Letošního 19. září uplyne 125 let od úmrtí slovenského fyzika, matematika a také vynálezce Josefa Maximiliána Petzvala, který největších úspěchů dosáhl na poli optiky.
Narodil se v obci Spišská Belá do rodiny učitele a varhaníka, pocházejícího z Moravy. Když mu bylo osm let, přestěhoval se i s rodiči do Kežmarku a později do Levoče. V prvně zmíněném městě získal základní vzdělání, do gymnázia chodil v Podolínci a v Levoči. Dále studoval lyceum v Košicích a po jeho ukončení pokračoval od roku 1826 na univerzitě v Pešti. O dva roky později začal navštěvovat Kráľovskú akadémiu v Košicích. Inženýrský titul získal za další dva roky a v roce 1832 úspěšně obhájil doktorát.
Ještě téhož roku začal pracovat jako adjunkt (úřednický pomocník) na univerzitě v Pešti. V roce 1835 byl jmenován řádným profesorem vyšší matematiky a dva roky zde vyučoval, než přešel na katedru matematiky do Vídně, kde působil až do roku 1877.
Byl všestranně zaměřený, věnoval se například analytické mechanice, akustice, balistice nebo projektování plavebního kanálu kolem Pešti. Byl vynikající matematik, zvláště vynikal v řešení diferenciálních a algebraických rovnic. Rovněž byl vyhlášený jako jemný mechanik a zručný brusič skel.
Koncem 30. let Petzvala oslovil jeho přítel a zároveň kolega z univerzity V. Ettinghausen a seznámil jej, s jakými problémy se potýká daguerrotypie (druh fotografického procesu). Zároveň jej požádal, zda by nemohl vylepšit optické vlastnosti používaných přístrojů. Petzval souhlasil a na základě složitých teoretických výpočtů vyrobil roku 1840 portrétový objektiv nové konstrukce. Obsahoval čtyři čočky, dvě byly dvojvypuklé (bikonvexní) a zbývající dvě dvojduté (bikonkávní). Díky tomu se podařilo snížit expoziční časy z původních 30 minut na pouhých 30 sekund, což umožnilo velký rozmach fotografie. Kvalita tohoto objektivu byla překonána až po několika dalších desetiletích. Později Petzval zkonstruoval i objektiv vhodný pro krajinářské účely.
Petzvalovy objektivy sice již v současnosti nenajdeme v běžných fotografických přístrojích, ale dodnes se používají v některých odvětvích. Můžeme na ně narazit například v měřicí technice, kinematografii a v neposlední řadě se také využívají pro astronomické účely.
Už za svého života se dočkal několika poct od různých vědeckých společností. Přesto však žil samotářským životem a okolí jej považovalo za podivína. Bydlel ve zrušeném klášteře a údajně na univerzitu jezdil na koni. V pokročilém věku se stranil lidí, žil téměř jako poustevník a zemřel roku 1891 ve Vídni.
