No jedno štěňátko mám i doma a je hodně divoké, ale to jsem nadpisem nemyslel. Jedná se samozřejmě o štěňátko na obloze, a kde jinde by se mohlo na nebi potulovat než v souhvězdí Velkého psa. Na hvězdu Sírius, jako nejasnější stálici na obloze, se jistě každý z nás mnohokrát zahleděl a obdivoval její jas i jiskření barev nízko nad obzorem. Tomu také odpovídá její jméno odvozující se z řeckého „serírios“, tedy „jiskřící či blikající“. Sírius, alias „psí hvězda“, je téměř dvakrát hmotnější než Slunce a současně je i relativně blízko. Jedná se dokonce o jednu z nejbližších hvězd. Nalézá se ve vzdálenosti pouhých 8.4 ly. A právě kolem ní obíhá to zmiňované štěňátko.
V astronomickém žargonu se štěňátkem nazývá Síriův společník, bílá trpasličí hvězda obíhající kolem hlavní složky. Jedná se o extrémně hustou stálici objevenou v roce 1862. Již v letech 1834 až 1844 astronomové zaznamenali nesrovnalosti v pohybu Síria. Jako první si jich všiml astronom Friedrich Wilhelm Bessel, který z toho vyvodil, že Sírius má pravděpodobně souputníka. 31. ledna 1862 testoval americký astronom Alvan Graham Clark tehdy největší čočkový dalekohled světa. Zamířil jej na Síria a poprvé na vlastní oči spatřil, vedle jasné hvězdy objekt asi 8200krát slabší, druhou složku systému. První fotografie pak byla pořízena až roku 1970 astronomem Irvingem Lendenbladem. Sekundární objekt dvojhvězdy shromažďuje hmotu našeho Slunce do koule o velikosti Země. Jeho jas je, jak už bylo uvedeno přibližně 8 200krát slabší než jasnost Síria, což odpovídá rozdílu téměř 10 magnitud. Kolem své primární složky, označované jako Sírius A obíhá přibližně ve stejné vzdálenosti jako Uran kolem Slunce, tedy něco kolem 19 au s periodou 50 let. Z výše uvedených informací je tak na první pohled jasné, že je poměrně těžké jej vizuálně spatřit, natož fotograficky zachytit. Není to ale nemožné. Důkazem je snímek, který pořídil Michael Teoh 20. ledna letošního roku.
K rozložení dvojhvězdy s extrémně rozdílnou jasností, jakou má Sírius, použil M. Teoh devítipalcový (225 mm) refraktor observatoře Heng Ee v malajském Penangu. A jak uvádí: „Na první pokus se to podařilo.“
Nyní je totiž ten správný čas počíhat si na štěně. Jak je patrné z připojeného obrázku, pohybuje se Sírius B po eliptické oběžné dráze, a právě v současném období se nachází poblíž maximální vzdálenosti od jasné složky – Síria A. Vzdálenost hvězd je 11.2″. Za příznivé scintilace a průzračné atmosféry je možné nesourodou dvojici rozdělit už pomocí dalekohledů o průměru objektivu pouhých 6 palců.
