se nejvíce projevuje ztrátou kostních buněk a minerálů, zvýšenou svalovou atrofií a také zhoršeným fungováním senzomotorických receptorů. Tělo je dále vystaveno větší míře radiace, která je schopná oslabit celý organismus a podpořit růst karcinomu. Kromě tělesných problémů mohou nastat i psychické potíže, ty však nemívají tak závažné následky. Aby se zmírnil dopad negativních účinků, musí celá posádka pravidelně a intenzivně cvičit, jíst speciální stravu a zároveň dodržovat spánkový režim. Zdravotní stav všech obyvatel je neustále sledován a kontrolován, naměřená data jsou totiž klíčová pro výzkum a postupné překonávání zmíněných problémů. Aby bylo možné zachytit změny co nejlépe, budou se všechny získané informace porovnávat se Scottovým dvojčetem Markem Kellym na Zemi.
Podobné mise se uskutečnily na ruské stanici MIR a už v roce 1988 tam strávili Vladimír Titov a Musa Manarov celý rok. Se svými dalšími ruskými kolegy, Valerijem Poljakovem (437 dní) a Sergejem Avdějevem (379 dní), kteří vydrželi ještě déle, umožnili vytvořit základy pro studium dlouhodobého pobytu člověka na orbitě. Ženský rekord drží Italka Samantha Cristoforettiová se 199 dny. Co se týče Kellyho a Kornijenka, ti se vrátili po 340 dnech, 5440 obězích Země a povedlo se jim omládnout o 0,01 sekundy, díky dilataci času, popsané teorií relativity. Za tu dobu Kelly stihl tři výstupy do volného prostoru, tzv. EVA (Extra-Vehicular Activity). Jedinečnost této misi dodávala i Kellyho velká aktivita na sociálních sítích, kde se mu podařilo oslovit nevídané množství lidí a jeho příspěvky z orbity Země, například fotky zemského povrchu, východů a západů Slunce nebo perličky z interiéru stanice, se staly velmi populární. Mimo to je třeba zdůraznit míru spolupráce mezi Ruskem a USA, dokazující, kolik úsilí a snahy mohou dohromady vyvinout takto odlišné státy. Prohlubování mezinárodních vztahů v oblasti kosmonautiky zvyšuje šance pro budoucí pokusy o pronikání do hlubin vesmíru.
Návrat na Zemi byl pro Kellyho tentokrát náročnější než kdy předtím. Ve srovnání s předchozími lety je jeho fyzická kondice v mnohem horším stavu a navíc se jeho kůže stala příliš citlivá a přehnaně reaguje na fyzické podněty. Další nepříjemnou zkušeností je pro něj špatné vnímání gravitace a její působení v každodenním životě. Mezi Američany pokořil rekord celkové délky pobytu ve vesmíru a nyní drží první místo s celkem 520 dny. Kelly v březnu oznámil, že se jedná o jeho poslední misi a rozhodl se pro odchod a ukončení své astronautické kariéry.
