Expedice 2016 se konala z důvodu nevhodné fáze Měsíce mimo maximum Perseid a počasí také nebylo příliš příznivé. Přesto se podařilo shromáždit bezmála dva tisíce záznamů o meteorech.
Maximum Perseid v roce 2016 připadlo na období, kdy byl Měsíc mezi první čtvrtí a úplňkem. Protože termín Expedice se vždy plánuje tak, aby tento přirozený satelit Země rušil na obloze co nejméně, musel se najít kompromis. Nakonec se akce uskutečnila na přelomu července a srpna, tedy v době, kdy Perseidy ještě nevykazují příliš velkou aktivitu.
Během Expedice 2016 se meteory sledovaly celkem pět nocí, ale většina pozorování byla více či méně rušena oblačností. Do pozorování se zapojilo dohromady šestnáct účastníků, z toho jedenáct pouze jako pozorovatelé, pět si jich vyzkoušelo kromě pozorování i funkci zapisovatele.
Bohužel v některých pozorováních se vyskytly takové nedostatky, že musela být buď úplně, nebo částečně vyřazena z dalšího zpracování. Nejčastějším důvodem byly příliš krátké pozorovací intervaly, dále velká oblačnost během pozorování nebo meteory s neurčenou rojovou příslušností. Dohromady se jednalo o patnáct pozorování od deseti pozorovatelů o souhrnné délce 5 hodin a 16 minut. Vyřazeno bylo 75 meteorů. Ostatní data byla po předběžném zpracování odeslána do mezinárodní databáze IMO (International Meteor Organization). Celkem se jednalo o 46 pozorování od 15 pozorovatelů, kteří za 108 hodin a 45 minut zaznamenali 1 941 meteorů.
Rozlišovaly se nejprve tři, později čtyři rojové příslušnosti – Perseidy, komplex rojů s radianty pod Pegasem (označován DIV), sporadické meteory a poslední dvě noci ještě kappa Cygnidy.
Jak ukazuje přiložený graf, v napozorovaných datech za celou Expedici byly nejvíce zastoupeny sporadické meteory, které tvořily 44,6 % všech zaznamenaných meteorů. Na druhém místě byly meteory komplexu DIV s 27,6 %, následované v těsném závěsu Perseidami s podílem 24,9 %. Na kappa Cygnidy, jejich činnost začínala až na konci Expedice, zbyla čtvrtá příčka s 2,7 %. Zbývající 0,1 % připadla na meteory s neurčenou rojovou příslušností. Nejjasnější zaznamenaný meteor dosáhl -4 mag, nejslabší měly 5 mag.
Nejvytrvalejším meteorářem byl Tomáš Pekárek, jenž sledoval oblohu celkovou dobu 14 hodin a 45 minut. Za tu dobu spatřil 397 meteorů, což jej řadí také na první místo. Všech pět pozorovacích nocí se meteorům věnovali tři pozorovatelé: Tomáš Pekárek, Václav Kalaš a Jan Šemora. Mezi pěti zapisovateli obsadila první místo Dita Větrovcová, která za 12 hodin a 43 minut zapsala do protokolů 537 záznamů.
Podrobnější přehledy pozorování naleznete zde:
